Jiří Hošek a Božena Kronychová Violoncellový recitál v Muzeu Bedřicha Smetany

Druhým ze tří koncertů, které jsme nazvali HUDBA BEZ HRANIC, bylo vystoupení dalšího z blízkých přátel našeho časopisu, violoncellisty Jiřího Hoška za doprovodu profesorky Boženy Kronychové.
Koncertu nepřálo počasí, ten den pokrylo Prahu nepříjemné náledí a ulicemi se proháněl ledový severák. Kdo však přišel, rozhodně nelitoval, ba naopak, byl nadšen. V sále Muzea B. Smetany bylo útulno, za okny do tmy zářily Hradčany a Karlův most, a v předvánoční atmosféře zněly krásné tóny violoncella a klavíru. Jiří Hošek, docent pražské HAMU, zakladatel festivalu Nekonvenční žižkovský podzim, ale hlavně skvělý interpret, celý koncert provázel vtipným, ale zároveň i velmi zajímavým komentářem. Dozvěděli jsme se, za jakých okolností skladby vznikaly a jakou měly historii. Například Smetanova drobná a lyrická skladba Vzpomínka, byla psána původně pro housle a klavír. Pro cello ji upravil proslulý Miloš Sádlo. Jako zajímavý posluchačský bonbonek zazněla po ní Sonáta pro violoncello a klavír současného skladatele Radima Smetany (dnes hudebního dramaturga ČT). Byla zkomponována někdy před 30 lety a interpretována až doteď téměř výhradně právě Jiřím Hoškem. Je to velmi efektní, energická a líbivá skladba, která snadno u posluchačů odstraní obavy z poslouchatelnosti soudobé hudby. Dalším opusem bylo krásné a virtuózní Čajkovského Pezzo capriccioso.
Přestávka posloužila k příjemné konverzaci a seznámení se s exponáty Smetanova muzea. A po ní přišlo vyvrcholení večera, nádherná sonáta E. H. Griega. Tato kouzelná skladba ve vynikajícím podání obou interpretů nemohla nikoho nechat bez emocí. Griegovy tóny se spojovaly do úžasných melodií, hrály všemi barvami a náladami, plynuly tu hravě, tu vášnivě, tu bouřlivě, byly plné citu, až zase zazněly vyrovnaně a moudře. Tak jako ve všech předchozích skladbách, tak i zde byla patrná dlouholetá spolupráce obou umělců, kdy oba mají vrchovatě zkušeností, životní i umělecký nadhled a radost z procesu tvorby, který probíhá před posluchači vždy znovu a znovu...
O Jiřím Hoškovi jsme už na našich stránkách psali vícekrát, jak v souvislosti s jeho interpretačním uměním, tak s jeho festivalem a také s dcerou Dominikou, která jde v otcových šlépějích a je nepřehlédnutenou mladou interpretkou s ambicemi dobýt nejen česká, ale i zahraniční pódia.
Chtěla bych však dnes napsat více o paní profesorce Boženě Kronychové, výborné klavíristce. Při jejích více než 80 letech je skutečně nutno obdivovat svěžest a eleganci, s kterou vystupuje, a ocenit bravurní hru a vyzrálý projev. Byla to právě ona, která doprovodila na prestižní česká pódia celou plejádu vynikajících talentů, jmen, která dnes dobře známe. Václava Hudečka, Jiřího Bártu, Gabrielu Demeterovou, Pavla Šporcla... a kdysi i Jiřího Hoška. S ním v duu hraje příležitostně nepřetržitě od dob jeho studií až dodnes. S Jiřím Hoškem také nahrála několik CD a samozřejmě již mnohokrát doprovázela i jeho dceru Dominiku.
A byla to ona, kdo zanechal silné dojmy v desetileté holčičce (dnes mojí mamince), když tato chodila v Rakovníku „do lidušky“ na klavír, a tam slyšela hrát mladou paní učitelku nejkrásněji ze všech kantorů písně Jaroslava Ježka. Na tomto koncertě asi tak po 60 letech se měly obě možnost znovu sejít a vzpomenout si na tu dobu...
Martina FialkováJak přispět na provoz
Český dialog vzniká díky dobrovolným finančním příspěvkům lidí po celém světě.
I vy můžete přispět na jeho provoz libovolnou částkou.
Jak publikovat článek
Po domluvě je možné publikovat na stránkách vlastní texty!
inzerce
Vracíme se k českým výrobkům

Oblíbená česká značka - firma změnila a obohatila k letošnímu roku svoji webovou stránku. Určitě se koukněte.
Jak potvrzují poslední výzkumy, Češi se rádi a čím dál častěji vracejí od nejrůznějšího zahraničního zboží k domácí produkci. Zjišťují, že je totiž mnohdy kvalitnější než ta z dovozu, na kterou se v 90. letech ze zvědavosti všichni vrhli. Mezitím u nás skončilo mnoho tradičních podniků, převálcováno čínskou a jinou levnou, ale většinou také nekvalitní konkurencí. V poslední dekádě ale nastává obrat k lepšímu - a nedávná mírná devalvace české měny tomu ještě přispěla. Zahraniční zboží se stává dražším a Češi opět nalézají kouzlo domácí produkce. Nejlepším důkazem toho jsou potravinářské „farmářské" trhy, které už několik let oživují náměstí a můžete na nich koupit krásnou a zdravou zeleninu a ovoce, mléčné i masné výrobky, ale i mnoho dalšího z tuzemských hospodářství. Vzniklo a vzniká i mnoho menších i větších firem, které navazují na tradici výroby těch, které v bouřlivé době transformace skončily. Ožily i české sklárny, některé textilky, nábytkářský průmysl, rozvíjejí se i úplně nové, moderní obory... Vše ale záleží na nás - koupíme? Pro snadnější orientaci, co je a co není domácí produkce, už existuje několik označení. Mezi nimi je nejnápadnější značka českého lvíčka - značka, kterou výrobcům uděluje po splnění určených kritérií Nadační fond ČESKÝ VÝROBEK, s nímž ČESKÝ DIALOG již řadu let spolupracuje.
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad