TEĎ KDYŽ MÁME, CO JSME CHTĚLI - Ota Ulč

9-10 2010 Ohlasy a názory česky

Břitký kritik Henry Louis Mencken se kdysi vyjádřil ve smyslu, že nelze prodělat dostatečným podceňováním inteligence jeho amerických spoluobčanů. Což dva roky před psaním těchto řádků bohatě potvrzeno bylo, když se národ zjančil a prezidentem zvolil geneticky polovičního, politicky stoprocentního černocha, vydávajícího se za Afro-Američana, jímž ovšem není. Zvolili si mesiáše (tak například charakterizován předním publicistou ve vlivném zdroji Newsweek) a teď ho tedy mají.

Důvodů, proč jsem nehlasoval pro Baracka Husseina Obamu, bych mohl vyjmenovat tucet, ale zmíním se jen o jednom. Povinností hlavy každého státu je obhajovat jeho zájmy. Tento BHO tak dovede činit všelijak, například 29 stran dlouhým dokumentem „Universal Period Review“, kaceřujícím nedostatky vlastní země, adresovaném OSN výboru pro lidská práva, reprezentantům Libye, Kuby, Saúdské Arábie, Číny – takovýmto obhájcům a prosazovatelům humanismu. Novátorský přístup Washingtonu ignorovat své spojence a lísat se v přízeň antagonistů, i tuze zřetelných nepřátel.

Před několika dny jsem v Ithace oceňoval vystoupení Václava Klause (za což jsem dostal vynadáno z mnoha směrů, jak že mohu velebit tak arogantního tvora, ač já se vyjádřil pouze k této jedné přednášce, nikoli k jeho prezidentskému počínání) a dodatečně mě posedlo dost surrealistické přirovnávání prezidenta nepříliš mohutné a významné země, s nynější hlavou prozatím jediné supervelmoci: jak by asi vypadala Obamova slova a činy omlouvat se světu v jeho oblíbené roli apologizer-in-chief – v českém podání.

Že by třeba v Bruselu před eurobyrokratickým establišmentem si Klaus začal sypat popel na hlavu, provinilou odpovědností za imperialistické ambiciózní choutky Přemysla Otakara II., schlamstnuvšího oblast od Baltu po Jadran. Poté důkladnou Klausovu omluvu za mordýřské počiny Žižkových kališníků, jejich ničení kostelů, klášterů, prznění jeptišek. Poté přeživší Žižkovi sirotci v žoldnéřských službách východní křesťanské říše, obhájci Konstantinopole – Cařihradu, marně však zabraňující historicky nevyhnutelné musulmanské expanzi – již tehdy předzvěst nyní tolik zdůrazňované a oprávněně zatracované islamofobie.

Role nevděčného českého království, posléze destruktivní podíl na rozbourání rakousko- uherské monarchie, jež zacloumala harmonií Evropy – čtyři císařství kaput, s bolestivými důsledky. Revizionističtí historici tvrdí, že kontinent si takové rány olizuje dodnes. Za první světové války, houfné dezerce Čechů v uniformách c. a k. Za druhé světové války se vesměs nebojovalo, ale hodně kolaborovalo. Do Protektorátu Böhmen und Mähren, tehdejší oázy míru, za odměnu jezdili příslušníci wehrmachtu, jakož i esesáci k zasloužené rekuperaci.

Je po válce, vyhrané nikoli velkým českým přičiněním a rozbujela se dodatečná krvelačnost, již zcela bez rizika, věšet Němce za nohu na kandelábr, polít benzinem a zapálit. Mnohonásobné mordy nejen v Ústí nad Labem, méně než šetrné vyhnání několika milionů usedlíků z domovů jejich předků po mnohá století.

Též aby se Klaus omluvil či aspoň vysvětlil český unikátní fenomén, komunistický triumf ve svobodných volbách v roce 1946, ony dobrovolné, nadšené preference pro totalitní chomout.

Takto řízně obamovsky peskovat vlastní řady.

Na mezinárodním fóru svou vlast zásadně kritizovat, vlídným slovem se nezmínit o jejích zásluhách – taktický záměr, nebo Obamovo upřímné přesvědčení?

Lísat se v přízeň, podkuřovat, ba i velebit, jak například značně učinil v Káhiře ve svém islám oslavujícím projevu – o jeho ohromném podílu kulturním, vědeckém, uměleckém, filozofickém, obohacujícím celičký svět. Podle tvrzení Rahma Emanuela – jednoho z nejvlivnějších činitelů v Bílém domě, který právě rezignoval na svou funkci chief of staff, ve snaze o zvolení primátorem v Chicagu – Obama hodnotí svůj egyptský projev jako jeden ze tří těch zcela nejvýznamnějších v jeho životě.

