Knížecí rozhovory

2 2013 Knihy česky

Knížecí rozhovory je vlastně sbírka rozhovorů různých českých novinářů s ministrem Karlem Schwarzenbergem, kterou připravil a doplnil úvodem Karel Hvížďala. (Ano, ten pan Hvížďala, který vydal v roce 1986 Dálkový výslech s Václavem Havlem.)

Těm, kteří dosud nečetli Knížecí rozhovory, doporučuji, aby tak učinili co nejdříve. Volby českého prezidenta už to sice neovlivní, ale stejně se dozvíte spoustu věcí. Jen lituji toho, že se to jmenuje „Knížecí“... to slovo možná odradí mnoho lidí, protože my Češi máme různé předsudky o stavu šlechtickém. Dověděla jsem se mnoho nového, například to, že otec Karla Schwarzenberga byl velký český vlastenec, že sloužil v čsl. Armádě a že podepsal Prohlášení české šlechty v roce 1939, a tak vyjádřil podporu tehdejšímu prezidentovi.

Není pravda to, co se o něm psalo a píše – že Karel Schwarzenberg je prý vlastně Rakušan nebo Němec. V knize se dočteme o tom, že byl vychováván jako Čech. Přesto se učil odmalička hned několika jazykům – doma se mluvilo nejen česky, ale také německy a anglicky.

Velmi často slyšíme, že pan ministr neovládá češtinu dokonale. To nejspíše říkají ti, kteří nikdy v cizině nežili a nemají proto zkušenost s tím, jaké je to velmi těžké si v cizině udržet čistotu jazyka a aktivní slovník. Jen se podívejme na dnešní „domácí“ hovorovou a novinářskou češtinu. Je to hrůza, je to samý „mítink“ a „lídr“ a jiné nestvůry, a to u lidí, kteří mnohdy ani nevytáhli paty z české kotliny! Že se nestydí takhle prznit mateřštinu. Pan ministr mluví velmi dobře česky, přestože chodil vlastně v Rakousku do německých škol a přesto, že denně musí hovořit německy nebo i anglicky ve své práci. Často užívá „lidových“ výrazů, z čehož plyne, že ovládá češtinu dobře. Rád a často si popovídá s místními občany v nějaké té hospůdce, dá si pivo nebo víno, pohovoří o úrodě, o různých zemědělských problémech a zvláště o ničení přírody a lesů, na které je odborník. Ze všech jídel má prý nejraději patku chleba se škvarky!

Také se dovídáme, že to příslovečné „bohatství“ naší šlechty je vlastně velice pomyslné. Je v tom jednak ta naše česká typická závist všeho, i toho, co ten druhý vlastně nemá. Mnoho šlechtického majetku bylo vyvlastněno, mnoho zdevastováno během komunistické vlády, kdy rodina musela opustit vlast. Mnohé ty „zámky“ vlastně jsou neobyvatelné, protože nemají ani horkou vodu, ani ústřední topení, ani moderně vybavené kuchyně a na přestavbu rodina nemá peníze. Dnešní příslušníci šlechty mají svá civilní zaměstnání, aby se uživili. Někteří se zabývají vinařstvím a zemědělstvím vůbec, někteří – jako náš pan ministr – se starali o údržbu lesů. Mnohé ty hrady a zámky jsou dnes přeměněny na muzea, kam chodí turisté, kteří platí vstupné a tak získané peníze se používají na údržbu, aby se celý zámek nebo hrad nerozpadl.

Dále je zajímavé, jak rodina pana ministra vychovala své potomky ve víře v Boha a pokoře před ním. Výchova zahrnovala také poslušnost a úctu k nadřízeným, loajálnost, odpovědnost a povinnost sloužit – tedy všechny ty tak zvané ctnosti, které, jak se zdá – nejsou dnes příliš „v módě“. Ve všech těch rozhovorech se nám představuje člověk, který má „selský“ rozum, velkou znalost světové politiky, který zná mnoho významných lidí po celém světě a má mezi nimi mnoho přátel. V celé knize nenajdete žádnou nenávistnou nebo nevraživou kritiku nikoho, o každém – i o svých politických odpůrcích – mluví Karel Schwarzenberg slušně, věcně a rozumně. Máme štěstí, že máme takového ministra zahraničních věcí. Je tedy na správném místě a přejeme mu mnoho let zdraví a energie.

A knihu Knížecí rozhovory si rozhodně přečtěte. Je velmi zajímavá a poučná.

Vydalo nakladatelství PORTÁL.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012