Mene Tekel Upharsin

Tento nápis (viz Bible kralická, Kniha Danielova 5) znamenal asi toto: „Bůh zvážil tvé království a byl jsi shledán nedostačující. Proto bude Tvoje království rozděleno na západ a východ a bude dáno jiným.“

Král Baltazar se zřejmě oddával velkému hodování a pití a užíval posvátné a zakázané mísy, načež se na zdi objevila tato slova a nikdo je nemohl rozluštit, jen prorok Daniel. Nato se prý království rozdělilo na Persii a Medii a král zemřel, poněvadž se příliš rouhal Bohu.

Petr Den píše ve své knize POČÍTADLO (viz níže) toto:

„Celá dnešní politika tkví v úsilí, aby se nám dobře vedlo, zde, na zemi. Proto se celá točí okolo chleba, peněz, zaměstnanosti atd. Zde mají historičtí materialisté pravdu. Politika však ztroskotává, jakmile zapomeneme, že platí také něco mimo ni. Něco, co nelze dokázat, več se musí věřit. Velká politika není možná bez veliké víry. Politiku nepochopíme bez stálého zření k tomu, co bude následovat. Špatný král, který nemyslí na své děti. A špatný politik, který netvoří pro věčnost, který netvoří – jak Masaryk říkal – sub specie eternitatis. Kdo říká ,po nás potopa', zabíjí veškerou politiku.

Všechno, co vám tu říkám, nejsou pravdy pro poddané. Těm se má, jak říká Lao-Tse, vyprazdňovat mysl od takových nebezpečných nápadů a raději naplňovat břicho, aby byli líní přemýšlet. Toto jsou pravdy pro vladaře. A proto JSOU TO PRAVDY I PRO VÁS, KTEŘÍ SI CHCETE VLÁDNOUT. Jsou to pravdy vysoké matematiky, a proto pravdy vladařské.

Jídlo a pití je nejdůležitější – to se říká jen poddaným. Neříkali vám to snad Němci, dokud byli u nás? A bylo velkým štěstím pro naši samostatnost, že byla válka a že byl nedostatek a že nemohli naplnit naše břicha a vyprázdnit mysli. Nemusí každý národ chodit čtyřicet let po poušti, aby se z národa povolaného mohl stát národem vyvoleným? Budeme i my potřebovat těchto čtyřicet let, abychom se vzpamatovali?

Ten, kdo vidí za smrt, kdo sahá po Nekonečnu, ten už je svoboden. Svobodný je každý, kdo se nebojí smrti, kdo se nebojí Nekonečna. NENÍ VLADAŘENÍ BEZ SVOBODY. Čím větší touha po svobodě, tím větší pohrdání životem a naopak.

Každý vladař má jen o vlas ujít smrti, má být často v nebezpečí života. Vladař je vždycky nad lidským zákonem. A má-li být nad zákonem, nechť projde zkouškou krve. PRÁVO VLÁDNOUT NEMÁ PROTO ÚŘEDNÍK, ALE REVOLUCIONÁŘ. Přátelé jeho vlády jsou všichni umělci a básníci, všichni tvůrci s fantazií. Oni vám vlastně pomohli k vládě. Inkoustem a barvami se střílí dříve nežli puškami nebo kanony. Fantazií se tvoří něco, co tu ještě nebylo. Jen toho světa můžeš být zákonodárcem, který jsi sám vytvořil. I politik je v tomto smyslu umělcem. Stát jako politické dílo není totiž dílem přirozeným, ale nepřirozeným, dílem umělým. Tvoření nové skutečnosti, tvoření jakési nadreality, je však dějinnou úlohou matematiky.

Opravdu vědecká politika, stejně jako všechny ostatní vědy, by se měla snažit rozpustit se v matematice a vložit veškerou vládu do rukou matematiků. Jen tak je možno porozumět oné tajemné a klikaté cestě z chaosu přírody někam vzhůru, kam nemůžeme dohlédnout. Kam vede tato cesta, nevede-li k Nekonečnu?

Stálo by za to, abychom se podívali na Descarta, na Newtona a na Leibnitze také jako na tvůrce politické. Ne náhodou byli všichni teology. Snad i na nich by se poznalo, že i v novověku trůn, oltář a úhloměr mají k sobě blíže, než se obyčejně myslí.

