Jiří Hošek a Božena Kronychová Violoncellový recitál v Muzeu Bedřicha Smetany

Druhým ze tří koncertů, které jsme nazvali HUDBA BEZ HRANIC, bylo vystoupení dalšího z blízkých přátel našeho časopisu, violoncellisty Jiřího Hoška za doprovodu profesorky Boženy Kronychové.

Koncertu nepřálo počasí, ten den pokrylo Prahu nepříjemné náledí a ulicemi se proháněl ledový severák. Kdo však přišel, rozhodně nelitoval, ba naopak, byl nadšen. V sále Muzea B. Smetany bylo útulno, za okny do tmy zářily Hradčany a Karlův most, a v předvánoční atmosféře zněly krásné tóny violoncella a klavíru. Jiří Hošek, docent pražské HAMU, zakladatel festivalu Nekonvenční žižkovský podzim, ale hlavně skvělý interpret, celý koncert provázel vtipným, ale zároveň i velmi zajímavým komentářem. Dozvěděli jsme se, za jakých okolností skladby vznikaly a jakou měly historii. Například Smetanova drobná a lyrická skladba Vzpomínka, byla psána původně pro housle a klavír. Pro cello ji upravil proslulý Miloš Sádlo. Jako zajímavý posluchačský bonbonek zazněla po ní Sonáta pro violoncello a klavír současného skladatele Radima Smetany (dnes hudebního dramaturga ČT). Byla zkomponována někdy před 30 lety a interpretována až doteď téměř výhradně právě Jiřím Hoškem. Je to velmi efektní, energická a líbivá skladba, která snadno u posluchačů odstraní obavy z poslouchatelnosti soudobé hudby. Dalším opusem bylo krásné a virtuózní Čajkovského Pezzo capriccioso.

Přestávka posloužila k příjemné konverzaci a seznámení se s exponáty Smetanova muzea. A po ní přišlo vyvrcholení večera, nádherná sonáta E. H. Griega. Tato kouzelná skladba ve vynikajícím podání obou interpretů nemohla nikoho nechat bez emocí. Griegovy tóny se spojovaly do úžasných melodií, hrály všemi barvami a náladami, plynuly tu hravě, tu vášnivě, tu bouřlivě, byly plné citu, až zase zazněly vyrovnaně a moudře. Tak jako ve všech předchozích skladbách, tak i zde byla patrná dlouholetá spolupráce obou umělců, kdy oba mají vrchovatě zkušeností, životní i umělecký nadhled a radost z procesu tvorby, který probíhá před posluchači vždy znovu a znovu...

O Jiřím Hoškovi jsme už na našich stránkách psali vícekrát, jak v souvislosti s jeho interpretačním uměním, tak s jeho festivalem a také s dcerou Dominikou, která jde v otcových šlépějích a je nepřehlédnutenou mladou interpretkou s ambicemi dobýt nejen česká, ale i zahraniční pódia.

Chtěla bych však dnes napsat více o paní profesorce Boženě Kronychové, výborné klavíristce. Při jejích více než 80 letech je skutečně nutno obdivovat svěžest a eleganci, s kterou vystupuje, a ocenit bravurní hru a vyzrálý projev. Byla to právě ona, která doprovodila na prestižní česká pódia celou plejádu vynikajících talentů, jmen, která dnes dobře známe. Václava Hudečka, Jiřího Bártu, Gabrielu Demeterovou, Pavla Šporcla... a kdysi i Jiřího Hoška. S ním v duu hraje příležitostně nepřetržitě od dob jeho studií až dodnes. S Jiřím Hoškem také nahrála několik CD a samozřejmě již mnohokrát doprovázela i jeho dceru Dominiku.

A byla to ona, kdo zanechal silné dojmy v desetileté holčičce (dnes mojí mamince), když tato chodila v Rakovníku „do lidušky“ na klavír, a tam slyšela hrát mladou paní učitelku nejkrásněji ze všech kantorů písně Jaroslava Ježka. Na tomto koncertě asi tak po 60 letech se měly obě možnost znovu sejít a vzpomenout si na tu dobu...