Na Obamovo tehdejší prapodivné tvrzení „I know, too, that Islam has always been a part of America’s story“ – jak že intimní je vztah a vliv islámu s dějinami, osudem Ameriky, obyčejný občan té Ameriky reagoval takto – obdržel jsem e-mailem 9/16/2010:

Vážený pane Obamo:

Kde byli oni muslimové v Americe v době přistání prvních poutníků? Myslel jsem, že tam byli domorodí Indiáni.

Mohl byste mi ukázat aspoň jeden podpis mohamedána na ústavě Spojených států?

Na Prohlášení nezávislosti?

Bojovali muslimové za docílení svobody od Anglie? NIKOLIV.

Bojovali muslimové za občanské války za osvobození otroků v Americe? NE.

Naopak muslimové byli ti největší otrokáři v dějinách. Váš nevlastní bratr, zbožný muslim, dodnes se otroctví zastává.

Kde byli muslimové v době úsilí za lidská práva? NEPŘÍTOMNI.

Kde byli muslimové v době úsilí na zrovnoprávnění žen? NEPŘÍTOMNI.

Naopak pobožní muslimové trvají na podřízenosti žen mužům v islámské kultuře.

Kde byli muslimové za druhé světové války? Byli spojenci Adolfa Hitlera. Muslimský grand mufti byl přijat Hitlerem, zúčastnil se vojenské přehlídky, přijal nacistickou podporu v zabíjení židů.

Nakonec, pane Obamo, kde byli muslimové 11. září 2001? Pokud zrovna neřídili letadla namířená na mrakodrapy WTC, na Pentagon, na pole v Pensylvánii, se zabitím téměř tří tisíc lidí, muslimové na Středním východě se radovali, oslavovali, jak bohatě dokumentováno v televizních mediích. Je tedy s podivem, že těmto velice „umírněným“ muslimům jste se tolik klaněl, zadek jim líbal v Káhiře.

To je tedy, pane Obamo, ono „bohaté dědictví“ muslimů zde v Americe.

Omlouvám se, málem jsem zapomněl zmínit se o oněch Barbary pirátech ze začátku 19. století. To přece také byli muslimové.

A nyní můžeme též dodat den 9. listopadu 2009, vraždění amerických vojáků na základě Fort Hood muslimským majorem, lékařem, psychiatrem.

TAK TOHLE, PANE OBAMO, JE „MUSLIMSKÉ DĚDICTVÍ“ V AMERICE.

Víc než na takového prezidenta jsem nakvašen na tu většinu veřejnosti, jeho mesiášstvím posedlou, byť konečně už chřadnoucí.

Před sebou mám dlouhé sdělení s názvem „The Fundamental Transformation of America,“ autorem je občan Terrence S. Thom, bytem v Licayune, Mississippi 39466.

Do vlastních amerických řad se strefuje s vyčítavými otázkami, že přece měly národ včas trknout, a ne aby je znicotnil pohodlným it didn’t matter – „na tom přece nezáleží“.

Takových otázek v textu jsem napočítal padesát dva. Zmíním se jen o několika:

Dvacet let naslouchal kazateli, osobnímu rádci, jeho neutuchající nenávisti vůči všemu americkému.

Mezi svými přáteli měl radikály teroristy jako Bill Ayers a Bernadine Dohrn.

Těšil se podpoře demokratů jako Louis Farrakhan, Muhammar Kadaffi, Hugo Chavez.

Na rozdíl od ostatních prezidentských kandidátů odmítl zveřejnit zdroje svých financí. Odmítl zveřejnit svůj rodný list.

Po studiích odjel do Pákistánu, aniž by se dalo zjistit, s jakým že cestovním pasem.

Při hraní národní hymny, na rozdíl od ostatních, s rukou položenou na srdce, on je ležérně nechá viset v sousedství poklopce.

Což by mu vadilo nejmíň.

NOW THAT WE HAVE WHAT WE WANTED

Here Prof. Ota Ulc criticizes many of the policies of President Obama, mostly his “apologizing” for US actions in the past and present. Obama’s statements that Muslims helped to build and fight for the United states is largely unfounded- there is precious little in our history to support such claim.

MD