Lid čipových náušnic

Název žádné epochy není nikdy zcela přesný. Byla doba bronzová jen časem slitiny, byla doba zlatá úsekem dějin, kdy se nejžlutějším kovem jen plýtvalo na obyčejné kuchyňské nádobí? O to více mě vzrušoval lid popelnicových polí, jako dítě mě přivádělo v úžas období zvoncových pohárů. Tehdy jsem si říkal, že každé nemluvně či bojovník nosící všechen svůj majetek a všechnu svoji sílu i převahu v jediném oštěpu, měli ještě navíc svůj kalíšek, z něhož mohli usrkávat svou medovinu nebo příděl, lépe řečeno nepříděl, křišťálově pitné vody.

A pak už to šlo ráz na ráz! Historický věk vystřídala doba průmyslové revoluce, dlouho na sebe nedal čekat ani atomový věk. A jak se záhy ukázalo, vše se mrknutím oka přežilo. Nejposlednějším módním hitem se stávají, ať chceme či nechceme, čipové náušnice. Mohou být navenek osázené pravými brilianty, chudší vrstvy se určitě spokojí se stejně krásnou a třpytící se bižuterií, vždyť na pohled jsou téměř stejné. Nejnovější modifikace ušního čipu, jenž se přišroubuje nebo nastřelí bankovním specialistou do ušního lalůčku, vydrží věky. Uvažte, jak tato technologie nesmírně mění životní styl. Přes ušní čip, potažmo klip, můžete telefonovat, vyřizovat své finanční operace, sledovat dění ragbyových zápasů i divokých schůzí ve vládě či v senátu, čip vám ohlídá děti, naplánuje vám fyzickou dovolenou, psychickou hygienu nebo dokonce i pořádnou sprchu, zjistí-li senzory dovedně umístěné po vašem těle, že jste šlápli do bláta, eventuálně někam jinam, a potřebujete očistnou koupel jako sůl.

Čip v sobě nese i kód vaší osobní pojistky, můžete jím platit u svého lékaře, osobního tiskového mluvčího či šamana, bude-li mít tento léčitel čip stejné programové řady. Už se nebudete muset obávat, že se kdekoliv ztratíte. Vaši blízcí vyťukají na archaické klávesnici vaše osobní číslo a okamžitě zjistí, kde se před nimi schováváte.

což teprve takové pojišťovny. Přestanete stát frontu v čekárnách praktických lékařů a všeho schopných měničů tělesných údů a čekat na zhodnocení svého zdraví. Čip za vás pošle automaticky či na pokyn, i když se tomu budete všemožně bránit, přesnou diagnózu do velechrámu všech pojišťovacích domů – a tam vám vyměří pojistku podle předchozí zprávy. Možná vás nepojistí vůbec, možná budete platit jako mourovatí.

Ušní čip, nehezky se mu začne říkat mezi prostým lidem „ušatec“, zajistí a na displeji vaší ložnice přehraje, budete-li mít vůbec nějakou, všechny zmeškané hovory, nejposlednější události každého pracovního dne, i když se z práce vrátíte celí uondaní. Čip vás prostě nakopne. Namluví vám, že musíte udělat to či ono, že není jiné vyhnutí. Například vám vysvětlí, že i bombardování třeba nějaké Tas- Decadence NOW! Za hranicí krajnosti Decadence NOW! Visions of Excess Studio Erwin Olaf, Courtesy Flatland Gallery. Photo: Erwin Olaf Výstava, která vzbudila velkou pozornost a to jak nadšenou, tak i odsuzující probíhá od konce září do 2. ledna 2011 Galerii Rudolfinum. mánie nebo Tramtárie s hlavním městem Arahas, čtěte prosím zrcadlově a ne čipově, může být humánní, byť tam zcela omylem zařvou, jak říkával můj známý a dobrý chovatel motýlů, tisíce obyčejných lidí, kteří spatřili raketu s plochou a s téměř nezjistitelnou dráhou letu jen jednou v životě. A to třeba ještě neviděli netopýry, jak přistávají v olšoví a posléze nocují ve věži vesnického kostela.

Nedávno jsem viděl při organizovaném pochodu českých turistických čiperů jakéhosi člověka, jak sedí na kraji lesní mýtiny a vší silou si rve z ušního boltce drobnou třpytivou věc, až krev stříkala. Můj čip mi okamžitě napověděl, že mu musím přispěchat na pomoc. Ale již bylo pozdě. Podivné individuum odhodilo kamsi do dálky svůj „čip-origoš“, podívalo se na mne nevýslovně zle a náhle jsem si uvědomil, že i kdybych mu nabídl svoji náhradní pirátskou destičku, určitě bych nepochodil. Člověk bez čipu byl pro mne najednou jak ocelová a chladná bytost z jiného světa.

Od té dramatické epizody špatně spím. Do mozku se mi zavrtávají kacířské myšlenky, mučí mě básně o svobodě prokletých básníků, o nebi, na němž plují ptáci, kteří na hromady odpadků vyvrhují zbytky své potravy. Hrozím se toho, že můj čip asi dosloužil, neboť mi nedovede pomoci. Jaké štěstí, že na nový nebudu mít peníze. A kdybych je čirou náhodou i měl, raději bych je ztratil nebo rozdal cestou do vyhnanství. Snad mě nechytnou.