Český koutek v Kladsku

Dějiny českého národa nejsou jen dějinami Čechů a Moravanů, ale také dějinami českých národnostních menšin. Místem, kde došlo v minulosti k zániku české menšiny, je Kladsko na území dnešní Polské republiky.

Kladsko v českých dějinách
Kladsko, historické území mezi Orlickými a Rychlebskými horami, se stalo již v 10. století součástí českého státu a součástí svazku zemí Koruny české zůstalo až do 18. století.

V rámci Českého království si vždy udržovalo určité samosprávné postavení, což dokládá i existence vlastního sněmu. Od 13. století přicházeli do země na pozvání českých králů Václava I. a Přemysla Otakara II. němečtí kolonisté, kteří postupně měnili slovanský charakter Kladska ve prospěch německého etnika.

Ve druhé polovině 15. století se Kladsko stalo lénem Jiřího z Poděbrad a jeho potomků. Král Jiří roku 1462 povýšil Kladsko na suverénní hrabství, součástí českého státu však zůstávalo i nadále. Roku 1569 se Kladsko vrátilo přímo pod správu Koruny české, avšak autonomní postavení kladského sněmu (tzv. sněmíku) bylo stále uznáváno.

Součástí českého státu přestalo být Kladsko až roku 1742, kdy po porážce vojsk Marie Terezie – společně s téměř celým Slezskem – bylo anektováno vítězným Pruskem. Roku 1871 se Kladsko stalo součástí sjednoceného Německého císařství a územní součástí Německa, nyní již republikánského, zůstalo i po roce 1918.

Vazby mezi Kladskem a Čechami nebyly pruskou anexí Slezska zcela přervány. Osobité spojení například představovaly po celé 18. i 19. století náboženské pouti do kladských Vambeřic, jež jsou dobře známé čtenářům Babičky Boženy Němcové. První pouť do Vambeřic z Čech byla vypravena již roku 1738, a to z opočenského panství.

Nejvýznamnějším pojítkem Kladska a Čech v současné době zůstává nepatrné území tzv. Českého koutku.

Český koutek
Po pruské anexi roku 1742 bylo Kladsko postupně germanizováno a český živel byl zatlačován k nynější česko-polské hranici na jihozápadě Kladska. V této části Kladského výběžku, která je dosud označována jako Český koutek (německy der Böhmische Winkel, polsky Katek Czeski) se až do konce druhé světové války udržela čeština jako jazyk každodenní komunikace, přestože roku 1870 byly pruskými úřady uzavřeny všechny české školy v Kladsku a čeština byla vytlačena i z místních kostelů. Prostor Českého koutku – o rozloze 40 km2 – zahrnoval na začátku 20. století obce a osady Slaný, Březová, Žakš, Blažejov, Velká Čermná, Jakubovice, Stroužné, Bukovina, Nouzín a Ostrá Hora. Jediným větším městečkem bylo lázeňské místo Chudoba (německy Bad Kudowa, polsky Kudowa -Zdroj).

Po vyhlášení Československé republiky r. 1918 někteří významní představitelé české kultury (Alois Jirásek, F. X. Šalda a Josef Štefan Kubín) požadovali připojení Kladska či alespoň Českého koutku k Československu. Tento požadavek oficiálně vznesl na mírové konferenci v Paříži 5. února 1919 ministr zahraničí Edvard Beneš. Vítězné velmoci z první světové války ale nebyly změnám českých historických hranic nakloněny. Ani sami kladští Češi o připojení k Československé republice ale neusilovali.

Podle německých úředních zdrojů žilo v Kladsku roku 1925 5889 Čechů. Oficiální statistické údaje z roku 1933, tedy z doby po převzetí moci nacisty, vykazovaly 2890 osob české národnosti, jejich skutečný počet byl však nepochybně vyšší.

Postavení českého obyvatelstva se výrazně zhoršilo v době 2. světové války, kdy kladští Češi byli jako občané Velkoněmecké říše nuceni sloužit v německé armádě. Naopak někteří Češi z Kladska byli uvězněni v nacistických koncentračních táborech, několik jich bojovalo rovněž v čs. jednotkách na východní i západní frontě.

Vývoj v Kladsku po roce 1945
Porážka nacistického Německa v květnu 1945 a následné připojení bývalého pruského Slezska, včetně Kladska, k polskému státu postavilo místní Čechy do zcela nové situace. Z Kladska začala nová polská státní moc vyhánět německé obyvatelstvo a do země začali ihned přicházet polští osídlenci, kteří ztratili své domovy na východě Polska. Polské úřady, které příliš nerozlišovaly mezi místními Čechy a Němci, začaly kladským Čechům zabavovat jejich majetky včetně nemovitostí, které předávaly polským přesídlencům. Čechům byly rovněž odpírány potravinové lístky.

Od září 1945 do června 1947 opustilo Kladsko pod nevybíravým nátlakem 2709 osob české národnosti, které našly nové domovy především na Náchodsku a Hronovsku. Asi tisíc kladských Čechů odešlo či bylo odsunuto společně s kladskými Němci do západních okupačních zón v Německu. V Českém koutku zůstalo tak po válce asi 1100 Čechů, kteří se ocitli v nejistém právním a ekonomickém postavení.

Na obranu kladských Čechů se opakovaně postavila čs. vláda i české veřejné mínění. Roku 1945 byl v Praze založen Svaz přátel Kladska, jehož výkonným předsedou byl zvolen literární kritik a účastník protinacistického odboje Václav Černý (1905–1987), rodák z Jizbice u Náchoda. Již krátce po skončení války vedl Václav Černý delegaci kladských Čechů na Pražský hrad, kteří u prezidenta Edvarda Beneše požadovali připojení Kladska, případně pouze Českého koutku k Československé republice.

Snahy o připojení však narazily na prudký odpor Polska a nesetkaly se ani s pochopením vítězných velmocí, především Sovětského svazu. Postupimská konference v srpnu 1945 potvrdila prozatímní polskou správu nad bývalými německými územími, tedy i nad Kladskem.

Dne 10. března 1947 byla ve Varšavě uzavřena československo-polská smlouva, v níž čs. vláda uznala nové poválečné polské státní hranice. Kladsko tak bylo definitivně ztraceno.

Český koutek dnes
Stopy někdejší české přítomnosti v Českém koutku v Kladsku jsou překvapivě patrné i dnes, třebaže v uplynulých desetiletích došlo k faktickému zániku zdejší kdysi poměrně kompaktní české menšiny. Podle posledních etnografických výzkumů zde v roce 2004 žily poslední čtyři kladské Češky. V dalších asi dvaceti místních rodinách se udržuje povědomí, že někteří jejich příslušníci v minulosti česky hovořili. Mnozí místní občané češtinu poměrně dobře ovládají, nejsou to ale potomci kladských Čechů, nýbrž rodilí Poláci, kteří v minulých letech dojížděli či stále dojíždějí za prací do České republiky.

Před rokem 1989 nebyl český historický vliv v Kladsku z politických důvodů v „lidovém“ Polsku příliš zmiňován, v současnosti je však český podíl na rozvoji Kladska opět připomínán. V Čermné u Chudoby byl roku 1999 odhalen Památník tří kultur. Součástí památníku jsou desky, které v jazyce polském, českém a německém připomínají podíl jednotlivých etnik na rozvoji této obce. Na české pamětní desce je uvedeno: Čechům, Polákům a Němcům, kteří přispěli k hmotnému a kulturnímu rozvoji Čermné od roku 1354. Vděční občané Čermné v roce 1999.

Příběh českého osídlení Kladska se na prahu 21. století definitivně uzavírá, avšak Český koutek svou minulostí stále přitahuje pozornost mnoha českých folkloristů, historiků, studentů i běžných turistů, které od 21. 12. 2007, po vstupu Polska i České republiky do Schengenského prostoru, při návštěvě této někdejší součásti Koruny české již neomezují žádné státní či zemské hranice.