Zrozen pro baroko

Talent a odvaha, cílevědomost a píle, vlivy raného baroka v symbioze s osobitým stylem předurčily KARLA ŠKRÉTU Šotonovského ze Závořic stát se zakladatelem českého barokního malířství a největším umělcem období od konce středověku do 19. století.
VLIVY
Děd Jan z moravské Olešnice se vypracoval z kožešníka na senátora staroměstské pražské rady: povýšen na vladyku užíval přídomek Šotonovský ze Závořic. Karel se narodil 1610 v domě U černého jelena v Týnské ulici na Starém Městě úředníkovi královské komory Konrádu Škrétovi a Kateřině Herkulesové z Morchendorfu. Po smrti otce byl poslán ke strýci Pavlovi, kutnohorskému mincmistrovi, kde dostal humanitní výchovu a zvládl jazyk latinský, německý a francouzský. S výučním listem od neznámého pražského cechovního malíře odešel (1627) za dalším vzděláním z Čech. Protože rodina Škrétů byla po Bílé hoře nábožensky i politicky perzekuována, odešla matka s druhým synem Jindřichem do zahraničí. Karel pobýval v Basileji a Stuttgartu, poté v Benátkách, Florencii a Bologni. V Římě se stal členem spolku záalpských umělců a zaujala ho tvorba především Rafaela a Michelangela. Po návratu do Prahy (1637) konvertoval ke katolické víře. Jednáními s královskou komorou se mu podařilo rodový majetek (domy v Praze, vinice v Litoměřicích a Mělníku) získat zpět. Mohl se oženit s dcerou malostranského měšťana Veronikou Gröbergerovou, narodil se jim syn Karel. Škréta založil a vedl největší pražskou malířskou dílnu. Stal se nejvyhledávanějším umělcem. Skonal 30. 7. 1674 ve svém domě na Ovocném trhu, 1. srpna byl pohřben do krypty sv. Havla na Starém Městě v Praze (syn Karel zemřel 1691 a je pohřben tamtéž).
VŠESTRANNOST
Deset let po první doložené malbě Posmívání Krista (1630) vytvořil Karel Škréta Narození sv. Václava – první obraz výpravného Svatováclavského cyklu pro augustiánský klášter na Zderaze. Vynikal "vypravěčským" mistrovstvím v námětech monumentálních oltářních obrazů pro přední pražské kostely sv. Tomáše a sv. Mikuláše na Malé Straně, sv. Štěpána, Panny Marie před Týnem a pro chrám Nanebevzetí Panny Marie cisterciáckého kostela v Plasech. Významné je Ukamenování sv. Štěpána pro hlavní oltář katedrály v Litoměřicích, obrazy pro boční oltáře salcburského dómu knížecího biskupa G. Thuna. Úspěšně završil zápas pražských umělců o zachování gotického kamenného baldachýnu nad ce- chovním oltářem v Týnském chrámu. Navrhl a realizoval díla u příležitosti korunovace českého krále Ferdinanda IV. a úmrtí hraběnky Sylvie, markraběnky Bádenské. V Drážďanech dohlédl na realizaci kovové plastiky Krista, jejíž koupi a umístění na Karlův most místo sochy zničené Švédy inicioval Leopold I. V Antverpách vyšla kniha (1661) Cornelie de Bie Het Gulden Cabinet s životopisem Karla Škréty. Navrhl grafiku Oslava Leopolda I. Restauroval díla Dürera a Tintoreta v Obrazárně Pražského hradu. Vytvořil portrét Marie Maxmiliány ze Šternberka.
Podobizny příslušníků dobových elit, oblíbené kostýmově stylizované portréty i mytologické a alegorické kompozice Karla Škréty jsou působivé svou psychologickou hloubkou. Jemnost a křehkost a zároveň vícevrstevný obsah kreseb a návrhů grafických listů z něj udělal velmi žádaného umělce. Vysoce ceněného pro přizpůsobení výtvarného výrazu objednávkám a aplikací požadavků, čemuž se naučil z osvědčených vzorů v Itálii. Jeho přemýšlivý a odvážný duch se nespokojil s pouhým přejímáním či napodobováním: do děl promítl jak elegantně vytříbený klasicismus, tak žánrové vyprávění, které později ještě prolnul caravaggiovským šerosvitem. Zvláště pozdní tvorba dodnes upoutává dokonalostí formy a hloubkou a naléhavostí myšlenky. Díky této všestrannosti se stal nejvýznamnějším malířem své doby.
