Sextenze

Autor Jan Krůta se zbláznil… Ale ne, přeháním… Po dvaceti třech knihách, o kterých by se dalo říct, že jsou poetické, vtipné a veselé, seriózní, nebo odvážně politicky kritické (při čtení poslední jsem se bála o autorův život, cožpak si to mafie nechá líbit?) si na knihu vybral téma, které je „sexy“. Toto slovo je zprofanováno nejméně od doby, kdy blonďatá novomanželka podivného tvora Paroubka s tlustým břichem na otázku co se jí na něm tak líbí, prohlásila, že sexy mozek. To tedy asi ještě neznala virtuální sexuální praktiky, kdy je mozek zahnán do kouta (třeba tenkým či tlustým bičíkem) a do popředí vystupují úplně jiné orgány než zrovna mozek.

Příběh, dalo by se v jiných časových horizontech snad i říci – milostný, předkládá čtenáři setkání muže na pokraji stárnutí, které si hodně bere, s mladou zrzavou divoškou. Ona představuje vzorek dnešních mladých lidí, kteří se cítí odstrčeni, osamoceni a mají potřebu se zviditelnit a snad i najít k sobě někoho, kdo jim porozumí. Dělají to způsobem, kterým starší generace absolutně neporozumí. Sednou si k počítači a „povídají“ si tam s někým, kdo je stejně naladěn. Tzn. sexuálně naladěn. Nejsem sexuolog, tak se tím nebudu více zaobírat, všechno je v knížce, která prý už zurčí v prodejnách a žádá o dotisky. Ale jsem ráda, že jsem starší osoba a tedy i mimo tuto skupinu omladiny, která nevydrží pět minut bez orgasmu, ať již jej dosáhne samoobsluhou jednou rukou pod peřinou či pod pracovním stolem, a následně je zklamána dalším žitím, že se tím nic nezměnilo a tak hledá…a hledá.

Vzpomínám si na Agátu Christie, která napsala v jedné své knize něco v tom to smyslu: „Je mi přes šedesát let, procházím se na břehu moře. Vlny přicházejí a odcházejí, rackové lítají a křičí, kdesi na obzoru pluje parník. Že jsem si toho dříve nevšimla? Asi proto, že jsem pořád myslela na to, jestli mi je můj muž věrný a na podobné blbosti. Jsem ráda, že to konečně mohu vidět a vychutnat to moře…“

Knihu si vydal autor sám.