„OD TÉ DOBY VĚŘÍM NA OSUD…“

Dějiny šoa českých a moravských Židů spojují pojmy ghetta Terezín a koncentračního tábora Osvětim-Birkenau.

Neznámé tragické osudy mnohých dokumentuje a vůbec poprvé představuje výstavní cyklus Židovského muzea v Praze „Od té doby věřím na osud…“ Úvodní díl (2005) seznámil s deportacemi českých Židů do Pobaltí, následný (2007) s osudy transportů, jejichž cílem bylo okupované území Polska. Závěrečný díl Transporty protektorátních Židů do Běloruska v letech 1941 – 1942 (v Galerii Roberta Guttmanna do 30. ledna 2011), připomíná příběhy lidí, kteří zmizeli na území obsazeného Běloruska: v ghettu v Minsku, vyhlazovacím táboře v Malém Trostinci i v železniční zastávce v Baranoviči: v nich našlo smrt téměř sedm tisíc židovských spoluobčanů, z nichž se konce války dožilo pouze dvacetdva lidí!

Střípky vzpomínek přeživších vězňů doplňují výpovědi místních obyvatel a Židů deportovaných z Rakouska a Německa. Oficiální snímky nacistické propagandy, fotografie ze soukromých alb, dokumentární záběry osvobozeneckých armád dokresluje na výstavě nejen realitu všedních dní, ale vystihuje celkovou atmosféru prostředí. Díky spolupráci s dokumentaristou Lukášem Přibylem, tvůrcem mezinárodně ceněné filmové tetralogie Zapomenuté transporty, byla část materiálu autorem sestříhána přímo pro tuto expozici.

Výstava si klade za cíl pozměnit historické povědomí veřejnosti o dějinách šoa, zejména ve vztahu k české společnosti, neboť osudy transportů do Běloruska zůstávaly velmi dlouho zapomenuty. Je symbolickým pomníkem lidem, kteří nemají své skutečné hroby a jejichž „poslední“ místa byla pro naši veřejnost a jejich rodiny neznámá a nedostupná.

Výstava – pro přeživší a rodinné příslušníky obětí, které mohou mít právem pocit, že se deportacím do Běloruska nedostává dostatečné pozornosti – je proto velmi významná.