Jak to vidí... - Ivan HOFFMAN,

spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník odpovídá na otázky moderátora Vladimíra Kroce úryvek ze zajímavého pořadu

Patří k demokracii křik? Ptám se v souvislosti s minulým úterým, kdy se poměrně bouřlivě protestovalo proti velké koalici na ustavujícím zasedání pražského zastupitelstva.

Politici, kteří se dovolávali demokracie a říkali, že lidé, kteří přišli a vykřikují, vlastně nechtějí diskutovat, a tím pádem to nejsou demokrati. Oni vyznávají demokracii zastupitelskou, to znamená demokracii přenesenou, kdy si lid vládne prostřednictvím zastupitelů, které před tím zvolil ve volbách. Tato demokracie zastupitelská je samozřejmě jednou z forem demokracie, ale my poslední dobou začínáme mít pocit, že přináší nevelký užitek. Jiná forma demokracie, demokracie přímá, kterou lidé tvoří, jakoby bez těch zastupitelů napřímo, to znamená, když se k něčemu zorganizují a čehosi se dožadují. Já mám pocit, že jsme byli svědky křiku, který patří demokracii, protože ve chvíli, kdy lidé mají pocit, že se prostřednictvím těch zastupitelů ničeho nedomohou a že těm vlastně pod rouškou demokracie jde jenom o to, aby všichni ostatní mlčeli a jaksi prostě přihlíželi tomu, jak oni nakládají se svým mandátem, no tak tehdy mnoho jiného nezbyde. Také většinou věci se mění až tehdy, když se lidé doopravdy fyzicky sejdou na ulici. To znamená, je samozřejmě pěkné psát různé petice, podpisové akce, něco na internetu odhlasovat v nějaké anketě, ale všechno se doopravdy vyvíjí k nějaké změně až tehdy, když se lidé toho fyzicky dožadují. To znamená, to je naprosto legitimní akce, kdy se lidem něco nelíbilo, dali se dohromady a řekli, co si myslí.

Dobrá. Ale dosáhli něčeho?

Ono to vždycky vypadá, že mnoho nedosáhnou... Ale něčeho se vždy dosahuje. Za prvé ti politici se poprvé setkali s něčím takovým, že přišli cosi rutinně odhlasovat, co si před tím domluvili v kuloárech a najednou to nešlo, protože byl takový hluk, že to museli čtyřikrát přerušit. To je dobrá zkušenost, to je poučení. Vědí, že prostě se na ně někdo dívá, že je někdo sleduje. Vidí, že si toho všímají média. To znamená, když teď něco budou chtít provést, tak si budou muset dávat větší pozor, méně si troufnou na všelijaké lumpárny... To je první věc, že cítí, že jsou pod dohledem. A druhá věc je, že i lidé, kteří se sejdou a něčeho se společně doopravdy domáhají, tak najednou získávají určité sebevědomí. Už přestávají mít takový ten pocit bezmoci... Vidí najednou, že prostě jsou bráni vážně a vědí o sobě, jeden druhého najednou vidí. Dokud se nepotkají lidé na ulici, tak mohou mít každý pocit, že je sám, izolovaným jedincem, který nic nezmůže. Najednou vidí, že, jak se to vždycky říká, že v jednotě je nějaká síla a že ta ulice je prostor, kde se mění dějiny.

V Praze, pokud mám správné informace, volila necelá polovina oprávněných voličů. Není to i tím, že je malý zájem o možnost něco rozhodovat svým hlasem?

Určitě ten zájem klesá právě proto, že klesá prestiž té zastupitelské demokracie. Ukazuje se, že lidé sice zvolí nějaké lidi, aby hájili jejich zájmy, ale ti okamžitě poté, co jsou zvoleni, začnou hájit, dejme tomu, zájmy svých sponzorů, různých lobbistů, kteří zprostředkovávají zájmy, podnikatelských skupin. Proto se také často hovoří, že je neúměrně politika prorostlá s byznysem. Lidé vidí, že ti, kteří by měli hájit jejich zájmy, dostali jejich hlas, tak nečiní. A to je pro ně prostě poučení, aby se příště neztrapňovali tím, že dají hlas někomu, kdo se stejně prostě podle toho neřídí. JINÝMI SLOVY - STÁLE VÍC BUDOU PODLE MĚ VZRŮSTAT PRVKY DEMOKRACIE PŘIMÉ, STÁLE VÍCE SI LIDÉ BUDOU UVĚDOMOVAT, ŽE POKUD CHTĚJÍ NĚČEHO DOCÍLIT, TAK SE MUSÍ O TO SAMI SNAŽIT. Nejenom dát někomu hlas, aby se snažil za ně, ale sami o to musí usilovat. Jinými slovy, když budou chtít, aby něco bylo řečeno, musí to sami říct, když budou chtít, aby se něco udělalo, sami to musí udělat, když budou chtít, aby se něco změnilo, sami to musí změnit. Takovýto bude podle mě trend. TA DEMOKRACIE BUDE OD TÉ NEPŘIMÉ SMĚŘOVAT K TÉ PŘIMÉ.