Slovo na leden

Je první den roku 2013. Na  rozdíl od mnoha pověrčivých lidí na světě mám třináctku ráda.

Třináctého května  jednoho roku se mi narodila krásná holčička jako broskvička. A necelé dva roky nato, třináctého února zase  pěkný klučík.  A třetí děťátko, které přišlo na svět o dost let později, chtělo také dodržet tradiční třináctku. Ale lékaři s tím nesouhlasili a tak uspíšili porod už jedenáctého ledna.  Šlo jim to hodně ztuha, protože děťátko bylo hodně velké, přes čtyři kila a vůbec  se  mu ven nechtělo, když ještě nebylo toho třináctého… Brzy bude mít chlapec Ježíšovy narozeniny. Přemítám, zda-li je oslavíme jedenáctého nebo raději třináctého ledna….ale je v tom trojka, vlastně dvě… a já jsem taky trojka, zabývám-li se numerologií, což se ale moc nezabývám…

Snad  mi prominete, že tentokrát vynechám veškeré politické kabarety. Drží se mne ještě vánoční a povánoční nálada a nechci si ji kazit. O politice napíše Venda Šebrlová, ale vy se spíš podívejte na rubriku rozhovor, kde mluví jeden z nejmoudřejších lidí v této zemi, pan Zdeněk Mahler. Jedna z radostí všedních dnů je pustit si české rádio dvojku v půl deváté ráno. To je úleva, slyšet rozumné a inteligentní osobnosti  mluvit k současným problémům…a tak si se svolením dvojky občas dovolím něco z těch mouder dát na naše web stránky a také si můžete všechno najít na jejich webu…

Pan Zdeněk Mahler o mně kdysi řekl, že jsem apoštol.  Bylo to v úplných začátcích vydávání  Českého dialogu. Byla jsem plná energie a dobrých úmyslů pospojovat našince z různých zemí. Byla jsem ale také hodně naivní a netušila jsem, co taková snaha o  pospojování  obnáší.   Nicméně nelituji. Věřím, že člověk je na světě proto, aby se něco přiučil, dozvěděl a splnil nějaký smysluplný úkol. Co jsem za dvaadvacet let vydávání časopisu splnila za úkol nechť posoudí jiní, ale naučila jsem se dost.  Přinejmenším veliké trpělivosti , chápání různých jiných názorů, ale i houževnatosti jít si za svým, nedat se odradit nezdary, spokojit se se skromnými materiálními podmínkami k životu.

Doktor Mahler mluví o chybějících hodnotách v současné společnosti, kdy se Bohem staly peníze, o české historii, leckdy pohnuté ale posilující národ, o  Masarykovi a jeho odkazu i o naději, která je v lidských duchovních schopnostech, v invenci a nápadech.

Nedávno jsem se setkala se svým dlouholetým kamarádem – lékařem. Kromě toho jak se mi daří zdravotně se zeptal jak se mi daří finančně. Jak to myslíš, opáčila jsem. Jestli mám  nějaké úspory v bance?  A to jako na co a proč? – No, vlastně máš pravdu… máš kde bydlet, máš střechu nad hlavou, nemáš hlad a žízeň…to mnohým lidem chybí, přemítal  on.

A já jsem ho pravdivě doplnila:  Mám hodné děti a vnoučata a dobré přátele doma i ve světě.  Jsem šťastný člověk. A to také přeji všem svým milým čtenářům do roku se šťastnou třináctkou.