Jak se za lůzovlády šustilo hedvábím

Na školních fotografiích září jako meteor. Nádherná tmavovláska s inteligentním zvídavým výrazem, na první pohled osobnost. Ve třiadvaceti ji zatkla Státní bezpečnost, z komunistických žalářů odešla jako sedmatřicetiletá...

Čtrnáct let vězení přečkala Dagmar Šimková se vztyčenou hlavou a o tom, co prožila, sepsala už v emigraci v australském Perthu strhující vzpomínkovou knížku, které její první nakladatel Josef Škvorecký přiřkl název Byly jsme tam taky. Nyní se dočkala již pátého vydání.

Dagmar Šimková byla dívka z dobré rodiny a s nejlepšími vyhlídkami. Komunistický převrat ovšem její život obrátil vzhůru nohama. Jako dcera zámožného bankéře nesměla nastoupit studia na pražské filozofické fakultě, octla se v písecké textilce, poté pracovala v nemocnici. Za šíření nevinných ironických letáků, ale především pro svůj "buržoasní původ" byla odsouzena na patnáct let. Její maminka ji brzy následovala, majetek celé rodiny včetně výstavní vily byl zkonfiskován.

Dáša pobývala v těch nejdrsnějších věznicích, na jedné cele se šlapkami, travičkami i vražedkyněmi vlastních dětí, a její až chladnokrevné líčení zvěrstev, kterých se zvláště na "politických" dopouštěli nezřídka sadističtí dozorci, patří k tomu nejsilnějšímu, co bylo o pekle komunistické lůzovlády napsáno. Současně je její knížka svědectvím o tom, že i v nejtíživějších okamžicích může člověk zůstat člověkem.

"Pro referenty jsme svině, smradlavý hnůj, kurvy, bestie. Náš protijed je vzájemná něha a pozornost. Oslovujeme se zdrobnělinami, jsme Marušky, Pepičky, Aničky bez ohledu na stáří a tělesný tvar. Jsme dámy. Střežíme své pohyby, vyjadřování, intonaci, je to stálá kontrola sebe sama, která pomáhá udržet důstojnost. Říkáme tomu ,šustit hedvábím‘...""

Po roce 1989 se Dagmar Šimková několikrát podívala do své staré vlasti. Sešla se i s některými ze svých spoluvězeňkyň. Píseckou vilu svého otce našla v dezolátním stavu. Zemřela v roce 1995 na rakovinu. Konfederace politických vězňů ji už třikrát navrhla na udělení Řádu T. G. Masaryka in memoriam. Prezident republiky návrh již třikrát nevyslyšel. Naposledy letos.