Medailon pro Jiřinu Fuchsovou

Jiřina Fuchsová se narodila 2. října 1943, do katolicko-českobratrské rodiny Jana Rastislava Benady v Plzni. Má mladšího bratra Jana. V dětství nabídla pomoc svými hbitými dlaněmi při rozvoji rodinného podniku s houbami. V Plzni vystudovala střední školu. Pokračování ve studiu na vysoké škole nebylo z politických důvodů povoleno, přijala dvouletou nástavbu na Elektrotechnické průmyslovce ... zachtělo se holubičce vysokého vzdělání, úmysl překazíme! Pracovat odchází na Geologický průzkum do Stříbra, kde ji a jejího manžela Ing. Jaromíra Fuchse zastihuje možnost radostného cestování do Sovětského svazu, do Egypta a do Řecka v roce 1963, všechno na jeden zátah, umožněno opulentním příjmem 900 Kč měsíčně, hrubého platu. Kromě několika svršků odvážejí si mladí milovníci svobody veliký plán na její získání na Západě. V Pireu se jim podaří požádat řecké úřady o azyl. Jiřina popisuje odjezd trefně a s dávkou napětí a humoru ve svém životním průvodci In The Garden. Dopadlo to tak, že po krátkém pobytu v táboře v Německu, 3. prosince 1963 přistávají v New Yorku.

Začíná obvyklý proces uhájení živobytí na místech dostupných pro emigranty. Jiřina přijímá práci v továrně. Nato získává místo v podnikové restauraci (výroba výtahů OTIS), úsek života považovaný za velmi šťastný. Přitom absolvuje večerní studium na Hunter College, z něho přechází na plné studium filosofie, tamtéž. Nechtěli jste mne mít vzdělanou...

Rodinná povinnost převáží nad soukromím, r. 1966 následuje manžela do Los Angeles. Získává práci v Bank of Amerika v Santa Monice jako hlavní pokladnice. Všímám si: tovární dělnice, vedoucí v restauraci, hlavní pokladník v prestižní bance. Pracuje a studuje bez kádrování, bez politického souhlasu, na základě osobní zdatnosti. Čeští kádrováci přicházejí o vzácnou kořist.

Jiřina se přihlásí na večerní studium na UCLA (Univ. of Calif. Los Angeles), a to brzy mění na plné studium. Rok 1970 ji přináší Bachelor Degree of Art, obor Slovanské jazyky a literatury.

Do rodiny přichází nová generace, dva synové, Jiřina zůstává doma. V roce 1975 zakládá nakladatelství Framar, za 7 let vydává 13 publikací. Roku 1981 zakládá Literární Fond J. Zahradníčka, který dosud získal 5 cen.

Když bylo dívence Jiřince 7 roků, usmyslela si stát se básnířkou. K dnešku má paní osm básnických sbírek.

Výčet příležitostných publikací by nebral konce. Zahrnují rodné Plzenňsko, české umělce v zahraničí, stovky článků, komentářů, které se dají rozdělit do dvou skupin, umělecké a boj o spravedlnost. Boj až dosud marný, hořký, zdrcující, boj o české státní občanství.

Dál má účast na sbornících. Za svou poezii dosud sklidila tři literární ceny.

Od roku 1992 přednáší český jazyk a literaturu na Loyola Marymount Universitě v L. A. a získává titul profesor.

Průběh bitvy o spravedlnost

Veřejnosti se nějakým způsobem vytratila z povědomí smlouva mezi USA a ČSR z r. 1928. Upravovala tehdejší vzájemné vztahy související s vystěhovalectvím. Hlavním bodem bylo, že při získání státního občanství v cílové zemi ztrácí občan st. občanství své původní země. Tehdejším poměrům smlouva vyhovovala, ale postupem roků se stala přítěží a byla zneužívaná, hlavně všemi poúnorovými vládami ČSSR, s jednoduchým poukazem my jsme bez závazků vůči tobě, nejsi naším státním občanem. Jednání s těmi vládami nemělo smysl.

Přišel rok 1990 a s ním možnost projednat právní postavení občanů českého a slovenského původu žijících v zahraničí, s vládou svobodné a demokratické republiky. Během r. 1992 se zájmové skupiny shodly na jednotném postupu, byla ustanovena Mezinárodní asociace Čechů pro dvojí občanství, restituce a volební právo. Paní Fuchsová se stává koordinátorkou této Asociace, bere na sebe povinnost vyřizovat korespodenci, organizovat schůzky, jednání, konference. Stává se duší a motorem Čechoameričanů za vrácení práv, o která v průběhu minulých let přišli.

