Básně jara pro Český dialog

Pozdní mág

Vzduch je kámen.
Pták je strom,
strom kámen...

Jsem všechno tady.
Jsem to,
odkud přicházím.
Jsem to,
kam kráčím
pěšky a pomalu,
abych o dálky se neokradl.

Voda je ryba
a ryba síť,
síť je závoj,
krajta, prsten i smaragd.
A ten je zas jenom kámen...

O lásce

Ještě se tulím k tvému rameni...
Zdá se, že vypršel čas.
Nejenom voda chladem kamení;
když stojí,
děje se to snáz.

Ještě se tulím k tvému rameni
a úsměv na rtech -
dobré znamení.

Neříkej Miluju tě

Snídani sněz celou.
Jez dopolosyta. Pij dopolopita.
Každé sousto obřadně rozkousej.
Sníš tak jenom polovinu.

V Guinessově knize rekordů
sedí největší z největších na Zemi,
bezdomovec

má černou, bílou, žlutou, hnědou
Husí kůži.
Má žízeň a je mu zima.
Zmrzlé nohy vlastnoručně uřezané
pilkou na železo.
Nikoho nedojímají,

vlastně už je mrtev.

V knize rekordů světa leze po kolenou
neubožejší z ubohých polomrtvé již dítě.
Má hlad a žízeň.
Polovinu mu dej
ze svého oběda.
Vykopej studnu,
neříkej MILUJU TĚ.
Začni kopat.

Vzkazuju po chlebu

Chléb je svůj vlastní hradní pán,
hospodář - kentaur za noci sedlaný.
Voní po kovářkách.
Po těch, co na klíně
kovají podkovy.
Podkovy syčící.

Jarní ráno

Jarní Slunce
vyklouzlo z mraků
a pak vystrčilo
dlouhý nos.
Vím,
magnólie že ví...
Vyšlehuje si
postupně
a okázale všem na očích,
od špičky
sem tam po větvích
dolů
plamínky
poupat.

Vysokým Tatrám

Až spálím svoje úpisy,
ohořelá slova zašlápnu do země;
zápasím s nebeskými převisy;
někdy i prosím: Vem si mě!

Dodnes jsem ale nekoupil jed na krysy;
i mnohem drsnější tvář,
levituje mezi jaspisy;
do ztracených stránek balí bestiář

jako svačinu dětem na cestu;
prošlapuje jim sníh, do svahu
zatlouká pomocné řetězy.

Roztáhne náruč, zastaví lavinu
údolím plných tajících ledovců.
Prošel jsem věžemi Velké Svišťovky.

Básně v Brně

Šel jsem nakupovat takové prozaické věci,
jako jsou kalhoty
a nádobí - koráby kuchyňské alchymie.
Že by v tuto letní dobu
ve městě na kost vyprahlém
prodávaly básně,
to mne ani ve snu nenapadlo.
A přece na Jánské ulici
v obchodě zvaném FLORA
na černé tabuli se skvěla
básnická nabídka dne:
PROSO
SÍTĚ PROTI PTÁKŮM
SÉPIE.
A mně se zazdálo,
jako by tudy právě před chvilkou prošel
František Halas.
I řekl jsem si nahlas:
Ptáček času bije křídly v mé hrudi
a živůtek má celý červený,
ale básně
básně navštěvují Brno.

Samaritánka

Potrestá mě
snímáním světel v dálce;
řekne Drahoušku,
jsem již z třetí generace
morálních urážek i pouští,
bezděčných stínů,
nosičů beznohých,
k nimž se nikdo neskloní.
Potrestá mě,
jak by se jednalo
o hrst trnů nedaleko zápraží,
zvedne ruku,
rozetře ozvěnu
kolem mých rtů.
Nakonec zmizí;
tisíckrát políbený klín
pozvedne k ústům.