Evě Střížovské a redakci

V dnešní době materialismu, kdy tolik lidí myslí jen na sebe a na své potřeby a hromadí doma jen zbytečné krámy, je práce Vaše a Vašich spolupracovníků světlem v tmách. Tady v Americe se takoví lidé, jako jste Vy, přece najdou – já jsem tady za těch 62 let našla moc a moc dobrých lidí, což bohužel nemohu říci o své původní vlasti. Amerika byla a je vybudovaná na dobrovolné práci a vzájemné pomoci idealistů přes to, jak se o ní mluví v Evropě. Nebýt toho, že si lidé navzájem zpočátku hodně pomáhali, Evropané by tu byli nikdy proti Indiánům nepřežili. A také mnozí původní „exulanti“ do Ameriky byli zbožní a utíkali sem proto, protože různé církve byly v Evropě pronásledovány a zde byla svoboda. Amerika by nebyla tím, čím je, kdyby nebylo právě těch DOBROVOLNÍKŮ ve všech oborech. Skoro každý z mých známých věnuje aspoň občas nějakou tu hodinu svého času nějaké dobrovolné práci pro obec – ve školách, nemocnicích, v různých charitativních spolcích atd. Někteří darují peníze, jiní dají čas, námahu a svoje různé talenty pro veřejné dobro. V tom jsou tisíce neplacených hodin, a proto je Amerika tím, čím je. Tohle ještě bude potřeba povznést u nás v České republice. Už to občas začíná – jen tak dál! A hustěji. Ono to u nás bylo vždy slabší – vzpomeňme jen na první odboj v letech 1914–1918. Těch lidí, kteří se obětovali a vydobyli nám svobodnou republiku – těch bylo několik desítek tisíc – zatímco ostatních možná 8 milionů občanů sedělo doma u piva a nadávalo na poměry.

VY JSTE SE NEMÝLILA. JSTE IDEALISTKA A TAKOVÝCH JE NÁM TŘEBA JAKO SOLI. Kdo se mýlil, byli ti lidé, kteří si mysleli, že se časopis může dělat bez peněz a práce všech občanů a bez předplatitelů. Mýlily se různé organizace, například ministerstvo zahraničí, které Vám zpočátku pomohlo a pak začalo kopírovat Vaši myšlenku a vydávalo si podobný časopis, mýlil se Čs. ústav zahraniční atd. atd. Vy jste měla VÝBORNÝ nápad, a udělala jste s pomocí několika dalších kus NADLIDSKÉ PRÁCE, a to Vám nikdo nemůže vzít. Měla jste dostat i jiné ceny k tomu Patriotovi, třeba Gratias Agit atd. Vy jste se zmýlila jen v tom, že jste věřila, že každý Čech má ty nejlepší úmysly, že každý je ochoten pracovat aspoň občas zadarmo a pro svůj národ. To bohužel nikdy nebylo – ani během první světové války a nebýt těch několika idealistů a tisíců idealistůlegionářů, tak jsme ČR NIKDY NEMĚLI. A pak do toho přišla druhá válka a po ní úplná hrůza komunistická. Naše heslo „Pravda vítězí“ se změnilo na „POHODA VÍTĚZÍ“. Dokud máme vepřovou a pivo a možná i auto a nemusíme moc pracovat, je nám vše ostatní putna. A tento přístup k životu se musí změnit. A pak do toho ještě přišla ekonomická krize a vše se zhoršilo.

Můj první pocit byl a je smutek, ale ten je také vystřídán zlostí – zlobím se moc na své krajany! Ale co může devadesátiletá bába dokázat? Nedávno jsem se zmínila zde v české společnosti, že Češi se ani zde nenaučili od Američanů té dobrovolné práci pro národ – a měla jste slyšet tu melu – div mě nevyhodili z místnosti! Zkrátka, jsme nepoučitelní. Tak tolik pro tentokrát.