Nový prezident se starou averzí

Málokdo nesledoval v televizi nebo rádiu páteční slib nového prezidenta Miloše Zemana. Byla to decentní oslava. Ve Vladislavském sále bylo všechno vycíděné a  červený koberec dokonale natažený. Vojáci na nádvořích procvičení a dlažba vymetená.

Zabezpečení akce bylo prý menší, než při návštěvě amerického prezidenta Obamy, ale na střechách Hradu i tak byli vidět ostřelovači. Po deváté hodině se začaly stahovat na Hrad davy lidí, hodně bylo i venkovských příznivců Miloše Zemana.

Z 626 hostů se jich omluvilo asi dvacet. Do zaplněného sálu vkráčel nový prezident v devět hodin. Vkráčel, nevznášel se jako jeho předchůdce. Samozřejmě si užíval mimořádnou slavnost a jistě pociťoval sebeuspokojení, ale necrčelo to z něj přelaskavými úsměvy.

Náš první prezident, volený přímo občany, měl svůj inaugurační projev zajímavý. Slíbil, že bude sloužit všem bez ohledu na stranickou příslušnost i také těm, kteří volili jeho soka Karla Schwarzenberga. (Ten si v jednu chvíli za jeho zády něco špital s Miroslavem Kalouskem a oba se smáli! To si mohli odpustit!) Nebrojil otevřeně proti EU, ale myslím si, že si s ním Evropa užije – i když nebude  tak zavilým nepřítelem jako Klaus. Slíbil boj proti ekonomickým mafiím, slíbil toho hodně.

Zato si smlsnul na novinářích, na té pakáži nečestné, která jen mate lidi a lže. (A celý sál mu nadšeně tleskal.) Vím, že v některých novinách i rozhlasu a televizi jsou kolegové, s kterými bych se nekamarádila. Oni se mou ovšem také ne, protože Český dialog nemá placené zdroje drbů a podpásovek – takže nemáme co vyměňovat. My totiž nemáme placeného nic, ani sami sebe!

Miloš Zeman nám slíbil „šťastnější, klidnější a spokojenější“ republiku. Rádi se toho zúčastníme podle svých sil - a doufáme, že nám nebude nadávat ještě než se na něco zeptáme! Předvolební konfrontace byly dost prekérní!

Venda Šebrlová