Nad Českým kalendářem 2014

Děkuji za kalendář 2014. Každoročně se zlepšuje, už je to opravdu moc krásná publikace. Zajímavé, roztomilé i poučné čtení. Přeji kalendáři krásnou a úspěšnou cestu celým rokem a všem „spolučtenářům“ hezké chvilky s ním!

čtenářka z Prahy

Díky za český kalendář s muchomůrkou, pro jistotu jsem si hned uzmul několik minut, aby mi to tu neleželo léta páně, než by na to došla řada, a začal jsem listovat a pročítat namátkou. Přece jenom dobrá myšlenka, tenhle kalendář, to už jsem řekl mnohokrát, jako za časů V. M. Krameria, vpravdě by v něm měl někdo pokračovat! Poutavé vyprávění o událostech, které se skutečně udály a měly/mají význam pro nás pro všechny, to mě baví! Hned tady ten Fr. Martin Pelcl, aristokraticky působící vzdělanec, který se stal obrozenecký vlastencem a prvním profesorem češtiny. Česky prý ať mluví služky v kuchyni a kočí s koňma, řekla Marie Terezie, jinak vlastně nic proti ní. Na Josefa II. jsou ovšem i stížnosti, byl až příliš nadšený do rušení. Neuberkský zámek v Čejetičkách u Mladé Boleslavi, ten myslím stojí za víc pozornosti a respektu za všechno, co pro náš národ Neuberkové udělali, v podstatě byli úplně všude a úplně u všeho, co se tehdy dělo... Jan František, jehož přítelem byla zajímavá postava autora nesčetných rokokových fresek Václav Vavřinec Reiner, hodnotil zámek sám „libé místo klidu a romantiky“, jak píše V. Vladivoj Tomek, hm...

A potom Němci a potom komunisti, kteří uměli akorát rozkrádat a lhát jako vždycky, o té poslední Alžbětě Neuberkové už tady vlastně jednou byla řeč, měla by alespoň dostat někde pomníček za tolik bezpráví... Jestli ten zámek cynicky zakšeftují někomu do ciziny, kdo ho ani pořádně neocení, tak zažijeme další barbarství na poli naší kultury, ach jo. A vzpomínky na tátu znamenité Barbary Senenové z Austrálie, taky pěkné, věcné klasické téma hledání smyslu života, existuje Pánbůh, je nějaký život po smrti... moudrosti tisíciletí, všechny filozofie, směry, kultury.

Myslím ovšem, že se to všechno dá vyredukovat na celkem jednoduchý princip pozvolného/postupného obnovení duchovní schopnosti individua, pak by mělo být všechno jasnější... Stačí upřímně vykonávat všechny náboženské rutiny – klasická jóga je ovšem rychlejší a efektivnější... sama kultura jako taková v tomto příliš nepomůže a spíše jen překáží (ač to zní děsivě nekorektně).

Kultura je fakticky jenom vedlejší produkt duchovna (a ne naopak) a je, jistě kromě svého vlastního prožitku, dobrá hlavně jako osvědčené médium pospolitosti mezi lidmi, duchovnu může přidat jenom jaksi sekundárně. Trochu tu Austrálii té Barbaře závidím... a chtěl bych třeba umět anglicky tak dobře jako asi ona. Jo, není problém si kalendář přečíst, problém je si k tomu najít čas, neboť čím jsme starší a čím více jsme v penzi, tím méně toho nešťastného času máme, jak je to sakra možný?! …. Nicméně s milým pozdravem jako vždy

Ivan Trefný ve Švédsku

Vážená redakce,

chtěla bych Vám moc poděkovat za Kalendář na rok 2014. Každý rok se na něj těším a ani tentokrát mě nezklamal.

Vaše věrná čtenářka Marcela