Česko-slovenský koncert otevřel studánky v srdcích

Hudba bez hranic - koncert č. 3 pro Checomacoco

Někdy v zimě mne požádala předsedkyně Českého spolku na Slovensku, v Košicích, MUDr. Dagmar Takácsová, zda bychom nemohli pomoci s uspořádáním koncertu v Praze pro ženský sbor Českého spolku.

Svolili jsme velmi rádi, protože jsme tak mohli alespoň částečně oplatit spřátelenému Českému spolku na Slovensku jejich tradiční pohostinnost při našich předchozích pobytech v Košicích. Byli jsme u nich již několikrát hosty i účinkujícími na festivalu Dny české kultury. A protože se v mezičase příprav naskytly i dvě další příležitosti ke koncertům v péči MČK, vznikl takto spontánně minicyklus tří koncertů Mezinárodního českého klubu Hudba bez hranic. Oslavili jsme jím, mj. i 10let výročí našich besed Hovory bez hranic.

O prvních dvou koncertech jste si už mohli přečíst (nebo jste je i navštívili a připomenout si je můžete zde:

http://www.cesky-dialog.net/clanek/5591-pocta-antoninu-dvorakovi/

http://www.cesky-dialog.net/clanek/5653-koncert-pro-evu-strizovskou-skvely-zazitek/

Slovensko-česko-indiánské souvislosti

Nyní ale se vraťme k tomu závěrečnému, česko-slovenskému. Moc jsme se na něj těšili, měl totiž velice krásné souvislosti. Už zmíněnou spolupráci českých a slovenských umělců s českým sborem z Košic, za srdíčko beroucí program, jehož vyvrcholením byla překrásná kantáta Bohuslava Martinů Otvírání studánek, a také benefiční rozměr koncertu. Výtěžek z dobrovolného vstupného jsme se, po souhlasu všech účinkujících, rozhodli věnovat občanskému sdružení Checomacoco. To podporuje indiánskou komunitu v Paraguayi, kde žijí potomci českého cestovatele A. V. Friče. Konkrétně by prostředky měly být věnovány na podporu studia dvou česko-indiánských chlapců, kteří se chtějí vzdělávat ve prospěch svého kmene na zemědělském učilišti daleko od svých rodin.

Všechny tyto souvislosti pohromadě se staly příležitostí k vyjádření vzájemnosti a ochoty krajanů navzájem si pomáhat napříč světadíly, a zároveň k prožití společného krásného uměleckého zážitku. Tak se i stalo – jen jediná, a to dosti zásadní nepříznivá okolnost tu sehrála značnou roli – počasí.

Kdo přišel, nelitoval

V tyto dny je celé Česko velmi uplakané deštěm, a v den koncertu lilo od rána jako z konve. Přestože pozvánky (i s připomenutím) dostalo snad půl Prahy a zvána byla i oficiální místa, instituce spolupracující s krajany a mající je „ve své péči“, cestu na koncert si v tom nepříjemném mokru našel menší počet diváků, než jsme doufali. (To jsme ještě netušili, že nás opět čekají povodně, ve čtvrtek 30. 5. šlo zatím o docela obyčejný, jen hodně deštivý den).

Ti co přišli, však nelitovali – naopak byli nadšeni a zejména v druhé části koncertu snad i dojati. Nadšeni krásou Dvořákových, Janáčkových i lidových písní, které sbor pod vedením paní sbormistryně Olgy Varínské podal s velkou upřímností. Výběr z Moravských dvojzpěvů a dalšího klasického českého repertoáru pro ženské sbory mají Košičanky velmi dobře zvládnutý, však jej také už nahrály na jedno z CD, kterými se sbor reprezentuje.

Studánky otevřely srdce

Také Kantáta Otvírání Studánek Bohuslava Martinů (libreto napsal básník Miroslav Bureš) je již v podání košického sboru na CD zaznamenána. Dostalo ji i mnoho našich čtenářů jako vánoční dárek spolu s naším Českým kalendářem. Je však přeci jen jiné, slyšet ji autenticky. A to ve spolupráci s výborným slovenským dirigentem, Igorem Dohovičem a dalšími skvělými sólisty, především s panem Mariánem Lukáčem, barytonistou. Oba pánové působí ve Státní opeře divadla v Košicích. Výborně se svých partů zhostily i obě dámy -Barbora Sopková (soprán) i Dominika Sokolská (alt). Kantátu doprovázejí tři smyčcové nástroje, (dvoje housle a viola, která má obzvláště působivá sóla). Tento doprovod obstarali velmi krásně a citlivě – a také symbolicky vzhledem ke jménu autora, pánové z Kvarteta Martinů z Prahy. Klavírní doprovod jako i v první části koncertu provedla Zuzana Žegleňová.

Kantáta má však ještě jednoho, velice důležitého „sólistu“, kterým je recitátor. Jeho slova provázejí celou kantátou, poeticky popisující starodávný pohanský zvyk jarní očisty studánek s pomocí dětí a dívky „královničky“. Recitátor měl původně přijet také z Košic. Pár dní před koncertem jsme však dostali zprávu, že z vážných důvodů nedorazí, a že je v Praze třeba najít náhradu. Nečekanou a dosti kritickou situaci se podařilo vyřešit celkem brzy, kdy se jako pomoc v nouzi nabídl samotný ředitel Nadace Bohuslava Martinů, prof. Ivan Štraus (sám vynikající houslista, vyučující na pražské HAMU). Byl to šťastný krok. V jeho podání byla cítit velká úcta k této roli. Svým příjemným a znělým hlasem dotvořil celkově velmi působivé podání. Nejúchvatněji na všechny zapůsobil samotný závěr, kdy recitátor spolu s barytonistou, podpořeni hudebníky i sborem, zakončí vzpomínkou starého muže, poutníka, na mladá léta a na každoročně se opakující rituál „otvírání studánek“. Snad jde i o skladatelovu a zároveň i básníkovu zpověd´. Prostota a genialita hudby i slova v podání všech na pódiu způsobila po posledních tónech nejprve hluboké ticho.. a pak velký a upřímný dlouhotrvající potlesk.

Po skončení koncertu ještě následovaly zvědavé dotazy na „české indiány“ a práci sdružení Checomacoco, na které odpovídala paní Yvonna Fričová, a na mnoho slov obdivu k hudebníkům a sboru.

Na místě je poděkovat všem, kdo na koncert přišli a jakoukoli částkou přispěli na činnost sdružení Checomacoco. Po odečtení nutných nákladů sice nezbyla nijak závratná částka, ale i ta může pomoci dobré věci: S paní Fričovou jsme se dohodli, že ji věnujeme na výuku matematiky a španělštiny dvou indiánských chlapců, Joba a Victora. Ti studují v zemědělském učilišti v Belénu, daleko od svého kmene Chamacoců a opory rodičů, aby mohli být poté své komunitě užiteční jako vzdělaní zemědělci.

Poděkování patří také institucím, které uspořádání tohoto koncertu umožnily nebo finančně pomohly: Národnímu muzeu – Českému muzeu hudby, Rádu Praha a samozřejmě i Českému spolku na Slovensku, jehož vystoupení se mohlo uskutečnit díky podpoře Úřadu vlády Slovenské republiky (program Kultura národnostních menšin 2013) a také MZV ČR.

Foto ze zkoušky,  M. Fialková

A v neposlední řadě  autorka článku a organizátorka koncertu děkuje také Katce Znamenáčkové a Jiřině Hanzlové, dobrovolným pomocnicím