Rozpačitý jubilant Václav Havel

ZIMA 2011 Aktuality česky
obálka čísla

V našich nejnovějších dějinách jsme měli jen dva prezidenty –Václava Havla a Václava Klause. Zatímco ten druhý má proti sobě stojící velmi oddané a velmi kritické skupiny, u Václava Havla se utvořila obrovská homogenní skupina čekajících, co se bude dít. U Václava Havla se totiž můžeme dožít různých překvapení, ale nic z toho nás nepopudí. Jen si znovu a znovu říkáme: Je to člověk, dělá stejné chyby (až pitomosti) jako my, ale na jeho statečnost je spolehnutí. Rozhodně však není svatý – nikdy nebyl a nikdy se za něj nevydával!

Na oslavu jeho 75. narozenin přijelo 600 hostů z celého světa. Také Madeleine Albrightová i Adam Michnik, Miroslav Zikmund a spousta přátel ze Slovenska. Nebylo předepsáno formální oblečení a tak každý přišel jak chtěl. I to připomínalo, jak rozdílné lidi spojil fenomén jménem Václav Havel – lidi rozdílného vzdělání i zkušeností, ale upřímně přesvědčené o nutnosti nebýt srab. Z české vlády tam byl např. kníže Schwarzenberg, prezident Klaus pozván nebyl.

Oslavenec byl rozpačitý, protože v předvečer narozenin byl jeho život propírán v bulváru a všichni čekali, jak se bude chovat. Byl stejný – zdvořilý, vděčný za kamarádství, křehký a unavený... Taky musel odmítnout, když ho některá z žen chtěla vyvést na parket.

Ale upřímně se těšil z vystoupení přátel – muzikantů, kteří stejně jako on patřili v době komunismu k nepohodlným. Nebo rovnou k nepřátelům státu.

Dárků byly hromady, většinou pravé šampaňské. Ale taky od Miroslava Zikmunda moravská slivovice a dráp lvice, aby se ubránil nepřátelům. Jemná a dojemná chvilka porozumění to byla... Madeleine Albrightová mu darovala starožitný americký kompas (aby se bez úrazu vymotal z klubka lží, které ho v poslední době pronásledují? nebo aby nám ukázal cestu z celosvětového zmatku?). Tři hodiny se hrálo a zpívalo. Jaroslav Hutka samozřejmě zanotoval už od roku 1989 kultovní píseň „Havlíčku, Havle...“, zatímco Ondřej Havelka vypálil prvorepublikový hit „Vendelíne, co děláš...“

Oslava trvala dlouho, oslavenec odcházel po půlnoci. Za ohromujícího potlesku, kterého se hned tak někomu nedostane. Václav Havel je ikonou, i když je mu to chvílemi nepříjemné. Tak tedy ne ikonou – přítelem.

Venda Šebrlová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012