»Páni, dámy, Beseda začíná...«

Seminář »Páni, dámy, Beseda začíná...« aneb

víkendová akce ke 150. výročí České besedy a 100. výročí besedy Slezské

Ve dnech 16. a 17. listopadu 2013 se v historickém sále Sokola Pražského na Žitné ulici uskutečnil seminář tanců, které jsou pro starší generace neodlučitelně spjaty s plesy, lidovými zábavami a také se slavnostmi Sokolů.

Organizovala jej taneční škola Dvorana se svými vynikajícími lektory a tanečníky českých lidových tanců Jitkou Bonušovou a Janem Pumprem.

Zájemci ze všech koutů Čech a Moravy, kteří chtěli zažít atmosféru obrozeneckých bálů předminulého století, přijeli v sobotu 16. listopadu do Prahy. Dopoledne probíhala odděleně ve dvou sálech výuka České a Slezské besedy. Účastníci si mohli vybrat, kterou besedu si chtějí připomenout nebo naučit. Našli se i tací, kteří jen výuce tanečních cyklů se zájmem přihlíželi.

Večer se konal slavnostní pražský bál u příležitostí 150. výročí České besedy a 100. výročí besedy Slezské, na kterém bylo podmínkou oblečení z doby národního obrození nebo český či moravský lidový kroj. Obě besedy předvedli účastníci semináře. Česká beseda se tancovala na živou hudbu, tanečníkům hrála Smíchovská komorní filharmonie pod taktovkou Josefa Vondráčka. K tanci i poslechu také vyhrávala muzika folklórního souboru Kvítek z Hradce Králové. Během slavnostního večera předvedl taneční soubor Dvorana Moravskou besedu a zajímavé variace české polky.

Seminář pokračoval v neděli 17. Listopadu dopoledne. a byl slavnostně zakončen závěrečným předvedením nově nacvičené Hanácké besedy a opakováním besedy České a Slezské.

Osobně vysoce hodnotím úroveň a náplň semináře, organizátorům děkuji za přípravu a především trpělivost při výuce. Velké poděkování bych chtěla vyjádřit Pražskému Sokolu, který poskytl na víkend dva sály. Ty se skutečně staly důstojným prostorem pro nácvik i předvedení besed s atmosférou 19. stol. /pozn.: Konviktský sál, hlavní kulturním centrum Prahy z konce 18. a v 19. stol., kde byl v r. 1863 představen nový společenský tanec Česká beseda, je proměněn na moderní kino/. Odnesla jsem si hodně nových poznatků. Pocházím od Plzně, folklóru se věnuji od dětství. Přivedla mě k němu matka, učitelka zpěvu a vedoucí místního folklórního souboru. Na městských i vesnických školách, kde jsem později působila, všude jsem zakládala folklórní kroužky, v neposlední řadě i při svém nedávném působení v roli učitelky u krajanů na Ukrajině a Ruské federaci, kde jsem získala početnou řadu dětí i dospělých krajanů. Všichni s nadšením projevili zájem seznámit se s českým a moravským folklórem a především aktivně tancovat.

A nyní k besedám, které slaví v letošním roce výročí:

Tanec „Česká beseda“ vznikal v letech 1862 - 1863 z podnětu spisovatele Jana Nerudy. Učitelem charakteristických národních tanců byl Karl Link a hudbu k lidovým písním, které tyto tance provázely, sestavil hudební skladatel a pedagog Ferdinand Heller, spolumajitel hudební školy s Bedřichem Smetanou.

Tanec Česká beseda byl původně určený jako salonní tanec ve formě čtverylky pro čtyři páry stojící proti sobě. Tancují se v ní české národní tance např. polka, rejdovák, obkročák či kalamajka.

Poprvé tanec Česká beseda tancovalo 24 párů na plese v pražském Konviktu 11. listopadu 1863. Tanečníci, mezi kterými byli i Bedřich Smetana a Jan Neruda, byli odměněni hlučným potleskem. Českou besedu si obecenstvo oblíbilo a již o dva měsíce později /16. ledna 1864/ ji na Žofíně tančilo 140 párů. Pan Karel Link v témže roce vydal tiskem popis tance, který byl rychle rozebrán.

Česká beseda byla velmi dobrým pomocníkem v boji za národní uvědomění v době Bachova absolutismu. Ze salonního tance se stal tanec lidový. Tancoval se i během obou světových válek a hlavně jako výraz radosti po jejich ukončení. Na VII. sokolském sletu v r. 1920, který byl oslavou nové republiky a na tribuně sledoval vystoupení T.G. Masaryk, jej tancovalo několik stovek párů v národních krojích, a to nejenom z Čech a Moravy, také krajanů z Chorvatska, Slovinska, Polska, Francie, Ameriky a Kanady.

Osobně pamatuji šedesátá léta minulého století, kdy nás Českou besedu učili v tanečních. Název „Česká beseda“ převzaly i krajanské spolky v zahraničí a  mnoho z nich, hlavně v Americe, tento název stále užívá.

Tanec „Slezská beseda“ je z roku 1913

Vznikl pod vlivem úspěchů České a Moravské besedy. Jejím autorem je Eduard Bartoníček, národní buditel, český hudební skladatel a sbormistr, který upravil lidové slezské písně a tance pod názvem Slezská beseda. Jak nám řekla paní Jitka Bonušová, k vytvoření ho vedla obava, že slezské národní tance by mohly být časem zapomenuty z důvodu germanizace v moravském Slezsku na počátku 20. století. Tance znali jen starší lidé a chyběla možnost, kde se původní tance naučit a tančit je. Tance jsou opět ve čtverylkové formě a jsou upraveny, aby odpovídaly tanečnímu stylu 19. století a aby (stejně jako u České besedy) se Slezská beseda tančila hlavně ve městech a byla vnímána jako obohacení tanečních zábav.

Poznali jsme, že naučit se tančit Slezskou besedu je poměrně obtížný úkol. Beseda obsahuje celou řadu tanců, tedy tanečních kroků a variací.

Za všechny účastníky z řad sokolských žup a početnou skupinu zájemců o folklór

Mgr. Eva Řezníčková, Brno