Od stability k virtualitě

Po výstavě Theodora Pištěka představuje Národní galerie ve spolupráci s Galerií Zdeňka Sklenáře dílo sochaře Huga Demartiniho. Oba autoři vyšli z generace, která se výrazně prosadila na české výtvarné scéně. Oba pojilo dlouhodobé přátelství.
Osobnost
Hugo Demartini, jehož italského předka pozval Rudolf II. na svůj pražský dvůr, se narodil roku 1931 v Praze. Po vyučení a praxi u renomovaného kamenosochaře O. Velinského studoval na pražské Akademii výtvarných umění u prof. J. Laudy. Po návratu z vojenské služby v Brně, kde poznal sochaře V. Makovského, se věnoval portrétu a drobné figurální plastice. Na léta studií reagoval plošnými, kresebně črtanými reliéfy s biblickými náměty, geometrickými kresbami, kolážemi-studiemi k abstraktním reliéfům. Spřátelil se s malířem B. Dlouhým, s T. Pištěkem a K. Neprašem, s nimiž založil volné sdružení Paleta vlasti. Plošnost – umožnila Demartinimu hlavní malířský a reliéfní projev doby informel opustit. Začal tvořit sádrové reliéfy otiskovaných předmětů, např. cyklus Červené reliéfy -1962. Scházel se se skupinou kolem Jiřího Koláře, seznámil se s umělci seskupení Křižovatka. První samostatnou výstavu měl v Praze (1963), po níž následovaly desítky dalších doma i v zahraničí.
Osobitost
Demartini začal pracovat s kovem. Výchozí tvar – polo/koule: úplná či částečná, černobílá či barevná. Umístěna na neodlišenou plochu či protikladné pozadí, zdůrazňovala proměnlivost struktury v technické civilizaci. Tím, že sádru nahradil chromovaným tombakovým plechem, dosáhl umělec originálních plastik-objektů: zrcadlovými povrchy jako by vsávaly diváka i s okolím. Vkládáním objektů do oranice vznikala "druhá příroda", zrcadlící tu skutečnou, nazvány tvůrcem Akce v přírodě a Akce v prostoru (1968-1969). Vyhazované hůlky, trubky, čtverečky apod., z nichž při letu a dopadu vznikaly seskupení-konstelace (zachycované fotograficky) byly pojmenované Demonstracemi. Nad tvorbou z polo/koulí, trvající do roku 1974, demonstrativní díla převážila, trvala do devadesátých let. V Projektech, např. Mimo vymezené místo, vycházel Demartini z od/padlých částí. U Modelů sestavoval skříně z organického skla s minimem prvků uvnitř – postupně se zvětšujících, až z prostoru vystupují či sklem prostupují. A Místa, která můžeme vnímat jako neznámé lidské výtvory nebo meditace a mýty, jsou podobné dílům např. A. Šimotové – jsou svědectvím o hledání smyslu umění i smyslu vůbec. Umělcův tvůrčí potenciál přinesl zvětšené modely jednoduchých tvarů v horizontálních reliéfech, připomínajících opuštěná místa se zbytky staveb. Téma pochmurných a zmarněných rozpadajících se útvarů – jako odkrývání dávných základů při archeologickém průzkumu. Po rozměrných sádrových objektech s minimem tvarosloví přišly nakonec sochařské instalace těchto objektů. Umělec zemřel v roce 2010.
Výstava
Zahrnuje dílo Huga Demartiniho od roku 1956 až do devadesátých let, a to všech důležitých období jeho tvorby. Zdůrazňuje umělcův originální přínos českému i evropskému sochařství, který je důkazem autorovy odvahy k experimentu. V zajímavých a nečekaných proměnách ukazuje vývoj, jímž bravurní sochař prošel. Je důkazem jeho nezměrné invence v přístupu od sochařské stability k virtualitě objektu.
Výstava "Hugo Demartini /...a měl rád ženy" doprovází obsáhlý katalog. Otevřena ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze – do 28. 7. 2013.
Foto: Demostrace v prostoru, 1968
Olga Szymanská
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
inzerce
Vracíme se k českým výrobkům

Oblíbená česká značka - firma změnila a obohatila k letošnímu roku svoji webovou stránku. Určitě se koukněte.
Jak potvrzují poslední výzkumy, Češi se rádi a čím dál častěji vracejí od nejrůznějšího zahraničního zboží k domácí produkci. Zjišťují, že je totiž mnohdy kvalitnější než ta z dovozu, na kterou se v 90. letech ze zvědavosti všichni vrhli. Mezitím u nás skončilo mnoho tradičních podniků, převálcováno čínskou a jinou levnou, ale většinou také nekvalitní konkurencí. V poslední dekádě ale nastává obrat k lepšímu - a nedávná mírná devalvace české měny tomu ještě přispěla. Zahraniční zboží se stává dražším a Češi opět nalézají kouzlo domácí produkce. Nejlepším důkazem toho jsou potravinářské „farmářské" trhy, které už několik let oživují náměstí a můžete na nich koupit krásnou a zdravou zeleninu a ovoce, mléčné i masné výrobky, ale i mnoho dalšího z tuzemských hospodářství. Vzniklo a vzniká i mnoho menších i větších firem, které navazují na tradici výroby těch, které v bouřlivé době transformace skončily. Ožily i české sklárny, některé textilky, nábytkářský průmysl, rozvíjejí se i úplně nové, moderní obory... Vše ale záleží na nás - koupíme? Pro snadnější orientaci, co je a co není domácí produkce, už existuje několik označení. Mezi nimi je nejnápadnější značka českého lvíčka - značka, kterou výrobcům uděluje po splnění určených kritérií Nadační fond ČESKÝ VÝROBEK, s nímž ČESKÝ DIALOG již řadu let spolupracuje.
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad