Vybrali jsme pro vás - z Rádia Praha, z rozhovoru s herečkou (a bývalou senátorkou) Táňou Fischerovou

S milou, moudrou a krásnou ženou Táňou Fischerovou rozmlouvá Vladimír Kroc:

Vím, že byste ráda upozornila na knihu Naomi Kleinové Šoková doktrína s podtitulem Vzestup kalamitního kapitalismu.
Autorka je žena často citovaná a zajímavá. Když si přečtete tu knížku, tak začínáte chápat, že ten mechanismus tady je a že funguje. Cituji: „Podíváme-li se na infrastrukturu firem, uvidíme plně rozvinutý stát ve státě, jenže je stejně mohutný a schopný, jako je skutečný stát. Tento korporátní stínový stát byl vybudován téměř výlučně za veřejné zdroje, nicméně celá tato mamutí infrastruktura je v soukromém vlastnictví a správě. Občané, kteří ji zaplatili, nemají na tuto paralelní ekonomiku či její zdroje absolutně žádný nárok.“ Což pro mě vlastně bylo docela ujasněním některých věcí, některých otázek, které si klademe. Všichni to nakonec můžeme zase vidět i kolem sebe. A teď ten konkrétnější, který mě tedy taky zaskočil, a tam už se vrátím k naší zemi. Ona popisuje, jak to bylo po Katrině v New Orleans. Nechuť dodavatelů najímat místní lidi na obnovu, pro které by to znamenalo ozdravění a posílení komunit, tak vládní dotace na obnovu z peněz daňových poplatníků dostaly mocné firmy, které si najímaly subdodavatele. A když si subdodavatelé na všech úrovních přišli na své, nezbylo téměř nic na ty, kdo skutečně pracovali. Například krytinu na zničené střechy dodala vláda a zaplatila 175 dolarů na metr čtvereční. Svůj podíl si vzali všichni subdodavatelé a dělníci, kteří krytinu přibili, dostali 2 dolary za metr čtvereční. Jinými slovy, každá úroveň dodavatelského potravního řetězce je až směšně překrmená kromě nejnižšího stupínku, kde se dělá skutečná práce. A navíc ti dělníci, kteří to dělali, byli z jedné čtvrtiny přistěhovalci bez dokumentů, kteří vydělávali mnohem méně peněz než ti legální a často nedostali vůbec nic. A to mně vlastně najednou taky ujasnilo ten problém, který tady řešíme v souvislosti s korupcí, protože i u nás to funguje podobně. Člověk o tom ani moc neví, občas zaslechne ano, subdodavatel dostal tuhle tu zakázku a vlastně ani za ni neodpovídá, protože ji předal ještě na nižší úroveň. A z toho vlastně dojdete k tomu, že ty velké firmy, které vyhrávají konkurzy, jsou vlastně prázdné obálky. Oni nemají zaměstnance, nemají vůbec nic. Často nemají ani kancelář, mají nějaké pomyslné sídlo. Mají tam zřejmě dva tři lidi v managementu nebo já nevím, PR agenturu a to je všechno. Oni vyhrají obří zakázku a potom to rozdělují dál a všude to takto jako asi, jak ona to popsala na Katrině, prokape. A až se to dostane dolů...
Ale tenhle systém je zrůdný. Já jsem ještě v Novém prostoru četla, o velkých tendrech v lesích. To je velký problém a všechny ekologické organizace protestují a také malí výrobci a přesně je to tenhle problém, že velké firmy nemají vlastně zaměstnance v lesích. A ten časopis popsal příběh některých nezaměstnaných, které najala jakási firma Afumikata, to byl už subdodavatel, najali si zejména cizince z Vietnamu, Mongolska, Slovenska, pracovali na zakázkách, které vyhrála firma Les a její dceřiné společnosti a většina z nich nedostala nikdy zaplaceno, stejně jako majitelé ubytoven, kde bydleli. Pracovali 10 hodin denně a jídlo snad dostávali jedno, jestli vůbec. Po nějaké době jim zaplatili zálohy a já nevím, jestli 500 korun a po měsíci 1000. Měli hlad a nakonec se to vlastně rozpustilo, ta firma zanikla a teď se znovu objevila pod jiným jménem. Oni tam jmenujou Madera servicio nebo Wood Servis. Takže mě šokovalo, že to je u nás. My o tom vůbec nic nevíme. A já si myslím, že to je přesně to, proč se nikdy nevymýtí korupce... Vždycky chytnou nějakou rybu, která si někde nešikovně přidá nějaký peníze nebo se na to přijde.
Také jsou tam špatné smlouvy, to je další problém. Pokud prostě nebudou postižitelní ti, kdo podepíší špatné smlouvy... to je zase v souvislosti s tunelem Blanka. Teď se ukázalo, že je to nevypověditelná smlouva.

