Dvacet let mladý ČD

11-12 2010 Ostatní česky
obálka čísla

Před dvaceti lety se jedna statečná žena rozhodla, že založí nový časopis. Což o to, těch tenkrát vznikalo hodně a stejně hodně (i těch zavedenějších a hojně novými podnikateli dotovanými) zmizelo z našeho života – celkem bezbolestně. Jen jeden však přivedla na svět a dovedla do dospělosti jediná novinářka: Eva Střížovská.

Mám tu čest znát Český dialog po mnoho let. Pravidelně do něj píšu a čtenáři vědí, že moje politické glosy, články i recenze jsou vždycky osobní. Kdysi jsem byla zpravodaj, ale komentování mne baví víc. Český dialog má takovou periodicitu, že člověk získá odstup. Komentuji děje, které se vylupují z dvouměsíční směsky novin na mém pracovním stole. Nevěřili byste, co se zdálo důležité a během pár týdnů totálně ztratilo na významu. A nejsou to jen jména neznámých lidí... ale třeba i slova nebo úsměšky toho nejvyššího pod prezidentskou vlajkou.

Ne každý, kdo má oči, vidí... (Arménské přísloví)

Název časopisu Český dialog vymyslel novinář a textař Petr Rada, duši mu však vdechla Eva Střížovská. Po světě v době po revoluci vycházelo mnoho krajanských časopisů, novin i občasníků, u nás žádný. Australský Hlasy Čechů a Slováků, vydávaný Petrem Radou, byl první stupněm vývoje, který Rada po návratu domů nabídl. K Evě se začali přidávat mnozí nahodilí přátelé i ti, kteří ji vyhledali záměrně. Nezdá se to, ale v Praze se nic neutají a časopis pro krajany už vůbec ne. Věděli jsme, že je třeba zaplnit stránky, ale nějak nám (většině!) nedocházelo, že je třeba mnohem víc.

Slovo bez křídel nepoletí... (Vietnamské přísloví)

Když v prosinci před dvaceti lety vyšlo nulté číslo Českého dialogu, posílané jako avizo, získalo 37 předplatitelů. Nikdy jsem nebyla v podobné situaci a nevím, jestli bych ji ustála. Šéfredaktorka byla autorkou, kopírovala, nechala se týrat distributory a tahala balíky s výtisky. A prosila a telefonovala a platila ze svého. Přiznávám, že já jsem v té době pracovala za pevný plat v Lidové demokracii – než ji koupil Fidelis Schlée a nechal zkrachovat. Pak jsem přešla do Telegrafu (zkrachoval) a deníku Práce (zkrachoval). Možná, že je dobře, že jsem Český dialog sledovala z povzdálí, jinak by se asi nedožil 20. narozenin. Eva Střížovská jej (a sebe!) naučila přežít!

Mluv pravdu, i kdyby se měla zbořil nebesa... (Syrské přísloví)

V Českém dialogu vycházely rozhovory s lidmi, které jsme my deníkáři přemlouvali a čekali na ně "ve frontě". Jak šel čas: Václav Havel, Miloš Zeman, Pavel Rychetský... Umělci a především krajané. Od nich jsme se dozvídali, jak doopravdy žili. Nebylo lehké sehnat pamětníky třeba předválečných emigrantů, jejich následovníků po roce 1945, 1948 a 1968 už bylo hodně. Do této doby jsme si neuvědomovali, o co všechno byla naše země okradena zpupností okupantů a KSČ. Do zahraničí odešli lidé s dělnýma rukama a chytrými hlavami. Mnoho z nich srdce nechalo doma... Že se k němu vrátí. To všichni mluvili o začátcích bez peněz, plných stesku a strachu o ty, které tady zanechali. A co všechno jim dává společenství krajanů. O tom je dvacet let plný Český dialog!

I moudrý se mýlí sedmkrát denně... (Italské přísloví)

V redakci Českého dialogu se nás střídá mnoho. Někdo přijde jednou za rok (krajané z daleka), někdo občas – přijdou také na akce Mezinárodního Českého klubu do Městské knihovny, setkáme se, povídáme... Stárneme, ale pořád máme nápady. Kromě psaní je ale také potřeba časopis graficky zpracovat, vytisknout, rozeslat. Eva Střížovská si koupila v Ikea obří tašku na kolečkách, se kterou jezdí na poštu. U místnosti redakce v Klementinu se střídají laskaví lidé, kteří dělají stereotypní práci přepisování, korektur, obálkování a vyřizování agendy.

Pokud jsme ti moudří, o kterých mluví citované italské přísloví, nejvíc z nás se mýlí Eva Střížovská:

  • Myslí si, že den má padesát hodin.
  • Myslí si, že nemusí spát.
  • Myslí si, že známky na dopisy jsou důležitější než její jídlo.
  • Myslí si, že autoři si pamatují datum uzávěrky.
  • Myslí si, že za hodinu napíše chybějících deset stránek rukopisů.
  • Myslí si, že z vlastního důchodu zaplatí grafika, tiskárnu a poštu.
  • Myslí si, že její vůle je silnější než tržní hospodářství.

Český dialog má tradici i budoucnost. Pořád se budeme potkávat!

Děkuje mu
Venda Šebrlová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012