VÝSTAVA s PŘÍBĚHEM

Olga Szymanská 2 2012 Kultura česky
templáři kříž

Nově objevený obraz známého malíře je hlavním exponátem výstavy TVÁŘ LEONARDA DA VINCI / PŘÍBĚH RYTÍŘSKÉHO ŘÁDU TEMPLÁŘŮ. K letošnímu 700. výročí od rozpuštění templářského řádu je otevřena na zámku Zbiroh – do 18. března 2012.

VZNIK

Po rytířích Božího hrobu a johanitech vznikl jako třetí právě Rytířský řád templářů.

S hlubokou vírou v srdci (pro mariánský kult), na koních v bílých pláštích s červeným křížem, s mečem a štítem plnili templáři úlohu průvodců i ochránců poutníků po Svaté zemi.

Jejich řád byl stvrzen roku 1118 papežem Honoriem II. s pevně stanovenými pravidly. V čele stanul velmistr Hugo de Payns. Důležitou roli měla pro členy biblická a světská symbolika, mystika i ezoterika. Měli vlastní pečetě, praporce, mince, speciální předměty. V odměnu za své služby nabyli časem značného jmění. Vliv ze svých tehdejších center: Templ v Jeruzalémě, Tyr (dnes Súr/Libanon), Akkon (Akká/Izrael) šířili do nově vznikajících: Sidón (Sajdá/Palestina), Limisso (Limasol/Kypr), Paříž (Evropa). I do dnešního Německa, Italie (oblast Basilicata). Na českém území zbudovali například klášter-zámek v Čejkovicích, hrad Templštejn, kostel v Řeznovicích, kostel sv. Vavřince v Praze. Sídla na Moravě.

VLIV

Jako určitý symbol „státu ve státě“ podléhali templáři přímo a pouze papeži. Pro krále Filipa II. Sličného, jehož bohatství bylo mnohonásobně menší, musel být jejich vliv a hlavně jmění „trnem v oku“. Po intrikách a očernění u papeže později panovník přikázal, aby byli představitelé řádu na francouzském území pobiti a jejich majetky vyvlastněny. Na území Německa a Čech jim mohl být život zachován za podmínky, přestoupí-li k řádu jinému a svůj majetek rozdají. Poslední velmistr Jacques Bernard de Molay byl nařčen z kacířství a mučen. Roku 1314 byl na pokyn panovníka v Paříži upálen. Řád zanikl (v pátek – třináctého) L. P. 1312: v roce, kdy byl poslední velmistr uvězněn.

VÝSTAVA

Rytířský řád templářů připomíná obsáhlá výstava na zrenovovaném zámku Zbiroh. Velmi vzácnými předměty ze dvanáctého – čtrnáctého století, které se váží k založení a působení templářů v Itálii, Evropě i ve Svaté zemi. Proto zápůjčky z italských sbírek, které nebyly dosud nikdy vystavovány, doplňují exponáty z českých a moravských muzeí: mapují působení templářského řádu v zemích Koruny České. Jistě mezi nimi upoutá hlavně cenná listina První řehole svatého Bernarda (12. století), zapůjčena z Národní knihovny v Praze. Či Bertrandova olověná bula s pergamenem (datována 27. 4. 1167), náležející Saatarchivu v Ambergu. Stejně jako řada velmi zajímavých předmětů, například kámen s templářským křížem z kostela Svatého Petra a Pavla z Řeznovic nebo artefakty z vykopávek templářského hradu Templštejn (z počátku 14. století). Zbiroh jako český hrad v dobách templářů již existoval: výstava je na správném místě.

TVÁŘ

Zapůjčený obraz je považován za autoportrét renesanční osobnosti Leonarda da Vinci (dle – na zadní straně – otisku palce a latinské věty, že ho mistr sám zhotovil). S několika škrábanci ve tváři a s výraznýma očima je portrétem muže středního věku v černé čapce, s dlouhými šedivými vlasy a s vousem. Plátno (40 x 60 cm) objevil odborník Nicola Barbatelli roku 2008 v Italii: v oblasti (již zmíněné) Basilicata – ve sbírkách aristokratické rodiny. Tehdy byla tvář prezentována jako podobizna známého astronoma Galilea Gallileiho. Profesorka dějin umění M. Bartlová (z VŠUP Praha) říká: „Podle toho, co jsem si o portrétu mohla přečíst a co jsem viděla na reprodukci, nemá obraz s da Vincim nic společného“. Nejznámější Leonardův autoportrét, namalovaný kolem roku 1543 (33 x 21,6 cm) vyjadřuje totiž mnohem více vnitřní pocity tváře, nežli skutečnou podobu, o což se malíř v portrétech vždy snažil. Vystavený obraz lze na místě porovnat s bílou plastikou hlavy, vytvořenou podle proporcí z plátna na podkladě trojrozměrné počítačové metody. Je možné, že sám Leonardo da Vinci byl v podobném řádu / společenství: je tu správně.

PROSTŘEDÍ

Jedinečnou atmosféru výstavy umocňuje renesanční prostředí zbirožského zámku. Zdejší pořadatelé výstavu připravili ve spolupráci s českou organizací Praga Mystica. Dále s Italským řádem templářů, který se hrdě hlásí k prapůvodním – tj. i českým kořenům, a s jihoitalským Museo delle Anticha Genti di Lucania z oblasti Basilicata.

Jedním z prvních vlastníků dávného hradu Zbiroh byl král Otakar II. V průběhu staletí se již samotný zámek stal součástí majetku významných osobností českých i světových dějin, jakými byli císaři Karel IV., Zikmund, Rudolf II. – dnes proto nazývaný „zámkem tří císařů“. Z novodobé historie byl pro toto místo určitě významným obdobím počátek minulého století, kdy se tu na téměř dvacet let usídlil umělec světového významu a věhlasu:

malíř, fotograf a designér Alfons Mucha: je zde i unikátní výstava fotografií A. Muchy.

O výstavě podrobně na www.zbiroh.cz.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012