Už při loňském natáčení divadelní zkoušky ochotnického souboru Vlastenecká omladina bylo jasno. Před našima očima i před kamerou se odehrává něco výjimečného. Zapálení pro věc, radost hrát divadlo v češtině, potěšení z přeshraniční spolupráce (k vídeňským Čechům jezdí zkoušet i několik ochotnických herců ze spřáteleného souboru na Moravě v Boleradicích). Ale hlavně hrdost na společnou práci a obrovské úsilí předvést maximální výkon. Motorem souboru Vlastenecká omladina ve Vídni jsou už několik let Anna a Viktor Vaďurovi. Na jejich bedrech nyní leží starost o rozvoj spolku s více než 120 letou tradicí a oni jsou pro „svou“ hereckou rodinu (ale i pro techniky, garederobiérky a všechny ostatní) velmi zodpovědnými, milujícími a spravedlivými rodiči. A to je pro všechny členy velkou motivací.

Výsledek téměř ročního snažení souboru, muzikál Šumař na střeše, jsem proto chtěla za každou cenu vidět. Vždyť  se před očima diváků nakonec odehraje jen několikrát. I při maximálním zájmu ve Vídni postačí dvě představení na podzim a dvě zjara a mezitím už je třeba studovat něco nového. Všichni ochotníci mají svá zaměstnání či studia, a pro tak početný soubor je obtížné a hlavně finančně velmi náročné organizovat jakékoli hostování. Přesto se soubor vydá zahrát Šumaře i na Moravu, do Strážnice,a také do spřátelených Boleradic, odkud si „půjčuje“ v poslední době i herce. Já jsem však chtěla vidět představení na domácí půdě, ve Vídni. A dobře jsem udělala.

Vydala jsem se brzkým ranním spojem z Prahy (18. listopadu – docela symbolicky den po výročí 17. 11. 1989, který nám otevřel hranice. A nedalo mi abych si nevzpomněla na pocit rozechvění z vůbec mé první cesty do Vídně v prosinci před 23 lety).

Po příjezdu a dobrém obědě v české restauraci manželů Stuchlíkových jsem se v doprovodu mých hostitelů Anny Křivanové a Rudolfa Cainera (také je uvidíte v dokumentu České kořeny ve Vídni), vydala na představení.

Co se týče uměleckého nastudování a výkonů všech, předčil výsledek moje očekávání. Byl to nádherný zážitek umocněný ještě chvílemi prožitými s členy souboru a diváky po jeho skončení v divadelním klubu. Pozitivní energie a emoce doslova létaly všude kolem, tak jako při našem loňském natáčení s Omladinou. A tak doufám, že alespoň něco z nich se nám podaří přenést i do našeho dokumentu. Počkejte si na jaro. Ale už ted´si můžete přečíst recenzi Rudolfa Cainera z Vídně, s níž se úplně ztotožňuji.

Šumař na Střeše

Na divadelním jevišti Školského spolku Komenský mohli diváci v sobotu 17. 11. 2012 večer a v neděli 18. 11. 2012 odpoledne shlédnout muzikál „Šumař na střeše“ podle povídek Šoloma Alejchema, úspěšně provedený vídeňskou „VOmladinou“.

Židovský mlékař Tovje z malinké ukrajinské vesničky Anatěvka rozhodně neměl na růžích ustláno. Pěr dcer a přísná manželka, to není lehký osud. V sympatické roli, skvěle zahrané a zazpívané, vystoupil Zbyňek Háder, častý host z boleradického ochotnického divadla. S ním v představení učínkovali také další tři členové tohoto zpřáteleného souboru.

Tovje, v tradicích vyrostlý, ale zdravým rozumem obdařený prostý člověk, se ve svém těžkém životě velmi často obrací samomluvou k Bohu. Tradice ctí jako pevný základ víry a  života, ale přesto všude, kde mu to rozum dovolí a cit radí, jedná po svém. Tovjeho snaha najít schůdnou cestu mezi dvěma protiklady vyvolává komické situace, na kterých je muzikál postaven.

Nesnadnou roli jeho ustarané a rozumné manželky Goldy, zvládla skvěle Anička Vaďurová. Najít vhodné ženichy pro tři dcery na vdávání není pro chudé rodiče vůbec snadné. Jindra Morizová v roli dohazovačky Jente přichází ke Goldě s tím, že o její dceru Cajtl má zájem bohatý vdovec, řezník Lajzl Wolf. Záleží jen na otci, aby vše domluvil. Řezník není Tovjemu sympatický a je o hodně starší než Cajtl, ale jako otec chce pro svou dceru to nejlepší a bohatý ženich je pro chudé děvče skvělá příležitost. Při dohadování v hospodě uplatnil  Vlastík Janča v roli Lajzla Wolfa své komediantské nadání. Nakonec si oba plácnou a dohodu svorně zapijí.

Alžběta Forgačová zahrála roli Cajtl skvěle. Jindy poslušná a pokorná dcera se otci vzepře a svěří se mu, že miluje chudého krejčího Motla, kterému  již dala slovo. Tovje sice chápe sílu jejího citu, ale pro něj to znamená nejen zrušit dané slovo Wolfovi, ale hlavně to vysvětlit Goldě. Namluví jí, že se mu ve snu zjevila bába Cajtl. v podání Dany Šulové. a řekla mu, že je pro jeho dceru pravým ženichem Motl. To Goldu přesvědčí.

Svatební obřad, kterého se tradičně zúčastnila celá Anatěvka, dal příležitost vystoupit dalším hostům. Tanečníci ze strážnického Demižónu dali několika vynikajícími tanečními vložkami svatbě sváteční ráz. Také Vladimír Stejskal uplatnil v ruské písni svůj zvučný bas.

Další dvě dcery na vdávání také otci neulehčí život. Hodl v přesvědčivém podání Kateřiny Andrejsové se zamiluje do domácího učitele a revolucionáře Perčika, a po jeho odsouzení za ním odjede do vyhnanství na Sibiř.

Chava, citlivě ztvárněná Janou Bělochovou, je pro Tevjeho největším zklamáním. Sečtělá a zároveň po otci tvrdohlavá dcera se potají provdá za křesťana. V dojemné scéně Tovje nejdříve dceru zavrhne, ale později jí odpustí, když citem uzná její právo na lásku.

Příběh se odehrává na Ukrajině v době před ruskou revolucí, v době protižidovských pogromů, které se nevyhnou ani Anatěvce. Na rozkaz cara musí všichni Židé opustit vesnici ve které vyrostli.

Ochotnický soubor vídeňské „VOmladiny“, ve společné režii Kateřiny Andrejskové a Viktora Vaďury dokázal, že po velmi úspěšné „My Fair Lady“,  je schopen perfektně připravit a ukázat další, tentokrát mnohem náročnější muzikál. Technika se bezchybně vyrovnala s mnoha světelnými efekty a hudebními vstupy. Představení bylo provedené tak skvěle, že bylo těžké uvěřit, že na jevišti nejsou profesionálové, ale ochotníci, kteří nastudování každého divadelního kusu věnují svůj volný čas. K tomu je potřeba mít velké nadšení, které soubor „VOmladiny“ určitě má.

Představení mělo veliký úspěch a diváci se hercům odměnili zaslouženým a dlouhotrvajícím potleskem.

Rudolf Cainer