Výstava strojů v Plzni

V Plzni je k vidění výstava "běžných i neobyčejných" strojů z 19. století Nejvýznamnějším muzejním ústavem západních Čech a zároveň i střediskem výzkumných prácí v řadě vědních oborů je Západočeské muzeum v Plzni. S více než dvěma miliony sbírkových předmětů ze všech oblastí vývoje přírody a společnosti patří u nás k předním muzejním institucím. Vedle stálých expozic nabízí také nejrůzněji zaměřené výstavy tématické, mající často charakter nadregionální. K takovým patří před několika dny zahájená výstava "Člověk a stroj" jako součásti 32. ročníku plzeňského mezioborového symposia k problematice 19. století v českých zemích v rámci již tradičního festivalu Smetanovské dny (pořádaného od roku 1981). V roce 1912 se na Střeleckém ostrově v Praze konala národní výstava vynálezů moderní techniky. Měla představit stav techniky na přelomu 19. a 20. století jako výsledek tvůrčí představivosti a vzdělanosti několika minulých generací. Neznámý autor tehdy umístil na pozvánku jako znaky úspěšnosti a technického pokroku kouřící komíny (!), dvouplošník v oblacích, zářící městské osvětlení a automobil. Po sto letech se k tématu vztahu člověka a stroje v české kultuře 19. století opět vrací plzeňská expozice. Není to náhoda - podnikatelský rozmach v tomto období, dnes již nikde neviděná řemeslná zručnost, vtipné stavby a dokonalé stroje s jednoduchým provozem - to vše díky mnohdy nadčasové technické koncepci a prvku hospodárnosti - to vše vedlo k tomu, že byl člověk stále více obklopován nejrůznějšími stroji a zařízeními. K jakým účelům tehdy lidem sloužily, jak se vyvíjely a zdokonalovaly, jak pracovaly a jak se s nimi zacházelo, čím byly některé zvláštní a výjimečné - to vše i další pohledy na stroje běžné i obyčejné se pokouší ukázat právě tato výstava v hlavním výstavním sále Západočeského muzea v Plzni, která potrvá do 17. června letošního roku.

První část výstavy je věnována prostředkům a způsobům seznamování člověka se strojním zařízením prostřednictvím školních pomůcek či odborné literatury, vybraných z fondů bývalého Uměleckoprůmyslového muzea v Plzni. Vedle stěžejního díla profesora na pražské polytechnice a zakladatele českého technického školství Františka Josefa Gerstnera "Handbuch der Mechanik" (vydaného v letech 1831 až 1834 a sloužícího po téměř celé 19. století jako nejúplnější učebnice mechaniky tuhých těles) jsou zde představeny dobové příručky a ilustrované návody ke stavbě a použití strojů. V této souvislosti je poukázáno na vztah stroje a řemeslníka a na vliv strojní výroby na umělecko-řemeslnou tvorbu.

Další část seznamuje nedříve obecně se stavem podnikání v Plzni, která se ve druhé polovině 19. století stává prudce se rozvíjejícím výrobním centrem, předstihujícím v této době ostatní česká města. Vznikla zde řada strojírenských, potravinářských a papírenských podniků, zejména největší plzeňský průmyslový komplex - Škodovy závody s proslulou zbrojovkou (ocelové odlitky pro stavbu námořních lodí, lodní a pozemní děla velkých ráží). Zajímavá je také připomínka továrny na vozy, kočáry a karoserie Václav Brožík a syn, exkluzivního dodavatele kočárů pro vídeňský dvůr s titulem propůjčeným majitelům císařem Františkem Josefem I. Vedle vyobrazení vůbec první lokomotivy plzeňské dráhy v měřítku 1:1, první plzeňské tramvaje včetně jejich konduktérů a prvního plzeňského automobilu (ve vlastnictví právě V. Brožíka) najdeme model parního stroje a rozvodu páry, tkalcovského stavu, mlýna a vodní pily, dřevěné pračky i stroje sportovní - dřevěné kolo a vysoké kolo chlapecké. Připomenuty jsou i další vynálezy 19. století - psací, počítací i hrací stroje k "potěše ucha" (orchestrion značky Lumír) a nejrůznější další stroje a strojky používané v domácnosti.

Zajímavým exponátem je téměř funkční perpetuum mobile, věčný motor, který stačí uvést do chodu a dále bude sám od sebe pracovat. Snahy a jeho sestrojení dokládají dokumenty již od 13. století a trvají dodnes - ačkoliv vědecký výbor Francouzské akademie věd v roce 1775 rozhodl, že již nebude přijímat žádné návrhy na další patenty pro perpetuum mobile slovy "Sestrojení věčného pohybu je absolutně nemožné". Plzeňský vynálezce Jan Rychtařík to však na vědomí nebral.