Před nedávnem jsem měla příležitost navštívit zajímavý koncert. Patřil do “Ambassadors´Concert  Series“, série koncertů, které již několik let pořádá ve spolupráci s velvyslanectvími různých států paní Romana Kokoška – Pulchartová.  Tradici založil již před 10 lety její manžel, známý hudebník, skladatel a vynikající hráč na marimbu, Miroslav Kokoška. Po jeho předčasném úmrtí koncerty pokračují díky péči paní Romany.  Ta měla v úvodu krásný proslov na téma hudebních tradic, které zavazují (u nás) a svobody bez omezení těmito závazky, která dává možnosti (v irském případě).  Dubnový koncert svedl dohromady dvě mladá klavírní tria, Janáčkovo trio z Prahy a irské Fidelio trio.

Trio Inspirations

V úvodu vystoupila trojice domácích hudebníků, kteří představili tvorbu dvou žijících (a osobně přítomných) autorů. Obě skladby byly navíc inspirované jinými českými skladateli dřívějších generací: Nejprve zazněly Variace na Janáčkovo téma (2007), jejichž autorem je Jiří Gemrot. Plnokrevná osobitá hudba, kde inspirace mistrem autorovi nijak nebránila rozvinout vlastní bohatou invenci. Interpretace v podání Janáčkova tria (jehož zakladatelkou je klavíristka Markéta Janáčková, což je však jen shoda jmen), strhla posluchače v zaplněné Betlémské kapli od samého začátku. Přítomný Jiří Gemrot, který pro trio zkomponoval tuto skladbu právě na žádost Markéty Janáčkové, byl odměněn vřelým potleskem stejně jako Janáčkovo trio.

Poté zazněla již mnohokrát prověřená Suita Na pamět´Jaroslava Ježka (2005). Složil ji Luboš Sluka, i v zahraničí uznávaný autor řady komorních i symfonických opusů a také množství kvalitní filmové hudby. Hravost, optimismus a okouzlující evokace 30. let, kdy světu vládl jazz a u nás zářily hvězdy W+V+J ze Slukovy skladby udělaly již dávno hit. Však také zní v mnoha nejrůznějších úpravách často i v rozhlasovém éteru.  I úprava pro klavírní trio, která zde zazněla tu ve svižném provedení a s velkým šarmem, je působivá. V houslovém partu vynikla skvělá Irena Herajnová.  Přítomnému skladateli Luboši Slukovi i hudebníkům patřil opět dlouhotrvající vřelý aplaus.

Tento půlrok patří v Evropské unii irskému předsednictví. Irsko proto představuje v ostatních státech ve zvýšené míře i svoji kulturu. Jak se trefně vyslovila iniciátorka koncertu, jsou Irové – pokud jde o vážnou hudbu – svobodnější, než my, kdo jsme svázaní silně s tradicemi své „národní“ a přesto světové hudby – s Dvořákem, Janáčkem, Martinů či dokonce Ježkem… Tato absolutní irská svoboda se plně projevila i ve výběru skladeb, které předneslo Fidelio trio.

Asi nejpůsobivější byla (ale možná jak pro koho) skladba s názvem Žárovka (Donnacha Dennehy 2006). Zaujala hlavně absolutně precizním mnohonásobným opakováním několika frází v klavíru ve vysokém tempu, které od pianistky vyžadovaly těžko představitelnou výdrž a vysoké nároky na udržení tempa. Celkově skladba dokázala vyjádřit poctu jednomu z největších vynálezů moderní doby, ale navodit i iluzi fenoménu světla.

Autoři dalších dvou skladeb, zasněné a ztišené Jak rozeznít vodu (Deirdre Gribbin - 1997) a Májová muška (osobně přítomný Stephen Gardner – 2011) dle mého osobního názoru nevytěžili z toho, co je k napsání inspirovalo, tolik, co mohli. Ačkoli trio pro interpretaci skladeb udělalo maximum, zejména zajímavý příběh irské letecké konstruktérky – pozoruhodné svérázné a silné ženy, na jejíž počest vznikla poslední kompozice, oslovil více, než samotná hudba na toto téma. To však nebránilo hudebníkům Fidelio tria, aby si s radostí nezahráli před pražským publikem, které ocenilo jejich sympatické vystupování.

Velmi příjemná atmosféra koncertu, na němž se sešlo publikum z okruhů irského a dalších velvyslanectví, Ministerstva zahraničních věcí ČR, ale i pražské kulturní veřejnosti, byla podtržena závěrečným pozváním na číši dobrého vína, při níž pak probíhalo mnoho neformálních rozhovorů – samozřejmě také s hudebníky a přítomnými skladateli.

Martina Fialková

Foto Jiří Chrapek: Janáčkovo trio a Luboš Sluka