Proč ne, řeknete si. Požadavky jsou shrnuté, sepsané, předloží se demokraticky uvažující vládě v ČSR k posouzení, která uzná jejich očividnou oprávněnost a po obvyklém vládním průtahu nová zákonná opatření budou přijata a dohodnuta s vládou USA. Žadatelé jsou přece součástí národa, o jehož rozvoj se zasloužili. Mají lví podíl na stavu, který se pro celý národ otevřel rokem 1989. V zahraničí bylo plno aktivit, které k listopadovému vyvrcholení toho roku vedly. K jednání dojde a oprávněné nároky zahraničním občanům budou přiznány. Co se restitucí týká – máte v rukou soudní rozhodnutí, která ruší tresty za opuštní republiky – v zájmu svobody a často uhájení života, EX TUNC! To znamená, že vyslovené tresty neměly žádnou časovou platnost, byly a jsou zrušeny od minuty vyslovení. Jste majiteli svých majetků bez přerušení. Podle práva, i když vláda republiky vaše majetky rozprodala r. 1992, ke které akci se ani komunisté nesnížili.

Je léto 2010 a právní stav příslušníků národa ČSR v zahraničí je stejný jako byl na konci 1989. Přesto, že dohoda z r. 1928 byla zrušena vládou USA r. 1996 a v ČSR 1997, ALE ZDE BEZ ZPĚTNÉ PLATNOSTI. V zemi byly u moci pravicové, levicové vlády, všechny za podpory lidovců, kteří mají v erbu znak Práva a Spravedlnosti vyrytý. Dvacet let

Téměř dvacet roků uběhlo, na stole koordinátorky se vrší stovky dopisů, peticí, žádostí existujícím českým státním institucím, o nichž se mělo za to, že projednávaný problém spadá do jejich sféry aktivního zájmu.

Za dvacet let taková instituce se ve státě neobjevila.

Je úděsné, jak se odpovědi podobají jedna druhé. Začínají většinou takto: Vážená paní, po důkladném prostudování zákonů, vládních nařízení a usnesení dospíváme k závěru, že případ, na který se snažíte upozornit, je těmito ustanoveními zcela vyčerpán a řízen. Ustanovení jsou konečná, neobsahují body, které by vyjadřovaly dvojznačnost nebo právní nejasnost. Děkujeme za Váš zájem o situaci v řadách krajanů, o které vláda a parlament ...

Těchto dopisů jsou stovky. Všechny nesou znaky, které by obsahovaly, kdyby byly psané roku 1958, 1978, 1988. Emigranti jsou zrádci, po kterých bylo oprávněné na hranicích střílet, jimž bylo správné jejich majetečky vzniklé z potu a hladu (viz 900 Kč měsíčně) zabavit a nevrátit, jimž právo na vlast upřít a nepřiznat je spravedlivé.

Paní Jiřinko Fuchsová, v této občansko – právní aféře tvoříte obraz, který trefně vyjádřil Solženicyn: Trkalo se tele s dubem. Tele okolo dubu poskakuje, hledá místo, které by se dalo potrkat a tím přimět dub k pohovoru, k polemice. Z nebetyčné výšky dub shlíží k zemi, co za stvořeníčo tu u mé paty poskakuje... Ať se snaží sebevíc, český dub vládní arogance z klidu nevyvede, nepřinutí ho sklonit korunu z výsluní, přihlédnout k potřebám lidí při zemi.

Paní Jiřino F u c h s o v á , nedopusťte, aby postoj úřadů české strany dovolil kabonit čelo. Ohlédněte se za sebou. Jen se ohlédněte! Brázda, kterou jste vyorala na národním úhoru, je hluboká a úrodná. Hmatatelné výsledky budou uloženy v Památníku vlastenců žijících v zahraničí, zdárně přenesené a uložené ve staré vlasti, v níž jsme při odjezdu nechali srdce. Žádný vládní trik neprosadí zlo natrvalo. Občanství, majetky, restituce, za nimiž stojí spravedlnost, se lidu navrátí. S jistotou. Co je na překážku spravedlnosti, odstraní se. Třetí říše, byla. Sovětský svaz, byl. České vlády ... byly.

Paní profesorko, přejeme Vám mnoho činorodých let a mnoho trvalé radosti z práce zdárně odvedené. Příjměte tuto vonnou kytičku posílanou jménem všech děkujících příznivců.