Slovo na srpen

Výhodné nabídky

Už jsem se odnaučila zkracovat telefonní hovory na – ano, ne, budu, mám, nemám, zdravím, děkuji. To když mi někdo volal ze zahraničí, aby ho to moc nestálo. Ale když jsem se při svých pobytech v USA přesvědčila, že hovory do Evropy jsou „za babku“ a že jsem tedy po počátečním váhání přijala nabídku: jen si zavolej domů, je to levné, za minutu jen X centů... pochopila jsem, že u nás něco není v pořádku.

Že máme snad nejdražší telefony v Evropě (a to je Evropa proti USA dost drahá), o tom se píše už dávno. A co dělá Český telekomunikační úřad? Nic. Platíme sumy za hovory, sumy za paušály a další poplatky. A to operátorům ještě nestačí. Pod heslem „hamty hamty hamty, ať mám víc než tamty“ soupeří mezi sebou a lákají zákazníky.

Asi před rokem mi zavolali z firmy T-Mobile, u které jsem asi pět let „dobrým“ zákazníkem, neboť platím paušálem každý měsíc docela dost peněz, a řekli, že si za odměnu mohu vybrat XY volných minut nebo za jednu korunu nový mobil. Vybrala jsem si mobil, protože jsem měla asi deset let starou velkou a těžkou babičku Nokii. I dostavil se kurýr a skutečně za korunu jsem měla fungující Samsung.

A nedávno mi zavolali znovu. Nabízeli volné minuty a k tomu nový aparát. Ale já ho nepotřebuju, jsem spokojená s tím, co mám, odvětila jsem. No tak ho třeba můžete dát někomu z rodiny, je to jen za korunu, pravila rychledrmolící paní. Tak jo, řekla jsem. Ale jsem na dovolené na chatě, do Prahy přijedu až... ale to vůbec nevadí, kurýr přijede za vámi ujišťovala mě vesele. A přijel, GPS mu trochu lhala, tak jsem mu šla naproti k lesu. Samozřejmě pospíchal zpět. A tak jsem dvě smlouvy (přivezl mi dokonce aparáty dva) rychle podepsala na kapotě jeho auta, jak to navrhoval. Samozřejmě jsem je nečetla, malá písmenka na dvě strany A4 by mi zabraly dost dlouhou dobu.

Byla jsem nakonec ráda, že hned odjede, chystala jsem se na houby.

Jak jsem se divila, když přijel vnuk a pravil: budeš platit tři paušály!

Čtrnáctidenní termín k event. vrácení mobilů jsem díky dovolené propásla. Patnáctý den jsem se snažila dovolat se na operátora a poradit se. Marně. Jestli mluvíte

anglicky, zmáčkněte dvojku... atd., to jistě všichni znáte. Měla jsem i číslo na tu paní rychlomluvku, která mnohé do toho uvrtala, ale nikdo to nebral. Ráda bych jí zavolala, že jestli mi ihned tuhle transakci nezařídí jako neplatnou, přijdu ji zastřelit. Ale „váš hovor bude v rámci zlepšení služeb monitorován, tzn., nahráván, oznamují vždycky na začátku hovoru. Čili mohla by mě žalovat za výhrůžku smrti. Tak zbývá naopak mně, obrátit se na právníka.

Jistě jsem byla naivní, že jsem na tu léčku skočila, nicméně, byla jsem špatně informována a podepsala víceméně pod nátlakem, dá-li se tak mluvit o spěchu kurýra, a to si líbit nenechám, zvláště když jsem jejich „dobrý“ zákazník, že?

To je příklad toho, jak si firmy chtějí nahrabat víc a víc peněz i za cenu podvodů.

Již dávno pokládám telefon, když mi někdo volá tzv. výhodnou nabídku. A to je denně. „Máte chviličku čas?“ – začíná to. Dříve jsem se s nimi bavila, ale dnes jen položím telefon. Je toho prostě moc, té hamižnosti.