KRÁL LEAR

Toto drama vstoupilo s Macbethem a Hamletem na česká jeviště již na sklonku 18. století a stalo se tak trvalou součástí české kultury.
Příběh o pýše, pošetilé otcovské lásce a rozkladu rodiny se hrál ve Vlasteneckém, Prozatímním a Stavovském divadle v Praze a později i v jiných městech naší země, a to v mnohých překladech. Prvním zaznamenaným překladem u nás je Král Lír a jeho nevděčné dcery z pera P. Šedivého, uvedeným ve Vlasteneckém divadle v Praze roku 1792. J. K. Tyl se v roce 1835 představil svým překladem ve Stavovském divadle. L. Čelakovský, jehož překlad byl nejhranějším, ho zde uvedl poprvé 1856. Později i v pražském Národním, Stavovském a Prozatímním divadle, v brněnském Národním i Prozatímním a v Městském divadle v Plzni. A to v režii takových mistrů jako V. Budila, P. Švandy, J. J. Kolára a dalších. Překlad J. V. Sládka spojuje éra J. Kvapila a dvojího uvedení ve zlaté kapličce, dále v Olomouci a jednou v Ostravě. Tak bychom mohli pokračovat. Pouhý překlad E. A. Saudka znamenal v 50. letech osm provedení hry, překlady M. Lukeše plus úprava jeho textu K. Makonjem pro loutkové divadlo dominovaly v mnoha divadlech v 70. létech. Městská divadla pražská jej v překladu A. Bejblíka a v režii M. Dočekala uvedla před dvanácti lety.
KRÁL LEAR – první titul letošní divadelní sezóny Městských divadel pražských je tentokráte představen v novém překladu Jiřího Joska a v režii Petra Svojtky.
Shakespearova tragedie, ústící do obrazu rozpadu světa, jehož řád byl rozvrácen, byla na českých jevištích uváděna vždy v krizových dobách – v minulosti například za 2. světové války. Nynější nastudování přichází v době důsledků finanční i společenské krize. Nenese v sobě pouze stále velmi aktuální téma a varování před zmarem, ale zároveň poselství o naději ve zmoudření a v obrození zkažené společnosti.
V titulní roli krále Leara, prchlivého starce, jež se v bouřích vztahů, živlů a citů ocitá na pokraji šílenství a teprve tehdy dochází k trpkému poznání o neuchopitelném smyslu všeho pozemského úsilí, se v současném dramatu představuje Jan Vlasák – výkonem bravurním a velice věrohodným. Jeho dcery: pohrdavá Goneril (Veronika Gajerová), zákeřná Regan (Barbora Lukešová) a milující Cordelie (Máša Málková) zobrazují i barvami svých šatů tři polohy (i ženských) světů. První dvě si porozumí, jak s otcem naložit, ovšem pouze do chvíle, nežli mezi ně vstoupí nevlastní syn hraběte z Glostru (Vladimír Čech) zrádný Edmund (Viktor Dvořák) jako milenec obou sester. Všechny další postavy jsou důležité: dramatičnost děje jen umocňují.
Scéna, rozdělena patrem na horní a dolní část, velmi dobře vystihuje svrchovanost pána-nutnosti poddaného, štěstí lásek-zlobu strachů, sen-skutečnost, mládí-stáří.
Na zadním plátně promítaná v úvodním vstupu živá tvář panovníka při projevu, proměňující se výrazy obou nápadníků Cordelie, podoby věrných i zrádců přispívají k větší dynamičnosti. Sny Leara znázorňují především po špičkách přecházejíci či tančící všechny tři dcery napůl ještě dívenky. V závěrečné scéně jsou prostřídány s dospělými představitelkami. Obě starší, pro svou lásku k jednomu muži, se navzájem zahubí: v dolní přední části scény již navždy sní svůj věčný sen. Na patře si v podobě dívenek prohlížejí nejmladší sestru – dospělou, kterou oběsili. Tu jako svou nejmilejší – mrtvé děvčátko otec tiskne zoufale v náručí. Opona mezi přední a zadní částí jeviště symbolicky odděluje minulost a přítomnost, svět již uniklý a život jsoucí a její průsvitnost charakterizuje velmi křehkou hranici mezi těmito polohami. Temné pozadí charakterizuje nebezpečí, přední nasvětlený prostor střízlivou přítomnost i víru v naději budoucnosti. Moderní oděv postav souzní s překladem do současného jazyka.
Nejnovější dramatizaci KRÁL LEAR v pražském divadle ABC stojí za to vidět.
Olga SzymanskáJak přispět na provoz
Český dialog vzniká díky dobrovolným finančním příspěvkům lidí po celém světě.
I vy můžete přispět na jeho provoz libovolnou částkou.
Jak publikovat článek
Po domluvě je možné publikovat na stránkách vlastní texty!
inzerce
Vracíme se k českým výrobkům

Oblíbená česká značka - firma změnila a obohatila k letošnímu roku svoji webovou stránku. Určitě se koukněte.
Jak potvrzují poslední výzkumy, Češi se rádi a čím dál častěji vracejí od nejrůznějšího zahraničního zboží k domácí produkci. Zjišťují, že je totiž mnohdy kvalitnější než ta z dovozu, na kterou se v 90. letech ze zvědavosti všichni vrhli. Mezitím u nás skončilo mnoho tradičních podniků, převálcováno čínskou a jinou levnou, ale většinou také nekvalitní konkurencí. V poslední dekádě ale nastává obrat k lepšímu - a nedávná mírná devalvace české měny tomu ještě přispěla. Zahraniční zboží se stává dražším a Češi opět nalézají kouzlo domácí produkce. Nejlepším důkazem toho jsou potravinářské „farmářské" trhy, které už několik let oživují náměstí a můžete na nich koupit krásnou a zdravou zeleninu a ovoce, mléčné i masné výrobky, ale i mnoho dalšího z tuzemských hospodářství. Vzniklo a vzniká i mnoho menších i větších firem, které navazují na tradici výroby těch, které v bouřlivé době transformace skončily. Ožily i české sklárny, některé textilky, nábytkářský průmysl, rozvíjejí se i úplně nové, moderní obory... Vše ale záleží na nás - koupíme? Pro snadnější orientaci, co je a co není domácí produkce, už existuje několik označení. Mezi nimi je nejnápadnější značka českého lvíčka - značka, kterou výrobcům uděluje po splnění určených kritérií Nadační fond ČESKÝ VÝROBEK, s nímž ČESKÝ DIALOG již řadu let spolupracuje.
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad