Pomníky - zapomenuté i slavné

Výstava Metamorfózy politiky. Pražské pomníky 19 . století v Clam-Gallasově paláci na Starém Městě mapuje historii „dlouhého devatenáctého století“  i vývoj českého sochařství té doby.

Základ slova pomník je shodný se slovy vzpomenout, připomenout. Pomníky tedy vznikají proto, abychom si při pohledu na ně vzpomněli na určitou osobnost či historickou událost. Ironií je, že i základ slova zapomenout je stejný. A tak přestože jako obyvatelé města plného pomníků snad denně nějaký míjíme, hektičností doby a někdy i nedostatkem zájmu o časy minulé zapomínáme: Kdo to vlastně na tomto mohutném podstavci sedí či stojí, co nám chtěl říci a za co mu vděčíme?

To  nám nyní chce připomenout rozsáhlá výstava na dosud nezmapované téma. Připravil ji Archiv hl. města Prahy ve spolupráci s Národní galerií v Praze  a agenturou Noemi Arts&Media. A bude se věnovat nejen pomníkům realizovaným, ale i těm, jejichž skicy a návrhy skončily v archivech a depozitářích, ale přesto si – i po více jak stu letech – zaslouží naši pozornost.

Dlouhé devatenácté století

V krásných barokních prostorách Clam-Gallasova paláce na Starém Městě v Husově ulici se tedy setkáme se všemi významnými pražskými  - a výběrově i mimopražskými - monumenty, které začaly vznikat od poloviny 19. století,  přes dobu vzestupu  znovu probuzeného národa  až po období vzniku  samostatné Československé republiky.  V tomto rozmezí se uskutečnily soutěže na všechny významné pomníky, pod nimiž dnes procházíme, kterých se účastnili nejvýznamnější  sochaři té doby.Setkáme se zde s návrhem  na vůbec první veřejný pomník v Čechách – Přemysla Oráče ve Stadicích z let 1839-1841 od Josefa Maxe.  A ovšem také s modely a vítěznými návrhy, kterými autoři obeslali  nejvýznamnější pomníkové soutěže té doby – na pomníky sv. Václava na Václavském náměstí (1913 – J. V. Myslbek), Josefa Jungmanna (1878 – L.Šimek), Františka Palackého (1912 – S. Sucharda), Jana Husa na Staroměstském náměstí (1915 - L. Šaloun). Svými  návrhy jsou přitom připomenuti nejen vítězové soutěží,  ale také autoři, kteří  tehdy neuspěli. V expozici jsou ale zastoupeny i starší pomníky mimořádné umělecké úrovně  -  Karla IV. na Křižovnickém náměstí (1848 – J.A. Hähnel) či odstraněný pomník maršála Radeckého, který vytvořili bratři Josef a Emanuel Maxové a o jehož případném znovuumístění na Malostranském náměstí se dnes opět diskutuje.

Oslava "výtečníků" v kameni i bronzu

Soutěže na podobu těchto i mnoha dalších pomníků, oslavujících známé postavy českých dějin a národního života, vypisovaly většinou k tomu účelu založené spolky. Jejich cílem bylo – v rámci tehdejšího upevňování českého národního vědomí – „oslaviti naše národní výtečníky“. Soutěže, ale i  stavba pomníku a výsledek bývaly ovšem i předmětem různých politických i uměleckých sporů, ovlivňovala je současná politická situace. I to výstava naznačuje, stejně jako upozorňuje na řadu zajímavých návrhů, které z různých důvodů zůstaly nerealizovány. Ve většině případů vystavuje autentické modely, často velmi rozměrné a těžké, ale i takové, které mají podobu komorní plastiky.  Kromě monumentálních pomníků a jejich geneze si návštěvník výstavy připomeneme i menší, výjimečné sochařské práce,  zobrazující pomníky či busty věnované významným uměleckým osobnostem. Čeští sochaři,  inspirováni géniem francouzského sochařství Augustem Rodinem, který také v té době navštívil Prahu, jich na přelomu 19. a 20. století vytvořili značný počet. I kolem nich často spěcháme bez povšimnutí, a přitom i ony stojí za chvíli zamyšlení, ať už kvůli osobnosti samé nebo kvůli jejímu  uměleckému ztvárnění. Nejen prvomájový polibek u K. H. Máchy na Petříně, ale i občasná zastavení v dalších pražských parcích u pomníků třeba Karoliny Světlé, Julia Zeyera nebo Hany Kvapilové mají svoje kouzlo.

Nerealizováno, ale vystaveno

I nerealizované práce dosvědčují svoji dobu a zasáhly do vývoje české plastiky a sochařství.  Specifický význam pro národní uvědomění  měl mít i tzv. Národní pomník, který měl symbolizovat největší  národní tragédii  - bitvu na Bílé hoře a její důsledky. Návrhy na něj se zabývali jak František Bílek, tak Stanislav Sucharda či Josef Mařatka; projekt však nakonec nebyl uskutečněn. Divácky zajímavé budou  jistě i jiné nerealizované práce Františka Bílka, velkého mystika a symbolisty, nebo jeho současníka Stanislava Suchardy. A pozornosti  jistě neujdou ani miniatury pomníků nebo medaile a  plakety, zhotovované u příležitosti  jejich odhalování.

Sochařské návrhy, modely, kresby i dobové fotografie a jiné archivní materiály, kterých se do Clam-Gallasova paláce podařilo shromáždit skoro 250, tak dokumentují nejen naši slavnou minulost, ale předávají i vzkaz, který nám zanechali jejich autoři (spolu s těmi, koho svými pomníky oslavovali). Co je tím vzkazem? Odpověď lze hledat právě na této výstavě.

Clam-Gallasův  palác, Praha 1, Husova  20 , od 25.září do 5. ledna 2014, otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin. K výstavě vychází výpravný katalog a doprovodí ji i řada atraktivních programů z dílny lektorského oddělení Národní galerie.  Kompletní  informace viz www.prazskepomniky.cz.

Martina Fialková

Foto: Soutěžní model pomníku sv. Václava (1894) - Bohuslav Schnirch