Dominik Duka - Tradice, která je výzvou

Prožíváme zásadní zlom ve vztahu církve a státu. Mezi politiky všech stran se projednává nutnost už konečně vyřídit majetkové vztahy, které naši zemi zatěžují desítky let. Jedná o tom i nejvyšší ve státě - prezident Václav Klaus a nejvyšší v církvi - pražský arcibiskup (a 6. ledna ve Vatikáně jmenovaný kardinál) Dominik Duka.
Co je spojuje? Určitě zarputilost, se kterou problém chtějí vyřešit. Dominik Duka v knize mluví o problémech společnosti v souvislostech se svým životem i naší historií. Přesně v linii II. vatikánského koncilu: že důležitý je dialog.
Z toho hlediska hodnotí naše dějiny už od doby Jana Husa. Např. v této souvislosti píše: „ ... nebezpečí, kterému podlehly i jiné národy, to jest nebezpečí netrpělivosti – chtít věci uvést okamžitě do pořádku. Na této netrpělivosti pak roste neschopnost tolerance, kdy se snažíme toho druhého polepšit i proti jeho vůli. Tomu podlehla inkvizice, husité, komunisté – a nevím, kdo tomu ještě podlehne v budoucnosti.“
Co například modernější dějiny? Víte, že v I. světové válce se lidem u nás zdálo, že je Bůh opustil a z církve odešel jeden a tři čtvrtě milionu katolíků? Půl milionu vstoupilo do Československé církve a ostatní se stali ateisty! Dominik Duka připomíná, že T. G. Masaryk „musel vytvořit most mezi církví a novým státem“.
V roce 1935 po Masarykově abdikaci byli dva adepti na funkci prezidenta: liberálně-levicový (ne komunistický!) Edvard Beneš a pravicový prof. Bohumil Němec. Beneše podpořil Vatikán tím, že ho doporučil všem křesťansko katolickým stranám. Byl zvolen.
Jak hodnotí D. Duka jednání prezidenta Beneše v době války a do roku 1948? Kristovými slovy: „Kdo jste bez viny, hoďte první kamenem.“
Kdo chce znát také naše nedávné dějiny (jinak, než je sám prožíval), ať si tuto knížku přečte. Je tam rok 1948, socializace i šedesátá léta, srpen 1968 a normalizace, svatořečení Anežky České i nezapomenutelná pražská mše Jana Pavla II. v roce 1990. D. Duka se zpovídá otevřeně, logicky i vřele. Dívá se na nás z několika fotografií: člověk, který zestárnul, zmohutněl a dopracoval se k současnému pohledu na svět s jistotou: „Bůh dopouští, ale neopouští“.
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad