Hra a tvorba

Galerie Dion na pražském Proseku na jaře hostila výstavu česko-švédského umělce Jaromíra E. Brabence (nar. 1934). Jeho tvorbu a dílo má česká kulturní veřejnost možnost sledovat v podstatě až od roku 1990, od doby politických proměn v naší zemi a pádu zábran v cestování, tedy i volnosti zpětných návštěv. Umělec, rodák z Horních Počernic u Prahy, totiž v roce 1968 emigroval do Švédska, kde obdržel státní občanství a stal se záhy neoddělitelným členem tamní výtvarné scény. Galerie Dion autorovou výstavou rozšiřuje poznání Brabencovy stěžejní části tvorby v intencích geometrické abstrakce, výběrem exponátů z jeho početných souborů různorodých technik: malby, grafiky, vitráží i trojrozměrných objektů poukazuje na naplňování poezie konkrétního skladbou primárně jednoduchých, barevně akcentovaných prvků v artefakty prostřednictvím principu hry.

Východiska převážně konstruktivistického vidu Brabencových děl můžeme vysledovat již v jeho raných pracích, jejich náhledem v relaci s autorovým osobním životem. Uveďme, že umělec vystudoval reálné gymnázium v Praze, poté byl zaměstnán jako malíř porcelánu ve známém závodu Dux Duchcov aby přešel do Aera Vysočany jako letecký zámečník, po ukončení vysokoškolského studia na Technické fakultě VŠZ v Praze (1959) byl řadu let projektantem v podniku Projekta Praha. Vypěstované racionální a konceptuální uvažování směrovalo tudíž autorovu tvorbu 60. let k abstraktní malbě hledající ve vzájemných vztazích obrazových komponent řád světa a univerza; toto výtvarné cítění našlo i odezvu ve spoluúčasti na dobových výstavách: skupiny Křižovatka (1964) a manifestu tendence Nová citlivost (1968). Po odchodu do exilu si Brabenec doplňuje výtvarné vzdělání studiem uměleckoprůmyslové školy. Jeho díla nesou existencionální podtext, podvědomě byla i vyrovnáváním s odloučením od vlasti (byla, jak vypovídá sám autor, „bodcem do mysli“). Následná tvorba od 80. let do dneška, ústící do mnoha materiálových a výrazových forem, je opětovným příklonem k barvě a k artikulaci vztahů základních geometrických tvarů. Můžeme sledovat kresby vycházející z linií a jejich síťoví, přecházejících od monochromních shluků k čistým barevným kompozicím, smalty od informelních struktur přecházející v geometrické kompozice kruhů a čtverců, akrylové a olejové malby směřující od zátiší ke skladbám geometrických kompozic až znakového charakteru; příbuzný styl a formu mají i pastely, grafické cykly a také vitráže. Čistá barevnost ploch a hravost kompozic jsou výpovědí umělcovy duše, vyjádřením tužeb jeho výtvarného kréda, vysloveného verbálně po návratu z pobytu v Řecku: „sbírat kostky barev v jasu slunce a začít si hrát“. Variabilní charakter, i když s odlišným vizuálním dojmem, mají také plexisklové objekty: skladby různobarevných akrylátových segmentů základních tvarů (čtverců, obdélníků, kruhů a elips) spojených čepy, tím s mnoha stupni volnosti, neboli s velkou poziční proměnlivostí tvarosloví celků; dalším variačním faktorem je zavěšování objektů na zeď či volně do prostoru. Specifickým pólem Brabencovy tvorby dekády let po roce 2000 jsou jeho „průrazy“, exteriérové kovové plastiky vytvářené perforací ocelových plátů explozí semtexu a vyplňováním vzniklých otvorů nehomogenními materiály; tato díla, nesoucí opětovně silný existencionální náboj, jsou výpovědí umělce k situaci dneška, mementem vůči projevům zla a teroru.