Ota Štorch - 80

Ota Štorch – básník, spisovatel, předseda spolku Svobodných Čechů a Slováků ve Stockholmu slaví 11. března své jubilejní osmdesátiny v plné svěžesti a síle.

V roce 1952 až 1960, od svých devatenácti let, byl z politických důvodů vězněn v pracovních táborech při Jáchymovských dolech. V roce 1967 odešel do exilu, žije ve Švédsku, kde pracoval jako vrtař. Verše a prózy publikoval v různých exilových časopisech, je zastoupen v Almanachu české zahraniční poezie 1979. Vydal básnické sbírky MODRÝ RÁJ PACIFIKU (Stockholm 1975), NADĚJE V POUŠTI (PmD Mnichov 1979), EXILY A OHRADY (PmD Mnichov 1988), MORALITY (J&Z Publishing Stockholm 2004). Ve švédském překladu jsou jeho básně a povídky zastoupeny ve třech antologiích. V sedmdesátých letech přispíval básněmi a povídkami do kulturního vysílání Svobodné Evropy. V osmdesátých letech pravidelně předčítal česky svá politická a kulturní zamyšlení v rámci týdenních pořadů stockholmského lokálního vysílání polských konzervativců (Polskie radio moderata). Otův neutuchající zájem o kulturu, politiku, přírodu, ekologii, sport (tenis, kolo) je příkladný.

Ať Tě zdraví na těle a duchu neopustí, to Ti přejí přátelé ze Stockholmu i z celého světa.

Douška za redakci Českého dialogu:

Ota Štorch je výrazná osobnost, kterou jsem měla možnost poznat při svých návštěvách Švédska. Vždy usměvavý, milý a velice vzdělaný člověk, jehož si váží všichni, kdo ho potkali. Přeji mu pevné zdraví a ještě hodně elánu a radostí.

Eva Střížovská, šéfredaktorka Českého dialogu

A ještě douška za produkci dokumentů České kořeny:

Otu Štorcha jsem znala už několik let předtím, než jsem jej spolu s několika českými osobnostmi či rodinami oslovila s prosbou, stát se jedním z aktérů našeho prvního dokumentu České kořeny ve Švédsku. Věděla jsem s jistotou, že je tím člověkem, jehož myšlenky a zprostředkovaný životní příběh – i když jen v několikaminutové filmové zkratce – zasáhnou diváka do hloubky a dokumentu dodají sílu. A také se tak stalo. Na to zářijové odpoledne a večer, kdy jsme u Oty natáčeli, a kdy jsme měli možnost seznámit se s jeho životními postoji, nikdy nezapomenu. Obklopeni bujnou zelení, obrůstající jeho takřka pohádkový domeček, spoustou knih, pod kterými se prohybá jeho bohatá knihovna, naslouchajíc krásné hudbě ze starého gramofonu s troubou, připadali jsme si jako v jiné realitě. Tu skutečnou nám Ota přibližoval prostřednictvím svých sugestivních veršů, ale i vzpomínek na dobu věznění nebo pak utečeneckého lágru, vyprávěných bez sentimentu, ale s velkým účinkem.

Věta, kterou tehdy pronesl, a kterou končí jeho filmový medailonek v dokumentu České kořeny ve Švédsku, mi utkvěla v mysli už napořád:

„.... moudrý filosof kdysi řekl: Není ti dáno dílo dokončit? Přesto v něm pokračuj...!

Martina Fialková