Výstava s číselným názvem - "1912"

Jedinečná, tradiční, velkolepá.... těmito slovy zvou z Obecního domu na nejnovější výstavu. Koná se k příležitosti 100. výročí otevření této pražské památky. V exkluzivních prostorách Obecního domu, k jehož výzdobě přispěla celá řada vynikajících výtvarníků oné doby, jsou opět po 100 letech vystaveny práce jejich generačních kolegů i jich samotných. Vrací se sem tedy díla, která byla představena na historicky prvních výstavách roku 1912. Kromě Alfonse Muchy, Maxe Švabinského, Ladislava Šalouna, Jana Preislera či Karla Špillara i dalších umělců, kteří se tehdy přímo podíleli na výzdobě velkolepé novostavby, zde jsou zastoupeni take Emil Filla, Bohumil Kubišta, Jan Zrzavý, Josef Váchal a další.   Období počátku 20. století lze ve výtvarném umění, designu i v architektuře charakterizovat jako mohutné vření. I na jubilejní výstavě proto uvidíme díla tak rozdílných směrů jako jsou secese či kubismus, připomenuta je i dekadence, symbolismus...

Dat, která by se dala považovat za ona klíčová, připomínající 100 let Obecního domu, je hned několik. Už loni totiž uplynulo 100 let od slavnostního otevření Obecního domu 16. 12. 1911. To se uskutečnilo právě vernisáží výstavy tří předních českých výtvarných spolků – Jednoty výtvarných umění, Spolku výtvarných umělců Mánes a Skupiny výtvarných umělců. Definitivně zkolaudován byl však Obecní dům až o rok později, dne 22. 11. 1912.  Je příznačné, že tuto významnou a velkou stavbu financovanou z rozpočtu hlavního města, provázely potíže s překračováním rozpočtu či podezření z korupce a lobování různých zájmových skupin. Ale take výhrady ke zvolenému architektonickému řešení i výběru umělců, jimž byla svěřena výzdoba.  Zdá se, že se historie v mnohém opakuje. Své si již tehdy vyslechl například světově uznávaný Alfons Mucha, generačně nejstarší z umělců, kterým byly zakázky krášlící pražskou “perlu secese”, svěřeny.

Koncepce letošní jubilejní výstavy se ujal uznávaný kurátor Otto M. Urban. Má za sebou úspěšné výstavní projekty, věnující se tomuto období,  např. „V barvách chorobných. Idea dekadence a umění v českých zemích, 1880 – 1914“, která se konala rovněž v Obecním domě v roce 2006 nebo “Decadence Now – Za hranicí krajnosti” pro Galerii Rudolfinum předloni.  Netradiční instalaci mj. s využitím miniobrazovek zabudovaných ve výstavních prostorách, připravilo designérské studio Olgoj Chorchoj v čele s Michalem Froňkem. Výstava “1912” přináší v širším kontextu pohled do období vrcholícího blahobytu měšťanské společnosti Rakousko-uherské monarchie. Doprovází ji totiž i rozsáhlý a výpravný katalog, který dokumentuje téměř den po dni průběh celého roku 1912 prostřednictvím krátkých, výstižných textů a stovek historickýh fotografií: defilují před námi známé osobnosti politiky, umění, vědy i sportu při různých událostech, střídány záběry z běžného života domácího, doplněno střípky ze zahraničí. To vše v kontextu překotného vývoje nových  uměleckých směrů, dokumentovaného stěžejními díly a událostmi.

Materiál z knižního katalogu najdeme i ve výstavních sálech na zmíněných miniobrazovkách, instalovaných v dlouhém stolu uprostřed  prostoru. Na nich si dotykem můžeme “listovat” v různých tématech pojednávajících období kolem roku 1912, opět především prostřednictvím dobových fotografií, ale i videí a hudebních ukázek. Stoly jsou popsány dobovými citáty, rozporuplně komentujícími událost otevření Obecního domu a v něm prezentovaného umění.

A pak procházíme oběma sály: V prvním máme možnost spatřit vítězné návrhy, které vytvořili umělci pověření výzdobou Obecního domu, a vlastně na místě je srovnat s originály, všudypřítomnými kolem nás. Návh na mozaiku Hold Praze, krášlící vstup do Obecního domu (Karel Špillar), návrhy na typicky “ zasněné “ malby Jana Preislera, autora obrazů v Palackého sale. Náčrtky Maxe Švabinského, autora obrazů národních buditelů v Riegrově sále. Mikoláš Aleš přispěl kolorovanými kresbami, které zdobí suterénní prostory. Připomenuti jsou i sochaři Čeněk Vosmík, Ladislav Šaloun či Josef Myslbek. Až magicky působí postavy z českých dějin, vystupující z lunet Alfonse Muchy. Jeho komplexní pojetí výzdoby Primátorského salonku Obecního domu včetně textilií a všech detailů bylo vrcholem tehdejšího designu a ohromuje dodnes.

Druhý sál výstavy představuje umělce, kteří měli možnost v nově otevřeném Obecním domě prezentovat svá díla na prvních výstavách: Byly to události, které opět rozvířily pražskou společnost – představil se zde český kubismus, ale i díla na pomezí symbolismu či dekadence, příslib originality abstrakce visel již tehdy ve vzduchu…  V sále dominují velká plátna Bohumila Kubišty Vzkříšení Lazara a Polibek smrti, určitě nepřehlédneme akty od Václava Špály nebo Utěšitele Emila Filly. Podobnou sugescí na nás zapůsobí i mohutná plastika Úzkost Otto Guttfreunda.

Jako před sto lety i dnes působí jemná krása a odevzdanost dívky, zosobnění Melancholie Jana Zrzavého. Údiv a vnitřní napětí vzbudí několik prací Josefa Váchala – najdeme zde oleje, akvarely i lepty. Expozici doplňují drobné plastiky a legendární kubistická dílka ve vitrinách uprostřed sálu.

Co zaznělo při vernisáži: “Obecní dům se od svého počátku stal duchovním centrem Prahy a toto jeho poselství chceme i dále budovat. Chceme znovu naplnit smysl jeho existence – a to reprezentaci toho nejlepšího z tuzemské kultury,  s jasným programovým cílem. Výstava se nechlubí velkými jmény, ale přesto je nabízí…”  (Vlastimil Ježek, ředitel). Doufejme, že totéž bude možné říci i o dalších výstavách, které v budoucnu Obecní dům bude hostit.

Výstavu doprovází bohatý doprovodný program s názvem Ateliér 1912, který připravila GUD (Galerie umění pro děti) pod pedagogickým edením PhDr. Jany Skarlantové).

Obecní dům, do 31. ledna 2013 denně 10-19 hod.