Jak jsem začal kreslit karikatury, spíše podoby herců

„uvaděčem“ v dobrušském kině, a tak téměř každý den jsem mohl „chodit zdarma“ do biografu. Bylo to v roce 1942, kdy jsem si začal kreslit tváře českých filmových herců. K těm prvním patřili V. Burian, J. Plachta, J. Vojta, F. Futurista, F. Smolík a další. V roce 1944 jsem vytvořil už tolik kreseb, že jsem mohl uskutečnit první samostatnou výstavu. Nejkrásnějším zážitkem pro mne bylo setkání s hercem Stanislavem Neumannem (od r. 1927 byl členem činohry Národního divadla). Jeho „mladou“ tvář v karikatuře mám uchovanou v dobrušském muzeu. Potěšilo mě jeho uznání za nakreslenou karikaturu. Bylo vybídnutím, abych se věnoval této výtvarné činnosti. K tomu mi napomohl i můj přítel herec Bohumil Křížek, který mi umožnil poznávat zákulisí pražských divadel. Nezapomenutelnými zážitky pro mne zůstala setkání s J. Werichem, L. Högrem, E. Kohoutem, L. Peškem, J. Kemrem, J. Bekem, J. Vojtou, F. Filipovským, M. Podvalovou, D. Medřickou, V. Matulovou, G. Vránovou, J. Hlavsou aj. Jejich tváře jsem vložil do svého KARIKALBA. Jsou v něm herci, komici, pěvci H. Hegerová, W. Matuška, J. Bohdalová, J. Dvořák, J. Štercl atd. Nikdy nezapomenu na setkání s Ladislavem Peškem v šatně varnsdorfského divadla, kterého jsem na kresbě „učesal“.

Uběhlo 68 let od první nakreslené karikatury. Tváře herců zůstávají nejen pro mne, ale i pro diváky stále „živé“, protože při jejich kreslení jsem je hladil nejen očima, perem, ale i srdcem. Když mi Josef Dvořák na karikaturu napsal „to jsem celej já“, bylo to pro mne uznáním, jako to první z úst herce Stanislava Neumanna v roce 1944. Je velkým uměním rozdávat lidem radost.