Smetanovo trio v Anežském klášteře

Kdo se 21. května nedostal na koncert BBC dirigovaný v pražském Rudolfinu Jiřím Bělohlávkem, současným šéfdirigentem tohoto orchestru a budoucím šéfdirigentem České filharmonie, měl ještě druhou možnost. Paralelně se v Anežském klášteře konal koncert neméně zajímavý, avšak komornějšího charakteru. Smetanovo trio, jeden z našich nejprestižnějších komorních souborů se světovým renomé, se zde předvedlo v  „brahmsovském“ programu. Dodejme, že se špetkou velmi zajímavého koření uprostřed a skutečným bonbónkém v podobě přídavku na závěr. Ale konkrétně:

Smetanovo trio, složené z osobností, které vystupují často i sólisticky, se profiluje především v romantickém repertoáru, který mu velmi vyhovuje a sluší. Tak se stalo i ve dvou stěžejních opusech tohoto koncertu, v Klavírním triu C dur, op. 87 Johannese Brahmse, které zaznělo na úvod, a v závěrečném triu č. 1 H dur, op. 8 stejného skladatele, které program ukončilo. Tria vznikla na závěru (op. 87) a naopak v počátku (op. 8) Brahmsovy skladatelské dráhy, již proto šlo o zajímavé srovnání.

Jitka Čechová rozeznívala klavír s lehkostí a technickou bravurou a kouzlila s emocemi. Podobně i housle Jany Vonáškové-Novákové se jako vždy pojily a proplétaly s ostatními nástroji svým líbezným a barevně krásným tónem. Violoncello Jana Páleníčka pak dobarvovalo Brahmsovu hudbu do plnokrevného souzvuku.

Nečekaným okořeněním programu byla skladba amerického jazzového skladatele a pianisty, Chicka Corey. Opus Addendum, který patří do jeho „vážnohudební tvorby“ , ale jazz v sobě nezapře, uprostřed programu skvěle odlehčil brahmsovské téma.

Navíc dal Jitce Čechové za podpory obou členů tria příležitost nejen předvést i jinou polohu interpretačního mistrovství, ale i symbolicky se „převtělit“. Na pódium totiž vstoupila speciálně pro tento kus v kalhotách a s velmi slušivým pánským kloboukem, podobně jako to dělával Chick Corea. Malý dobrý dramaturgický nápad, který pražskojarní festivalovou atmosféru dovedl ve vší eleganci zase o kousek výš.

A zmiňovaný bonbónek – přídavek po bouřlivém aplausu? Byla jím závěrečná věta tria Bohuslava Martinů, které má Smetanovo trio v repertoáru již několik let. Od té doby prošla v souboru jeho interpretace zjevně velkým vývojem, takže kdo mohl srovnat již tak výtečnou dřívější s tou současnou, nevycházel z údivu, jak lze ještě dále na této nádherné hudbě pracovat a kam až ji na pódiu dovést.