Písničky o zvířatech

Zdeněk Svěrák

Jaroslav Uhlíř

Písničky o zvířatech

Ptala jsem se během jednoho dne deseti známých, jaké znají písničky Svěráka a Uhlíře. Jen dva odpověděli, že žádnou. Pak jsme se domluvili, že je znají – ale nevědí, kdo je napsal. To je osud, o  kterém mnozí autoři jen sní: aby jejich dílo zlidovělo.

Byla jsem na křtu knihy „Písničky o zvířatech“ a dlouho už jsem v Luxoru neviděla tolik hodných dětí! V první řadě seděla malinká holčička už od půl čtvrté a tak zívala, že se jí ofinka třásla. Ale dočkala se! Ve čtyři začal křest: pan Svěrák přišel v zelenkavém sáčku (které ladilo s barvou obálky), pan Uhlíř vzbudil pozornost tím, jak za sebou vezl pytel na kolečkách. Když z něj vybalil piáno, už jsme věděli, že jsme v pravý čas na pravém místě. Hned se hodně fotilo a tak musela autory i celou akci zachránit paní redaktorka Homonická.

Obrázkové zpěvníky této dvojice vyšly už čtyři, ale jen tento má notový záznam. Rodiče a prarodiče musejí oprášit své znalosti z hudebních škol a zpívat... Pánové Uhlíř a Svěrák se znají spoustu let, ještě z rozhlasové  Polní pošty. Napsali spolu na čtyři stovky písniček a některé se zpívají  u táboráku se stejným zanícením, s jakým naše generace zpívala Suchého a Šlitra.

V té knížce je dvacet sedm písniček – některé znám a jiné si zatím jen čtu. Je tam můj favorit „Když se zamiluje kůň“ i okouzlující „Mravenčí ukolébavka“. Někde se budete usmívat, jinde smát – třeba jak „Káča našla ptáče“ nebo „Straka“. Fantastická je i písnička „Umím prase zepředu“, což je autentická věta Jaroslava Uhlíře, který byl nedávno požádán o kresbu do památníku. Jsou to písničky plné něhy a vtipu, bez balastu a kňourání, které se nemusíte stydět zpívat – nebo recitovat. A nejen děti si užijí skvělé obrázky Vlasty Baránkové, kterou už autoři přijali do rodiny.

Pak jsme všichni zpívali - děti, rodiče i novináři. Když křest skončil, stála jsem úplně vzadu. Na mém původním místě za židlemi se mačkaly děti a fotily na mobily...

Vydalo nakl. FRAGMENT