Hudba bez hranic, koncert č. 1 – Tomáš Víšek

Milovníci hudby Antonína Dvořáka se 19. února 2013 setkali v Českém muzeu hudby, kde jsme, ve spolupráci s muzeem a s nakladatelstvím Vyšehrad uspořádali prezentaci nové dvořákovské publikace a klavírní recitál v podání čestného člena MČK, Tomáše Víška.

Koncert se stal zahájením nového cyklu Hudba bez hranic, jenž navazuje na úspěšnou tradici našich Hovorů bez hranic a připomíná jejich již 10letou historii. Všechny spolupořádající organizace, ale především nás v MČK potěšila zcela zaplněná velká dvorana muzea. Přes mrazivý den a vytrvalé sněžení dorazil velký počet návštěvníků, mezi nimi i celá řada odborníků, muzikologů či aktivních hudebníků, ale i novinářů. Hlavním hostem večera však byl vnuk samotného skladatele, rovněž Antonín Dvořák, v pořadí III., který později s velkým vtipem pohovořil o nepřerušitelné rodinné tradici v pojmenovávání mužských potomků (má syna AD s pořadovým číslem IV. a vnuka V.)

Uvedení knihy jako krásná událost

O knize německého autora, významného dvořákovského badatele Klause Dögeho najdete informaci v naší rubrice Knihy.  Rozhodně stojí za pozornost, jak přítomné přesvědčily zajímavé projevy těch, kdo se na vydání knihy podíleli. Promluvil ředitel nakladatelství Pravomil Novák, který mj. vyzdvihl perfektní práci překladatelky Heleny Medkové.  Ona sama pohovořila o obsahu knihy a výjimečnosti autorova zpracování. Z dalších, kdo k tématu promlouvali, je třeba vyzdvihnout slova hudebního publicisty Jindřicha Bálka. Nebudeme zde citovat, ale doporučujeme přečíst si zásadní recenzi knihy o A. Dvořákovi z jeho pera, která vyšla zde:

http://www.ivysehrad.cz/recenze/dvorakovska-lekce-z-nemecka/

Dvořák hravý, lyrický i virtuosní

Vrcholem večera byla samotná Dvořákova hudba v podání vynikajícího klavíristy, Tomáše Víška. Krátkým a výstižným průvodním slovem a pak hudbou představil skladatele postupně v dílech zkomponovaných před Dvořákovými  pobyty v Americe, během nich a po nich.  Nejprve zazněly Humoresky č. 1 a 2, které symbolicky uvedly již vstupní část večera, křest knihy.  Samotný recitál pak tvořily skladby žánrově velmi různé, což umožnilo představit publiku jak nekonečnou Dvořákovu invenci, tak dalo interpretovi prostor k vyjádření bohaté škály nálad a citů. Vlastní program začal radostným vyznáním (či vyzváním k) tanci – Valčíkem A-dur. Pokračoval výběrem tří Mazurek z op. 56, které nejsou často hrány - což je ke škodě posluchačů, jak nás jejich svébytnost, čistá melodičnost i Víškovo umění přesvědčily.

Poté Tomáš Víšek do programu „vložil“ tři z Lístků do památníku (fis-moll, g-moll, Es-dur) – průzračně krásné, lyrické skladbičky, malé vzpomínky. Uprostřed Otázku (snad nejkratší Dvořákovu skladbu, jen osmitaktovou).  A lyrická část recitálu pokračovala vrcholným opusem 85, překvapivě impresionisticky laděnou skladbou Na starém hradě.  V ní se Tomáši Víškovi skutečně mistrovsky podařilo rozeznít klavír i duše posluchačů, tak, jak si zřejmě Dvořák přál. Bylo krásné bloudit v duchu  okouzleně nádvořím starobylé rozvaliny a poslouchat hudbu nesoucí se potemnělou krajinou, jakoby zpovzdálí.

Po odeznění kouzla zazněly další tři Humoresky, naposledy nejznámější Ges dur, kterou známe i z jiných úprav. Skladbičky - snad malé žertíky, vždy však dobře míněné, s láskou komponované…

Tak jako Humoresky, i následující Suita A dur, vznikla během pobytu v USA, původně pro klavír, později byla Dvořákem zinstrumentována i pro orchestr.  Je to rozměrné intimní dílo, každá z pěti  kontrastních vět vyžaduje jiný přístup. I zde se projevila Víškova schopnost rozeznít citlivě všechny polohy od slavnostního úvodu přes hybné Scherzo až po nádherně lyrickou čtvrtou větu a efektní závěrečné Allegro. Suita mohla být svým charakterem již i krásným závěrem programu, ale naštěstí  pro posluchače nebyla. Čekala nás ještě jedna ukázka Dvořákovské působivé lyriky – láskyplná Ukolébavka, při níž se opět se tajil dech, a symbolicky poslední Dvořákův opus složený pro klavír – drobné, ale mistrovské Capriccio.

Po něm již velký potlesk a pocit, že ten den byl Antonínu Dvořákovi vzdán upřímný hold. Nakladatelství Vyšehrad,  Národnímu muzeu - Českému muzeu hudby a Tomáši Víškovi, který svou pokornou a skvělou interpretací večer tak krásně završil, patří velký dík za spolupráci na našem prvním koncertu.

Fotoreportáž z uvedení knihy se jmény všech zúčastněných odborníků najdete na webu nakl. Vyšehrad zde:

http://www.ivysehrad.cz/aktuality/antonin-dvorak-kaus-dge-prezentace-muzeum-hudby/

a pozvání na výstavu Jak Novosvětská dobyla svět v Českém muzeu hudby - Muzeu A. Dořáka, Ke Karlovu 2, k níž náš koncert tvořil doprovodný program, najdete zde:

http://www.nm.cz/Ceske-muzeum-hudby/Vystavy-CMH/Jak-Novosvetska-dobyla-svet.html

Maf