Svatopluk Káš: Kocourkovští učitelé, jejich historie a tvorba

„Byl jsem, myslím, dobrý doktor, ale takových je dost. Byl jsem i slušný muzikant, ale takových a ještě lepších je spousta. Založil jsem ale Kocourkovské učitele a to neudělal nikdo jiný.“ Tato slova svého otce MUDr. Josefa Káše zaznamenal syn MUDr. Stanislav Káš v knížce, věnované ojedinělému pěveckému sdružení, u jehož zrodu stálo už v roce 1914 několik septimánů a oktavánů gymnázia v Rychnově nad Kněžnou a které na scéně populární hudby a zábavy působilo poloprofesionálně od dvacátých až padesátých let 20. století. Za tu dobu Pěvecké sdružení učitelů kocourkovských (PSUK) neboli Kocouři absolvovali téměř 1400 vystoupení, z nichž přibližně polovinu v Praze a ostatní v desítkách měst Čech a Moravy a osm také na Slovensku. Po válce při návštěvě britských filmařů je v Praze slyšel režisér Peter Ustinov, moc se mu líbíli a pozval je do Londýna, kde v květnu 1947 v rámci festivalu čs. filmů měli Kocourkovští 24 vystoupení v televizi, v nemocnicích, galeriích, klubech atd.

Přednesem vlastních písní založeným na parodování velkých pěveckých souborů, osobitým zacházením s tvorbou klasiků i s méně vznešenými texty milostnými, trampskými, reklamními apod. nabízeli Kocouři inteligentní, vtipný a vkusný humor. Vnímaví posluchači jej přijímali vděčně a nadšeně. Výtky, jako že jde o znevažování pokladů národní kultury, se objevovaly jen ojediněle. Jedno ze svých populárních čísel, totiž pásmo Z kocourkovských luhův a hájův, předvádějí Kocourkovští učitelé – vyjímečně spolu s Vlastou Burianem – ve filmové veselohře z roku 1940 Katakomby, pro kterou občas sáhne do archivu televize. Zpívají tu třeba: Na tý louce s topoly, když pan Hašler dovolí, v ranní páře při kytáře pásol Jano tri voly, tri voly … Hrál jsem karty na souvrati, měl jsem v ruce betla, z talonu ale dvě esa toho betla spletla … Chodíval k nám chodíval, od berňáku písař, měl na hlavě buřinku, jmenoval se Kebrdle. atd.

Komunistickému režimu po roce 1948 se druh humoru osmi zpívajících pánů ve fraku nezamlouval, nebyl angažovaný a nepodněcoval pracující k budovatelskému úsilí. Také proto Kocouři ukončili veřejné vystupování pražským koncertem konaným 29. září 1949. Ještě v letech 1956-59 se k několika vystoupením na pódiu vrátili, ale to už byl definitivní konec, potom jeden za druhým začali pomalu odcházet – zakládající člen MUDr. Josef Káš jako první už v roce 1960 – na věčnost.

Vydalo nakladatelství Dokořán, 233 stran