Slet – jaký byl?

Báječný jako všechny slety... začal průvodem od Václavského náměstí přes Národní třídu k Palachovu náměstí a na Staroměstské.

O tomto nezaměnitelném zážitku jsem již napsala asi před týdnem...mám ten průvod z celého sletu nejradši a vždycky ho dojetím probrečím, i když se částečně také připojuji k volání Nazdar a podobně. Člověk je blízko člověku a sdílí s ním jeho radost. A těch člověků bylo! Asi na 15 tisíc!

Ale k programu. Byl bohatý a pestrý. Od rodičů s malými dětmi (nejmladšímu byly dva roky) přes děti předškolní, školní, mládež, až po seniorky a seniory (nejstaršímu bylo 92), ,,chlapáky“.

První programový večer ve vršovickém Edenu, který se z neznámých důvodů nyní jmenuje Synot Tip Aréna (jak originální - máme O2 Aréna, Tipsport Aréna...) byl ve znamení náhlého lijáku. Ale vůbec to cvičencům nebránilo v tom, aby předvedli, co se dlouhou dobu předtím učili. A činili to zjevně s chutí, i když  měli vlasy a úbory zmáčené.

Zahajovalo se skladbou pro seniorky a seniory Jen  pro ten dnešní den. Autorky pohybu Blanka a Lenka Kosmichovy vybraly jako hudební doprovod směs melodií z českých filmů. To bylo vděčné a příjemné, jakož i pohled na cvičence v bílých halenkách a modrých sukních (či kalhotách-muži), jak dovedli tvořit obrazce na té velké ploše. Stejně mi nejde do hlavy, jak se mohou takhle shodnout lidé z různých míst a z různých zemí!

Následovaly mladší žákyně se skladbou Jonathan a mnoho dalších, které zde nebudu jmenovat, najděte si je na webu! Jsou tam.

Velmi se líbila skladba Chlapáci III, samozřejmě zvláště ženám, které mohly obdivovat svaly, výkony i souhru mužů.

Mně osobně „dostala“ skladba Česká suita. Na hudbu Antonína Dvořáka tančily a cvičily ženy různého věku. Autorky jsou Eva Čiháková, Eva Ornstová-Velínská a Vlasta Třešňáková. Považuji tuto skladbu za skutečně uměleckou část vystoupení, i když nemohu říct, že by se mi jiné skladby nelíbily. Ano, líbily, a moc!

A také se mi líbila (a nejen mně) vystoupení na Staroměstském náměstí a v Tyršově domě na nádvoří, kde v tom děsném horku představovali gymnasté svůj um. Nejvíce jich asi bylo z Dánska. Zajímavé, že je konferenciér je uvedl jako Skákače (což tedy opravdu, klobouk dolů, předvedli), zatímco v Edenu jiný pán uváděl skákání přes švihadla české skupiny jako Rope skipers.

V pátek hlavní program pokračoval s tím, že některé skladby se opakovaly, některé byly jiné. Ženy ze skladby Jen pro ten dnešní den a z České suity mi řekly, že jim ten včerejší déšť vůbec nevadil, že byl teplý...

V pátek odpoledne naopak slunce pražilo. Snažila jsem se dopátrat, co bylo pro ně horší, ale pochopila jsem, že nic, že všechno bylo OK, protože přijeli rádi a rádi na sletu cvičili.

Závěrečný podvečer i večer v Tyršově domě, kde se opět prezentovali různí „skákači“, ale i Sněhurka a sedm trpaslíků a také Bábušky jako čarodějnice z Petrohradu, byl krásnou tečkou za setkáním báječných lidí z celého světa, kteří jsou schopni vytvořit atmosféru sounáležitosti a přátelství.

Jen škoda, že prezident, ačkoliv byl uveden jako záštita pro slet, na zahájení, ani na nic dalšího nepřišel. Česká televize přenášela celý průvod s komentářem a na novém sportovním kanále ČT4 bylo možné se podívat i na hlavní programy. Snad se tam i dají najít v archivu. 150. výročí Sokola tak bylo konečně alespoň prostřednictvím veřejnoprávní televizi oslaveno celkem důstojně.