Plastika a sklo v Troji

Česká národní kultura se výrazně rozvíjela od poloviny devatenáctého století, kdy získala ideový podnět v silné vlně domácího nacionalismu, a vyvrcholila získáním státní samostatnosti. V té době výtvarné umění představovalo cestu, jak obejít oficiální cenzuru, kterou vládní orgány rakousko-uherské monarchie uplatňovaly slábnoucím způsobem v souvislosti s tím, jak se o svá práva začaly hlásit jednotlivé národy. Z potřeby společenské reprezentace bylo sochařství důležité pro umělecké vyjádření.

Česká plastika

Do první poloviny 19. století vznikaly v Čechách pouze oficiální pomníky panovníka a jeho generálů. Od druhé poloviny století pomníky i Jana Žižky, Jana Husa či Františka Palackého: postav, jež vyjadřovaly národní uvědomění české společnosti, které nestavěly státní instituce, ale především české spolky. Byla tu i vůle vytvářet obecnější symboly, například pomník knížete Václava jako středobod národní myšlenky, platné do dnešních dnů.

Sochaři tvořili pomníky s portréty slavných i civilních osob. Na objednávku od soukromníků či institucí přicházely požadavky pro výzdobu veřejných i privátních budov, které v českých městech a obzvláště v Praze rostly jako houby po dešti. Přelom 19. a 20. století byl, přes veškerou krizi, obdobím nebývalého hospodářského rozmachu české společnosti: sochařství se tedy mohlo podílet na stupňujícím se blahobytu. Novým zakázkám však řemeslné dílny nevyhovovaly. Proto vznikaly nové odborné školy: Odborná škola sochařsko-kamenická v Hořicích, Odborná škola i s výukou kovové plastiky v Turnově. Na C. k. Umělecko-průmyslové škole v Praze byl sochařským vzděláváním pověřen St. Sucharda, dekorativní plastiku řídil C. Klouček. Na postátněné Akademii výtvarných umění se vedení nově zřízeného sochařského ateliéru ujal nejvýznamnější sochař doby J. V. Myslbek.

Nastoupila generace, která již v přelomu dvou století vytvořila z české plastiky fenomén. S mnoha ambicemi se hlásila k programu moderního umění, reprezentovaného hlavně spolkem Mánes: F. Bílek, S. Sucharda, Q. Kocian, J. Mařatka, L. Šaloun, B. Kafka, J. Štursa. Zatím co Myslbek pracoval na svém stěžejním pomníku sv. Václava, mladí sochaři, zprvu osloveni mystikou F. Bílka, se začali inspirovat evropskou scénou, především tvorbou Augusta Rodina Zásluhou jeho asistenta J. Mařatky se roku 1902 v pražském Mánesu podařilo uspořádat Rodinovu výstavu, která celkově ovlivnila další vývoj českého umění.

Benátské - české sklo

Sbírka historického skla Uměleckoprůmyslového musea čítá přes dvacet tisíc exponátů, čímž se řadí k nejhodnotnějším v Evropě i v celém světě. Vedle antických a středověkých artefaktů se v jeho sbírkách nacházejí umělecké předměty od renesance až do konce 19. století.

Těžiště sbírky představuje sklo z českého i evropského území. Od založení musea bylo získáváno v podobě darů, nákupů, od soukromých sběratelů. Od poloviny 20. století mnoha převody: k nejvýznamnějším dárcům patřil Vojtěch rytíř Lanna a Gustav E. Pazourek, jejichž umělecký odkaz vytvořil základ sbírky musea.

Prezentovaná kolekce na zámku Troja se zaměřuje na dva proudy evropského sklářství: benátské hutně tvarované sklo 16.-18. století a české řezané sklo 17.-19. století. První zprávy o benátských sklářích se objevily již v 10. století, ale k rozvoji sklářské výroby došlo až o tři staletí později. Výroba čirého skla malovaného emaily se udržela do poloviny století patnáctého, kdy se objevily první kusy s typickou renesanční technikou (millefiori) a s nitkováním (vetro, filigrana). V dalších dvou staletích nastal nebývalý rozmach výroby benátského skla. Z technik se nejvíce užívalo hutní tvarování skla, optický dekor, krakeláž ad. V renesanci díky emigracím benátských sklářů došlo k rozšíření výroby skla v benátském stylu (facon de Venise) do západní a střední Evropy. Na české území přešla jeho výroba především na panství Nové Hrady v Jižních Čechách.

Projevy barokního umění i sklářských výrobků do českých zemí přinesli umělci z Italie, Bavorska a Francie. Nový sloh v zemi brzy zakořenil a svázán s místními tradicemi vrcholil v tzv.barokní gotice na začátku 18. století. Prvky rokoka se objevily ve třicátých létech století téhož a trvaly do sedmdesátých let, kdy již začal nastupovat klasicismus. Z sklářských technik se již na dvoře Rudolfa II. nejvíce uplatňovala řezba ve spojení s brusem - glyptika. Od druhé poloviny 17. století se hlavním centrem této techniky staly severní Čechy, zejména Českolipsko. Došlo zde k rozdělení refinérů (řezáčů) a sklářských hutí. Vznikaly cechy zušlechťovatelů skla. Rozmach barokního řezaného skla v českých zemích spadá do období 1710-1750, kdy na vzestup kvality měla vliv výroba silnostěnného, čirého křídového skla: vznikl prototyp typického českého poháru s balustrovou nohou, dále se vyráběly číšky, loďky na sladkosti, misky, lahve a jiné předměty.

V ikonografii se objevily náměty sakrální (Kristus, Světci aj.) a světské (scény žánrové či lovecké). Řezbu doplňoval ornament. Samostatný oddíl tvoří slezské řezané sklo - s hlavním představitelem Friedrichem Winterem, korporalem zámku Kanast. Českolipsko bylo stále předním centrem řezačského umění skla i v první půli 19. století, rozmach zaznamenalo v lázeňských centrech západních a severních Čech či při významných sklárnách (Harrachov aj). Při rafinaci skla se řezba uplatnila v biedermeieru: stala se "perlou" mezi ostatními technikami. Tehdejší měšťanstvo bylo hlavním odjednavatelem i odběratelem sklářských kusů i souprav, které řezal především D. Biemann, F. A. Pelikan či A. Simm. A české sklo sehrálo v tomto období velmi důležitou stylotvornou úlohu - stalo se tak významnou inspirací pro sklářské tvůrce v rámci celoevropského uměleckého řemesla.

Vášeň, Sen, Ideál-Česká secení plastika / Benátské hutně tvarované a české sklo (16. - 19. století) ze sbírek UPM - obě výstavy otevřeny v zámku Troja do 3. listopadu 2013.

Olga Szymanská

(dle textů k výstavám)

Foto: plastika Nemocná dívka, sochař Ladislav Kofránek