Transkulturní zásvětí

Galerie Smečky v Praze představuje velkoformátovými fotografiemi a miniaturními hlavami i novou knihou k nim část z ojedinělé tvorby FRANTIŠKA SKÁLY.

Všestranný umělec (ročník 1956), dosáhl po studiu řezbářství a filmové animace prvních úspěchů jako ilustrátor dětských titulů. Na kontě má přes dvacet titulů, za něž získal mnohá ocenění doma i v zahraničí: například vícekrát Certificate of Honor for Ilustration IBBY mezi lety 1989 – 2010. Nejznámější jsou jeho komiksy Velké putování Vlase a Brady (1989) a fotografický seriál Skutečný příběh Cilka a Lídy (2007). Od osmdesátých let tvoří pozoruhodné objekty, sochy a instalace: představil je na více nežli padesáti samostatných a stopadesáti kolektivních výstavách. Spoluzaložil výtvarnou skupinu Tvrdohlaví, je komturem Řádu Zelené Berušky, skutečným členem tajné organizace B. K. S. Píše poezii, písňové texty pro skupinu Finský barok i vokálně pantomimické trio Tros Sketos, zpívá a hraje na bicí v Malém tanečním orchestru Univerzal Praha. Českou republiku reprezentoval na 45. ročníku bienále v Benátkách (1993) kresbami a objekty z pouti (850 km) do Itálie. Svou tvorbu představil Skála na zatím největší výstavě v Galerii Rudolfinum. Vytvořil filmovou znělku pro Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Obdržel cenu Ministerstva kultury ČR za přínos v oblasti výtvarného umění. Jako umělec hostoval na univerzitách v Austrálii a v USA, zastoupen je v desítkách veřejných a soukromých sbírkách.

Heandlands je místem ve Spojených státech amerických, k němuž si umělec vytvořil citový vztah. V posledních dvaceti letech se sem vrací: vytváří z mořských řas hlavy.

Před ním či současně s ním zde pobývalo mnoho umělců z různých koutů světa. Původními obyvateli přes pět tisíc let trvajícího území byli indiáni – dnes je zde rezervace s čistou přírodou. Nazývána Františkem Skálou „transkulturním zásvětím“. Podobně na nás může působit i prostor s jeho výstavou: v první otevřené vstupní části Galerie Smečky jsou v rozměrných fotografiích zachycena místa zmíněné krajiny na západním pobřeží USA – jako by evokovala prvotní pocit seznámení se prostorem, do níž vstupujeme poprvé i my. Úzká chodba je spojnicí pro navázání i nalézání vztahu formou umělcových deníků, popisujících zdejší genius loci. Skrze ně poznáváme Pacifik, kde se od prehistorie setkávají živly. Také  magickou řasu Kelp, „jejíž klubka černých hadic zakončených hlavami vyvrhuje oceán na pláže poblíž San Francisca.“ (z textu tiskové zprávy). Vstupem do zšeřelé místnosti se ocitáme jako by v jiném čase i dimenzi. Ve schránkách je tu dvacet čtyři hlaviček, jež můžeme vnímat přes zvětšovací skla i s jejich jemnými stíny i se všemi detaily tváří, ojedinělých v jejich jemnosti i ve výrazu, v poloze. František Skála se naučil profesi této techniky plastické chirurgie, která se vymyká jakémukoliv sochařskému či jinému výtvarnému postupu – je založena na autorově umu modelovat tvar hlavy zevnitř duté řasy. Poté organickým utvářením této formy růstovým procesem, kde důležitou roli hraje čas, se z kelpu vytvořené dílo po několika týdnech srazí – zmenší a ztvrdne. Velikost i výraz zůstanou pro vždy neměnný. V jakoby spících či snících tvářích se tak odráží veškerá lidská kultura: jejich fyziognomie připomínají nejširší spektrum národů celého světa i všechna malířská a sochařská díla od starověkého Egypta a Číny po Řecko a Afriku.

Výstava Františka Skály Heandlads - Galerie Smečky 18. 4. – 14. 7. 2012.