STVOŘITEL UNIVERSA

Po výstavách Art brut a Prinzhornova sbírka nyní představuje Galerie hlavního města Prahy společně s o. s. ABCD samostatnou expozicí originálního švýcarského umělce ADOLFA WÖLFLIHO.

ŽIVOTNÍ ÚDĚL

Narodil se 29. února roku 1864 ve švýcarském Emmentalu. Vyrůstal v nuzných podmínkách: otec rodinu brzy opustil a matka zůstala se šesti dětmi bez prostředků. Od raného dětství musel proto syn pracovat jako nádeník na farmách. Roku 1874 matka zemřela, a proto se Adolf postupně ocitl v několika pěstounských rodinách, kde musel doslova dřít a často byl bit. Po základní škole sehnal práci jako sezónní pomocník. Za mravnostní delikt byl odsouzen ke dvěma letům vězení. Po propuštění se stal více izolovaným a zakrátko se ve vězení objevil znovu za tentýž přestupek: zneužití nezletilé dívky. V jedenatřiceti letech byl poslán na psychiatrickou kliniku ve Waldau u Bernu, kde mu lékaři diagnostikovali schizofrenii. Kliniku do konce svého života (1930) neopustil. Zemřel na rakovinu žaludku dne 6. listopadu.

STVOŘITEL

Nahromaděnou energii své izolace Wölfli vložil do půl druhého tisíce kreseb a o něco většího počtu kombinovaných koláží, do ohromujících dvaceti pěti tisíc textů v celkem dvaceti pěti svazcích, nazvaných Obří Stvoření Svatého Adolfa. Stvořil si svůj paralelní svět s geografií a historií, s novými řády číslovek, pro jejichž ikonografii vycházel z kulturních prvků, které ho obklopovaly, ale nebránily mu nacházet pro ně nové významy.

„Co se týče obsahu, můžeme říci, že je zde reprezentováno naprosto vše – ne pouze to, co přímo vidíme, ale obecně vzato vše, na co můžeme pomyslet nebo to pocítit,“ prohlásil umělcův psychiatr kliniky Walter Morgenthaler. Napsal knihu Duševně nemocný jako umělec (vydána 1921), v níž pacienta uvedl plným jménem a za umělce označil. Adolfovy kresebné variace tužkou a pastelkami se staly labyrintem ornamentálních kompozic, písemných, číselných i narativních záznamů, hudebních partitur, doplněných kolážemi. Výtvarná a lineární se prolnuly. Propojily ve fantaskní pouti po planetě Zemi, jejíž města, pohoří, krajiny si autor osvojil a pokřtil. Pro jeho duši málo: začal tedy odkrývat taje vesmíru, poté objevovat svůj Svět a nový Vesmír. Stal se jejich Stvořitelem.

VÝSTAVA

Současná výstava Adolfa Wolfliho v Domě U kamenného zvonu v Praze (do 27. 5. 2012) je retrospektivou všech autorových tvůrčích období v chronologickém sledu. Sto děl doplňují texty i reprodukovaná hudba na jejich motivy. První patro začíná černobílými kresbami (první vytvořeny roku 1899, ale dochované až z let 1904-1905). Na ně navazuje v devíti knihách s více nežli 750 ilustracemi monumentální epos Od kolébky ke hrobu (1908–1912/3000 stran): cestovní deník, líčící vysněné dětství s nástinem krásné budoucnosti, přes něž autor objevuje svět a dotváří ho. Následují kresby, které prodával či výjimečně daroval lékařům a sestrám ústavu či prvním sběratelům. V Zeměpisných a počtářských sešitech (1912-1916/3000 stran) opanovává Zemi a pouští se do Vesmíru. Druhé patro výstavy začíná stěžejním rokem 1915: umělec jako vládce Všehomíra „Svatý Adolf II.“ je pro své gigantické dílo a slávu opěvován v Sešitech písní a tanců (1917-1922/7000 stran) a v Sešitech-sbírkách písní a pochodů (1924 – 1928/5000 stran), prolínutých skladbami ve stupnici do-re-mi. Expozice vrcholí nedokončeným cyklem Smuteční pochod (1928-1930/8000 stran): převeden přes tóny do výtvarných shluků a proložen číslicemi. Ve zvukové formě je tu zpřítomněna „uhrančivě zacyklená mantra“.

Výtvarná koncepce expozice Adolfa Wolfliho připomíná velkorysostí a atmosférou loňskou výstavu Zdeňka Sklenáře, co více: výstava Jana Híska (Galerie Rudolfinum) má s touto mnohé společné.

UNIVERSUM

Dílo A. Wölfliho doznalo uznání až po jeho smrti v roce 1930. Nedá se zařadit do žádného uměleckého směru či formy. A přesto: André Bretonem bylo označeno za „jedno ze dvou tří nejvýznamnějších děl 20. století“ a autor za „cestu ke svobodě“, Jeanem Dubuffetem za jeden z pilířů jeho projektu art brut, surrealisty vždy oceňováno, generacemi umělců stále obdivováno. Když ho švýcarský historik umění H. Szeemann představil na mezinárodní přehlídce umění Documenta 5 (1972) komplexně a v konfrontaci se současnými umělci, obstálo výtečně. Stejně tak zastoupením v prestižních muzeích a galeriích, především ve sbírkách art brut. Díky své živelnosti a spontánnosti se Adolf Wölfli snažil uchopit ono neuchopitelné a porozumět všemu, čemu se rozum vzpírá. Jeho dílo je jako archeologický nález neznámé civilizace: po vrstvách ho odkrýváme, čteme jako v mapě, rozkládáme a sestavujeme ho – donekonečna. Nikdy ho však nemůžeme dešifrovat. Umělcova „civilizace“ má styčné body s naší, přesto funguje na nám neznámých a svébytných principech.

Kódována svým Stvořitelem, který povýšil autorovo povolání umělce na poslání tvůrce.

A akt jeho STVOŘENÍ – bez určování jakékoliv specifikace na - UNIVERSUM.