Hovory o Stalinovi

Také jste si nedávno vzpomněli, jak se slavívalo výročí Vítězného února? V rámci další z besed Hovory bez hranic, která se uskutečnila 27. 2. v Praze v Městské knihovně, jsme si ale připomněli nejen vítězství pracujícího lidu, ale i další letopočet – 1962.

Tehdy před 50 lety bylo rozhodnuto a pak na podzim i provedeno: na Letné v Praze byl „v tichosti“ odstřelen největší pomník ve střední Evropě, pomník generalissima Stalina, díky němuž onen pracující lid zažíval již 14 let radostného budování světlých zítřků i v Československu...

Rudolf Cainer, který byl hostem Hovorů, popsal atmosféru té doby – tedy let vzniku a zániku Stalinova pomníku – ve své knize velmi přesně. Jak by ne, když ji také sám jako mladý chlapec zažil. Stvořil tak nejen velezajímavou kroniku doby, ale s velkým citem se pokusil proniknout i do duše nešťastného autora návrhu pomníku, akademického sochařae Otakara Švece. Mohli bychom si z neznalosti myslet, že autor tohoto díla byl stoupencem komunistických myšlenek. Opak byl pravdou – a román Žulový Stalin nebohého Švece, který ještě před odhalením pomníku spáchal sebevraždu, vlastně rehabilituje před nejširší veřejností.

Takových autorů a besed s nimi bychom si přáli co nejvíce! Máme radost, že Rudolf Cainer se stane další z osobností našich dokumentů České kořeny, spolu s dlouholetou přítelkyní paní Annou Křivanovou, první čtenářkou a lektorkou knihy o Stalinovi. I jeho totiž dřívější režim donutil k odchodu z vlasti, kam se ale nyní rád a často vrací – například právě kvůli pozvání k nám, do Mezinárodního českého klubu.