Bylo nám krásně řečeno, že státy žijí ideály, jimiž vznikly.. (Tomáš G. Masaryk)

Musel zde být nějaký politický SKUTEK. Musel tu být někdo, kdo se neohlížel na své časné blaho a stal se velezrádcem, vyhnancem a psancem. Ideály ho přiměly, aby opustil všechno, co mu bylo drahé. Všechny státy povstaly velezradou, Spojené státy americké stejně jako Československo. Ano, teprve až vniknete za oponu zákona, nastane vaše zkouška státníkova, na niž jste se bohužel moc nepřipravovali. Nestačí jen udělat revoluci. Teď musíte dokázat, že jste schopni zavést a udržet nový řád a nový status quo. Povídá se o velkých matematicích, že chodili v ošumělých šatech. Nestrojili se jako jiní lidé. Velcí zakladatelé států často nosili železnou košili bojovníka a žíněnou košili askety. Často ji nosili i pod oděvem královským. Svatý Václav, podle historika Pekaře, nosil pod rouchem knížecím roucho kajícníka. A nebývalo zdrávo státu a jeho trvání, když vladař roucho kajícníka svlékl a příliš si zvykl jen na zlato a hedvábí. Vladař v hedvábí je vždycky zranitelnější nežli vladař v brnění. Reformátoři a revolucionáři byli vždy přísných mravů. Byli zvyklí tvrdému, často vojenskému životu, těžké práci a dlouhému utrpení. Byli zvyklí tvrdému, často vojenskému životu, těžké práci a dlouhému utrpení. Byli zvyklí postu a újmě a dovedli si odříkat životní radosti. Věděli, že pitky a hodování vždycky odhlasovaly konec mocných a vládnoucích. Věděli, že pití ze zlatých a stříbrných nádob, kterých se dosud užívalo k obětování bohům, je hříšné a ničí stát.

Věděli, že nádobí domu Pana přinesli do hodovní síně před Baltazara, krále Kaldejského, v onu děsnou hýřivou noc, v níž prstové ruky lidské psaly naproti svícnu na stěně paláce královského proroctví jeho konce, v níž také byl zabit.

I vy, kteří zasednete na trůn, jste revolucionáři a MUSÍTE BÝT REFORMÁTORY. I vy byste dále měli nosit žíněnou košili asketů a neměli odvyknout postu a újmě. I vy jste našli své vládce u hodů. Zasednete-li hned k tabuli, kde mísy jsou poloprázdné a láhve polovypité, nebude vám dopřáno dlouho se těšit snadnému a veselému životu. Dejte pozor, aby i vám tabule nebyla posledním bojištěm.

NEMŮŽE BÝT VLADAŘEM, KDO CHCE VŠECHNO SNÍST, VŠECHNO VYPÍT, VŠEHO UŽÍT, VŠECHNO UKRÁST. Carpe diem je heslo otroků. Pravý vladař, který hledí tváří v tvář Nekonečnu, směje se starostem a pachtění všedního dne. Vladařství, to je rozdávání. A trvale rozdávat nelze ani z nejzazobanějších velkostatků. To lze jen z Nekonečna.

Hlad z lidí dělá revolucionáře a také z nich dělá vládce. Ten, kdo má hlad, dobře bojuje, nasycenému se nechce umírat. Poněvadž na dně každého hladu je hlad po Nekonečnu, po věčnosti.

Ano, pozbudete-li svého hladu, stane se vám to, co se stalo všem hodujícím, všem nasyceným, všem materialistům, kteří ztratili žízeň po Nekonečnu, všem, kteří zapomněli  počítat. Sami budete sečteni a nalezeni jenom mnohými, a nikoliv znamenitými. Budete zváženi na váhách a nalezeni lehkými a vaše království bude rozděleno na východ a západ, poněvadž jste nepochopili zásadní dilema politiky, poněvadž jste nepoznali, že Nejvyšší panuje nad královstvím lidským a dává je komuž chce.“

[Tento výňatek (upravený a zkrácený) je z knihy Petra Dena nazvané POČÍTADLO.

Kniha se skládá ze Sedmi proslovů k Jeho Veličenstvu LIDU.

Vyšla v USA v únoru 1961. Vytiskl Universum Press Co., New York.

Kniha byla poctěna cenou Křesťanské akademie a Kulturní rady.]