Když jste se zmínila konkrétně třeba právě o tom tunelu Blanka, neměli bychom za tím hledat skutečně jenom nedostatečně, říkám jenom v uvozovkách, nastavené kontrolní mechanismy a řekněme alibismus odpovědných než nějaké, nějakou tu teorii globálního spiknutí?
Já bych se velmi distancovala od teorie globálního spiknutí, protože to s tím nemá nic společného. Já si myslím, že to je tu skutečně ta neodpovědnost a také, to například, já už jsem o tom tady taky mluvila, že není zákon o státní službě. Takže tady není jasný kariérní řád, odměny, tresty, postup a nezávislost úředníků, kteří takto jsou vždycky vyměňováni s každou novou politickou garniturou, tudíž se bojí, podléhají jim a navíc se snadno propojejí, protože je to vlastně výhodné a neprokazatelné. A pokud nikdo nenese odpovědnost za špatnou smlouvu a my zjišťujeme, že je tu jedna špatná smlouva za druhou, tak to s žádným globálním spiknutím nemá nic společného.

Já jsem se na to zeptal právě proto, že kdybychom se vrátili k té v úvodu citované knížce Naomi Kleinové, ta kniha se jmenuje Šoková doktrína a tady je asi dobré vysvětlit ten název. Tak když to řeknu hodně zjednodušeně, jde vlastně o technologie, jak ovládnout společnost šokem a bázní a jak k tomu využít krizí a přírodních katastrof.
Ano, ano, ano, to tak je. Ona vlastně na tom musela pracovat dlouhá léta a měla celou řadu spolupracovníků, kteří mapovali postup těchto praktik od jedné země k druhé. A všude to mělo nějaký jiný odstín, všude to mělo nějakou jinou barvu, ale všude šlo o totéž. Vlastně přesun veřejných statků do soukromých rukou. Ona třeba líčí i v Americe rozklad armády, která vlastně přešla víceméně do soukromých rukou. Tam jsou ty soukromé bezpečnostní agentury, které odčerpávají obrovské vládní prostředky. Čili prostředky daňových poplatníků, ale nepodléhají tak přísné kontrole, jak ta armáda. Takže vlastně dovnitř nikdo nevidí a dějí se tam potom věci, které vlastně člověk nemůže nijak ovlivňovat. A v tom je vždycky nebezpečí, té privatizace veřejného prostoru, protože armáda a policie mají být vždycky veřejné, mají sloužit státu.

Pavel Černý v recenzi Lidových novin to vysvětloval tak, že klasický kapitalismus, ten, o kterém tedy přednášel liberál Norton Freedman, je podle Kleinové nelidský a vyhovuje jen nejbohatším z bohatých. To zase, abychom vysvětlili jednu z těch myšlenek knihy. Také to tak vidíte?
Ano, ona to tam i popisuje, protože skutečně tím, že se to se děje v celém světě, se ten kapitál stěhuje na stranu těch pohádkově bohatých.Oni to nemůžou nikdy užít. A ona líčí, jak postupuje právě ta privatizace veřejných statků, škrtání státním zaměstnancům, škrtání veřejných programů vede k tomu, že lidi jsou vlastně bez prostředků, takže se stěhují do slamů, kde přežívají ze dne na den a ti bohatí si stavějí zdi, najímají si bezpečnostní soukromé agentury, aby se ochránili...

Ona ta krize, jak ji Kleinová vysvětluje u Freedmana, je, nebo ty krize jsou nejenom žádoucí, ale pokud nepřicházejí, je nutné je vyvolat uměle, aby bylo možno ovládat masy.
Ano a tady se samozřejmě můžeme zamyslet..., já tím nikomu nic nepodsouvám, ať si to každý v hlavě přebere sám, jo, jenom k čemu jsem došla já. Ono to zaprvé ukazuje na Srí Lance na tsunami, kde autorka líčí... Ona tam jela a viděla ty poměry. My jsme všichni platili, protože jsme viděli ty zoufalé obrázky zoufalých lidí, chtěli jsme pomoci, ale ta pomoc se většinou dostala do rukou nepravých. Jedině nevládní organizace se snažily pomáhat, ale zřejmě byly časem vytlačované. Ukázalo se, že soukromé firmy obsadily ten prostor neziskovek a samy tam stavějí, za vládní peníze a za ty peníze si stáhnou pod sebe potom velké hotely... Ukázalo se, že ti rybáři, kteří přišli o své vesničky, teď žijí někde v nějakých slamech, nemají absolutně přístup k moři a místo toho tam vznikly obrovské hotely, pláže jsou zabrané a obří rybářské flotily, které vyloví ryby prostě v širokém dalekém okruhu. Takže místo zlepšení došlo k totálnímu propadu...