DOTÝKÁNÍ

Olga Szymanská 2 2012 Kultura česky
dřevěné obrazy

Někteří umělci si najdou svůj styl, v němž tvoří celý život. Jiní neustále hledají, jak formou co nejpřesvědčivěji vyjádřit obsah. To je ve výtvarné tvorbě nejobtížnější.

VIKTOR KONEČNÝ

V sedmnácti dostal od kamaráda řezbářská dláta. Zkoušel tedy „dlabat dřevo“. Nadání a představivost měl Viktor v sobě. S vytrvalostí a talentem začal vytvářet objekty, které měly od počátku profesionální úroveň. Zároveň své snažení vědomě zpochybňoval. Co bylo nejdůležitější: vepsal do nich svůj tvůrčí potenciál a nechal je prostoupit svou láskou. Tak došel k vnitřnímu uspokojení a zároveň dokázal, že jeho tvorba je výjimečně působivá.

DŘEVĚNÉ OBRAZY

U každého začal vždy přípravnými kresbami. Vlastní studium nad námětem i obsahem bylo mnohdy delší, nežli sama realizace. V těchto chvílích osamocení „tápal v mlze nejistoty“: často klopýtal, učil se i z chyb a omylů. Snažil se dojít k maximu snažení: u přípravných skic a kreseb si často uvědomoval nejistotu, přesto ve snažení pokračoval. Časově náročná realizace vyžaduje vždy promyšlený technologický postup - u děl „a la prima“ se později nedá nic měnit. Žádné z výsledných děl málokdy odpovídá výchozím náčrtům. Autor je odkládá, aby je později viděl s odstupem – zvážil alternativy. Nakonec nechá to, co projde sítem zornic i času. Je to namáhavý postup, ale: výsledek dřevěné obrazy za to stojí. Tvořeny z habru, švestky, hrušky, třešně a ořechu, z exotických dřev či červotočivých i narušených hnilobou či jinak poznamenaných (časem, nepohodou, přírodou). Výhradně s černými letokruhy, řezaným napříč. S výraznou barevností, dynamikou, kouzelným rytmem.

HUDBA INSPIRUJE

Viktor Konečný miluje hudbu, především skladby Bacha, Mozarta, Vivaldiho, Janáčka a další hudební osobností. Z úcty k nim zhmotňuje jejich opusy a další díla. Výtvarná proměna hudby do dřevěného objektu je odvážná: dobrý umělec však odvahu mít musí, jinak nevytvoří velké dílo. Tato díla velká jsou. Působí na nás hudbou abstraktní, jímavou, burcující, uklidňující, inspirující, hudbou mnohotvárnou, nevyčerpatelnou v proměnách své rytmiky, tónů, nálad, tišin, bouří, hloubek, výšek, dálav kolem nás a v nás. Její přeměna do hmotných tvarů, rozměrů, velikostí, barev, škál, proláklin, výstupů je krásným dobrodružstvím jako ona sama. Propojena s nezdary oněch bouří, propadů, potopení vykrystalizuje pak ve tvary, které jsou plnohodnotné její hudební inspiraci.

Výtvarný proces stejný jako u komponování hudby - zhmotnělý důkaz toho, co autor cítí a miluje. V hudbě i ve výtvarné tvorbě se první pokusy zdaří málokdy, i když tvůrce bývá v hlubokém soustředění. Jako notu k notě pracně tvoří z malých kousků dřev korpus obrazu.

GRAFIKA OSVOBOZUJE

U autora vychází především z kreseb. A jako v malbě je v ní mnohem svobodnější a nemusí respektovat zákonitosti dřeva a řemeslného zpracování. Podle vlastního názoru se – stejně jako kresbou a malbou – grafikou odhaluje. Z kreseb odvodil lepty i suchou jehlu, nejlépe v černobílém provedení. Zkusil monotypy. Jeho vlastní technika určité asambláže je nezapomenutelná. Grafikou nejlépe vyjadřuje psychické zvraty: radost, lásku, zlobu, nenávist. Inspiruje se Picassem, také Dalím: na rozdíl od jeho exhibicionistické originálnosti je Viktor Konečný ve svém grafickém projevu ještě více surrealistický a zároveň velmi originální. Navíc mají jeho grafiky obrovský náboj vtipnosti: každá namyšlenost nebo hrubost zobrazí nejvhodnější grafickou technikou jako karikaturu. Jsou tím působivější. Vyjadřuje obecné vlastnosti lidí. Jeho grafika působí celkově jako zatím nevybuchlá bomba: tušíme spoustu energie v transpozici a obrovskou chuť ztvárňovat témata. Autor je v ní nejen kritický, ale zároveň velmi empatický.

Dílo Viktora Konečného ve všech polohách je možné vidět v Galerii Malostranské besedy – do 15. dubna 2012.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012