Studentský projekt pokračoval ve Francii

Od studenta Aleše Bartoše, který nám zasílá informace o zajímavém projektu, v němž studenti mapují příběhy Čechů v emigraci, jsme dostali další příspěvek. S jeho výsledky Vás budeme seznamovat i nadále. Nyní se získané informace z cesty Aleše Bartoše budou zpracovávat.

Město módy, parfémů, vína a libých tónů harmoniky. To je Paříž, jakou ji známe a jakou si ji představujeme. Já však dostal příležitost nahlédnout na ní z trochu jiného úhlu pohledu. Po bezmála půl roce příprav jsem 14. září 2013 v poledne konečně stanul na místě.

Navzdory všeobecnému přesvědčení mých přátel, kteří se na základě pochybné praxe „Paříž?“ – „Pařím“ domnívali, že se „jedu prostě jen zašívat“, jsem měl překvapivě obsáhlý harmonogram. Za tři týdny zde strávené se mi podařilo vyslechnout 24 životních příběhů československých emigrantů či jejich potomků a nastřádat množství archiválií. Shon po historických faktech však již nebyl jedinou náplní, v níž tkvěla podstata výjezdu, jako tomu bylo až doposud. Protentokrát jsem byl vyslán vstříc novým obzorům vybaven dosavadními výsledky projektu připravenými pro prezentaci ve Francii – přednášky se odehrály mimo jiné na půdě Velvyslanectví ČR v Paříži, stejně tak jako na univerzitách Sorbonne Nouvelle a Paris IV-Sorbonne. Mé osobní pocity? Stres, tréma a panika. Naposledy jsem studoval s takovýmto zápalem, když mi na konci prvního ročníku hrozilo propadnutí z fyziky... Nicméně, mé úsilí přineslo své plody a já získal množství cenných zkušeností. Nutno přiznat, že tyto tři týdny v zemi galského kohouta radikálně změnily můj pohled na svět.

Za to, že se má zprvu naivně utopistická idea začala pozvolna měnit ve skutečnost, vděčím několika faktorům. Tím prvním jsou bezesporu mí přátelé a profesoři, které nepochybně stálo mnoho úsilí, nervů a kávy, než se jim podařilo mi vyhovět. Stranou nemohou zůstat ani sponzoři, jejichž finanční zajištění projektu bylo hlavní podmínkou pro jeho samotnou realizaci. Co však v závěru záhodno připustit jest, to fakt, že bez notné dávky čirého štěstí bych jen bezcílně bloudil po pařížských bulvárech.

Aleš Bartoš

student gymnázia F.X. Šaldy v Liberci