Básně přátel z kraje světa

Osamělý seveřan

Uprostřed skandinávského léta
sevřeno nočními stromy
se mírně čeří jezero.
Po hladině k písčité pláži
posílá předpůlnoční slunce
ohnivou spirálu.
Po celou dobu krásy slunečního maratónu
se z vykouřené tváře
v bouráku nepohnutě sedícího
neodlouplo zhola nic.

Hrozny okamžiků (úryvek)

Z vašeho poháru
city budu pít,
které barví váš.
Uhasím žízeň samoty
hodinami, které láskou
tvořily váš kvas.

Vážky zalíbení

Uslyšel jsem tě plakat
a nezalekl jsem se.
Uzřel jsem tvůj smích
a nepřestal jsem o tobě snít.
Když jsem smíchu naslouchal,
plakat tě uviděl,
probudil jsem se.

Květen

vím,
že osud můj,
pastorek v soukolí
do tvého osudu dál věrné zabírá.
A lásce děkuji,
ať hřeje,
ať snad bolí,
že tebou
kráse vstříc
mé oči otvírá...

Zpochybnění (úryvek)

Pažbu u mne
bys měl mít bez vroubků,
rozuměj
Má láska už není
bez pochybností.

Kódy drátů

Stojím v švédském jaru
nad telegrafními dráty zabitým ptákem.
Bůhví zdali pták neudělal to samé,
co onen jáchymovský pěšák,
jenž onehdy dávno před mnohými roky,
když opět jednou
po tolikáté vyšel z uranové hlubiny,
jen co si z haliny odepnul
vyhaslou karbidku,
vybočil z té děsidoby
skrz blízké dráty,
koloběžně oznamující
Zde se střílí bez výstrahy!
Zde se střílí bez výstrahy!

Srpen

Nehubujte nás pro lásku.
Proto,
že domů chodíme až k ránu.
Proto,
že spát jdeme teprve,
když jdou spár hvězdy
za nebeskou bránu.

Nehubujte nás pro lásku,
vždyť noc
je přikázáním pro ni.
Vždyť noci pro ni jenom jsou,
když z luk a lesů
srpen voní.

Zákmit

V dusnu noci
rozžhaveny milováním
rty zkoumají rty
v poslední
enklávě
nespěchání
opatrně
tělo k tělu
tíhne
vědomě obchází
chtivě i pyšně
dlí
pak
za těžkání citů
pod čarovnou
zelenožlutě měnivou
třepotavou hrou
polární záře
vstříc vánku
a městu sršícímu
světelnými body
zákmit
bezbranného odevzdání
už navždy
vrhá
hedvábné ticho úžasu
mezi nás

Jsi Jaro

Studené Jaro jak klidné čekání
hovor a žerty, smích a trocha květů
jak zkušený milenec vyčkává Čas
až roztaje Země a vydechne horce
až rozpuknou pupence
až zavoní brázda
až slavičí trylek zesílí v zalykání
Opatrně tančíš na cestě přede mnou
mizíš mi vracíš se hledáš si zkratky
hloubku jezera měříš klacíčkem u břehu
půjč mi své ruce dechem je ohřeju
obleč se do vlasů
nastav mi ústa
a zavři oči

Stránku poezie pro Český dialog připravil Vladimír Stibor dne 8. února 2011.