VÝZKUM
Dílo zakladatele novodobého českého malířství Karla Škréty bylo poprvé souhrnně uvedeno v Rudolfinu (1910) u příležitosti 300. výročí jeho narození. Výběr tvorby v Městské knihovně v Praze (1938) představil Vincenc Kramář. V Národní galerii připravil výstavu umělce (1974) Jaromír Neumann. Současný výstavní projekt vychází také z výsledků výzkumu Národní galerie, Univerzity Karlovy a Ústavu dějin umění AV ČR, během něhož proběhly analýzy a restaurování – leckdy s fyzickou záchranou řady děl samotného malíře i jeho současníků. Byla nalezena či identifikována jeho dosud neznámá díla i díla, pokládaná již za ztracená. Důležité poznatky přinesl historický výzkum v českých a zahraničních archivech. V rámci českého výzkumu jsou na současné výstavě představeny poprvé dva zahraniční oleje. Rané dílo Hra o jablko (Děti pojídající jablka a zápasící o ně), původně v lichtejštenském zámku ve Valticích na Moravě a připisované Poussinovi, odhalil J. Neumann jako dílo K. Škréty. Druhým je Podobizna mladého muže (fragment z většího plátna: portrét dle Škrétovy Podobizny řezače drahokamů Dionysia a jeho rodiny): jde pravděpodobně o dílo současníka.
VÝSTAVA
Národní galerie ve spolupráci s Arcibiskupstvím pražským a Správou pražského hradu připravila obsáhlou výstavu KAREL ŠKRÉTA (1610 – 1674): DOBA A DÍLO. Prostřednictvím nově objevených i restaurovaných děl představuje umělce z více úhlů: osobnost s intelektuálním rozhledem, významného malíře a kreslíře, navrhovatele grafických listů, inspirátora. V originálních historických dokumentech muže úspěšného a energického. Zastánce moderních myšlenek v souvislostech s tehdejším prostředím rudolfínského manýrismu, z něhož vyšel – tedy období mezi pozdní renesancí a raným barokem.
Na výstavě je čtyři sta děl (od sta zapůjčitelů) velkoryse koncipováno do dvou základních částí, rozčleněných do oddílů, stěnami i barvou připomínajících barokní sály či kabinety.
První/menší část výstavy – ve Valdštejnské jízdárně ukazuje začínajícího umělce ve vztahu k rudolfínským mistrům, na něž navazoval. Vliv záalpských kolegů, např. J. von Sandrarta, J. H. Schönfelda a dalších, vliv italských tvůrců na jeho tvorbu. Tvůrčí snahy a rozvoj díla po návratu do Prahy. V prostoru pod balkonem je rekonstruována dobová domácnost a Škrétova knihovna, jež je důkazem umělcovy vzdělanosti a všestranného rozhledu. Na balkoně díla jeho dílny a K. Škréty mladšího.
Druhá/větší část výstavy – v Jízdárně Pražského hradu mapuje v přízemí Škrétův "druhý život": impozantní věhlas a kult, jemuž se těšil zvláště v 18. a 19. století. Na balkoně jeho význam pro literaturu a dramatiku. Oddíly jsou věnovány tvorbě obrazů oltářních, portrétních, například Podobizna Ignáce Jetřicha Vitanovského z Vlčkovic. Uměleckým současníkům v Čechách. Konfrontaci se současníky evropskými, například s velmi ceněnými díly Carraciů, J. K. Lotha, B Strozziho a dalších. Především však Q. Reniho, jehož Zvěstování z Ascoli Piceno je klenotem výstavy. Završením je pašijový cyklus. Oddíly doplňují komory: ukazují mistra v zrcadle historických dokumentů, architektonických nákresů, současníků jako inventorů jeho grafik i ilustrací. Dotvářejí celkový pohled na osobnost a dílo umělce.
Oba celky ještě umocňují barokní plastiky: například sochy J. J. Bendla jsou důstojným protipólem ke Škrétově tvorbě. Díla architektonická dotvářejí s výstavou zvláštní rámec.
Zajímavý doprovodný program tvoří přednášky, komentované prohlídky, filmy, víkendové dílny pro rodiče s dětmi, amatérská - nadšená loutková představení.
Valdštejnská jízdárna, Jízdárna Pražského hradu – do 10. 4. 2011/DENNĚ! 10 – 18 hodin.
Olga SzymanskáHow to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad