Generál Eret

Na Jinřichohradecku se chystaly oslavy ukončení děsivé II. světové války -důstojné, k uctění památky těch, co za ni obětovali to nejdražší co měli. Jen si myslím, že by též za zmínku stála i událost, která s těmito oslavami rovněž souvisí. Jeden vojenský útvar v Jindřichově Hradci byl pojmenován po generálu Josefu Eretovi.

Možná není bez zajímavosti, co tomu předcházelo - hledání potomků, kteří by vlastnili portrétní fotografii pana generála, již bylo ke jmenování nezbytně třeba. Pan poručík Martin Vaňourek z Vojenského historického ústavu se pustil do nelehkého pátrání. Začal tím, že obtelefonovával lidi nesoucí toto jméno, v Čechách jich žije poměrně veliký počet, ale nikdo o generálu Eretovi neměl potuchy, takže pan poručík Martin Vaňourek zapátral v archivu i na internetu a našel podle adresy mého tatínka, který byl přímým podřízeným hledaného. Na stejné adrese pak našel i telefonní číslo mé vnučky, která mu dala spojení na mne. Ani já však nevlastním žádnou požadovanou fotografii, pouze amatérská fota, která pořídil můj tatínek třeba při návštěvě gen. Pattona na zámku Hluboká, kde jako doprovod byl i generál Eret a generál Rytíř. V pátrání jsme pokračovali. napadlo mne požádat své přátele a známé i v cizině. Věděla jsem, že byl s celou rodinou od roku 1947 jako vojenský přidělenec ve Vídní a po komunistickém puči 1948 s celou rodinou odešel do exilu v USA. K mé obrovské radosti se během chvilky ozvala má přítelkyně z dopisování pani Dr. Marie Dolanská, která rodinu Eretovu poznala dokonce osobně v americkém Bostonu. Dostali totiž v sousedním městečku zaměstnání v jedné movité domácnosti – pan generál jako zahradník a jeho paní jako hospodyně. Důležité sdělení, které bylo zároveň i vodítkem pro další pátrání byla i jejich dcera paní Iva Mostecká. To už v mravenčí práci pokračoval pan poručík Martin Vaňourek sám a dopátral se pobytu paní Ivy Pokorné ve Švédsku, vnučky pana generála. Čekala ji smutná záležitost převzít dědictví po svých rodičích a prarodičích, ale požadovanou podobenku bylo možné k žádosti přiložit.

Myslím, že všechny zúčastněné může hřát vědomí, že dobrá věc se podařila a to díky mravenčí práci pana poručíka Martina Vaňourka, ale i šťastným náhodám.

Na závěr, prosím, dovolte malou osobní vzpomínku na pana generála. V roce 1945 totiž bydlel nějaký čas u nás. Byl to pěkně urostlý pán, vždy dokonale upravený, v nablýskaných holínkách a s bílými rukavičkami v ruce. Ale hlavně přívětivý a laskavý člověk s vyžehlenou a nablýskanou duší, i proto jsem velice ráda, že se dobrá věc podařila.

Eva Clarová, Tábor

Dodatek:

Pátrání po potomcích generála Ereta v USA bylo také zajímavé. Díky internetu a několika obětavým a laskavým Američanům, kteří znali rodinu Mosteckých, jsem dostala telefonát z Pensylvánie. Volal manžel pravnučky pana generála, jejíž maminka je Iva Pokorná. Žije ve Švédsku. Dal mi její adresu a poslal e-mailem spoustu forografií, takže jsem se aspoň virtuálně seznámila s většinou celé rodiny. Pan generál by byl jistě velmi potěšen, že má tolik potomků ve světě a že na něj s láskou vzpomínají.

Marie Dolanská