Na břehu Černého moře

Odkaz Cyrila a Metoděje aneb Velkomoravské dobrodružství 2013 v českých spolcích na břehu Černého moře, Ruská federace

1150 let  od příchodu slovanských bratří je skutečně důvodem  k oslavám, je to velká událost a je jí věnována i náležitá pozornost. Cyril a Metoděj dorazili v roce 863 na tehdejší Velkou Moravu, vytvořili první slovanské písmo a církevní jazyk – staroslověnštinu. Slované obývající Velkou Moravu se díky nim mohli naučit číst, psát a zahájit tak cestu ke vzdělanosti a pokroku. V té době nebyli křesťané rozděleni. Žili v jedné svaté církvi, jedné víře.

Od 14. století se svátek sv. Cyrila a Metoděje slavil 9. března. Papež Lev XIII. okružním listem „Grande mundus“ z 30. září 1880 vyzdvihl zásluhy svatých bratří a stanovil svátek svatého Cyrila a Metoděje na den 5. července, ovšem bez zřejmé souvislosti s životem svatých slovanských apoštolů i mimo jakoukoliv souvislost s cyrilometodějstvím obecně. Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje byl v Československu památný den do roku 1974, pak byl zrušen. V roce 1980 papež Jan Pavel II. prohlásil Cyrila a Metoděje za patrony Evropy. Od roku 1990 byl v ČSFR zaveden jako státní svátek Den věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Tedy Češi a Slováci slaví svátek Cyrila a Metoděje 5. července, stejně tak římští katolíci v některých zemích.

Pravoslavná církev má vlastní den oslavy svatých Cyrila a Metoděje. Je to 11. květen podle pravoslavného kalendáře, tj. 24. květen dle občanského kalendáře. Tento den je určen ve všech slovanských pravoslavných církvích. Svatí bratři ze Soluně přišli na Velkou Moravu na jaře r. 863. Podle tradice to bylo právě v tento den 11. května či 24. května. Např. v Bulharsku je 24. květen Dnem Sv. Cyrila a Metoděje a Dnem slovanské kultury a vzdělávání. Je svátkem a dnem pracovního klidu. Jinde jejich svátek připadá na 14. únor, což je datum úmrtí sv. Cyrila.

Na základě dohody Pravoslavné a Římskokatolické církve jsou celostátní oslavy u příležitosti 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu v roce 2013 jednotné a odehrávají se v duchu motta "Jednota v rozmanitosti". Začnou v Mikulčicích dne 25. května a ukončeny budou na Velehradě 5. července v rámci "Dnů lidí dobré vůle". Vzájemná dohoda dvou církví je historickým krokem, který má poukázat na jednotu všech křesťanů v naší republice při připomenutí si jednoho z nejvýznamnějších milníků naší i evropské historie.

V rámci oslav 1150. výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Moravu se krajané z krajanských spolků „Nazdar“ v Novorossijsku , „Klubu Mateřídouška“ v Kirillovce a Varvarovce u Anapy zapojili do projektů „Cestou dvou bratří“ /VIII. ročník výtvarné soutěže pořádané Velehradem/ a „Svatí Cyril a Metoděj“ /vědomostní soutěž pořádaná Centrem pro katechezi Arcibiskupství olomouckého/. Cílem projektů bylo seznámit s životem a odkazem soluňských bratří, připomenout základy víry, kultury a vzdělanosti a rozvíjet hodnoty, které jsou odkazem cyrilometodějské mise.

Pro všechny jsem z Čech přivezla pomůcky.

Pro ty menší to byly sešitky formátu A6 se sadou samolepek. Vypravila jsem se s dětmi za poznáním života dvou světců a ty si samy vytvářely knížečku o životě Cyrila a Metoděje. Jednotlivé příběhy byly řazeny tak, aby se na 44 setkáních /vymezen čas ke konci vyučovací hodiny českého jazyka/ děti seznámily s hlavními událostmi života bratrů. V mnoha případech se vycházelo z cyrilometodějských legend, proto bylo důležité dětem vysvětlit, co je to legenda a jaký má význam. Dostala jsem i praktickou příručku se 44 doprovodnými texty, které mi posloužily jako předloha k vyprávění. Z každé výuky si děti odnesly jednu kapitolu této knížky a konkrétní úkol.

Starší žáci pracovali s knížkami O svatém Cyrilu, o svatém Metodějovi a o Velehradu. Barevné obrázky omalovánek namaloval malíř Daniel Landman, text napsal Petr Piťha, český bohemista, lingvista, profesor a kněz, bývalý ministr školství v letech 1992 – 1994.

Nad knížkami jsme příjemně strávili hodně času. Autoři především chtěli mladým čtenářům připomenout, odkud se vzaly všechny české knížky, jak se v Čechách začalo číst a psát, jaký poklad máme v knihách a jaké příklady krásných lidí máme ve svých dějinách.

A protože nad knížkou pracovali všichni jako „spoluautoři“, určitě si ji zařadí doma do své knihovničky a třeba se za pár let budou chlubit svým dětem, jakou knížku si samy vyrobili.

S pokročilými studenty, kteří se chystají na kurzy českého jazyka do Čech, jsem četla z knihy Petra Piťhy „Slyšte slovo a zpívejte píseň“, která vyšla v nakladatelství Poustevník v r. 2012 s ilustracemi Kláry Folvarské. Panu Piťhovi se podařilo přiblížit dvě velké postavy Cyrila a Metoděje, Velkou Moravu, Velehrad, české dějiny a vlast, ve které žijí Češi.

Autor v závěru píše slova nanejvýš pravdivá. Cituji: „Kniha je o pokladu, ke kterému jsou čtyři klíče.

Prvním je jazyk, kterým mluvíme, čteme a píšeme. Je v něm bohatství a moudrost českého národa.

Druhým je zákon a řád věcí, který je pro všechny stejně platný.

Třetím je úcta ke každému člověku, k jeho práci, ke každému kousku stvoření.

Čtvrtým je láska, citlivý, obětavý zájem o druhé.

A těmi klíči je možno otevřít spokojený život. Jsou to prastaré klíče a z ruky do ruky si je podáváme. Přijměte je a dávejte na ně dobrý pozor. Kdyby se ztratily, čím bychom otvírali zámky k