KRÁL LEAR

Toto drama vstoupilo s Macbethem a Hamletem na česká jeviště již na sklonku 18. století a stalo se tak trvalou součástí české kultury.
Příběh o pýše, pošetilé otcovské lásce a rozkladu rodiny se hrál ve Vlasteneckém, Prozatímním a Stavovském divadle v Praze a později i v jiných městech naší země, a to v mnohých překladech. Prvním zaznamenaným překladem u nás je Král Lír a jeho nevděčné dcery z pera P. Šedivého, uvedeným ve Vlasteneckém divadle v Praze roku 1792. J. K. Tyl se v roce 1835 představil svým překladem ve Stavovském divadle. L. Čelakovský, jehož překlad byl nejhranějším, ho zde uvedl poprvé 1856. Později i v pražském Národním, Stavovském a Prozatímním divadle, v brněnském Národním i Prozatímním a v Městském divadle v Plzni. A to v režii takových mistrů jako V. Budila, P. Švandy, J. J. Kolára a dalších. Překlad J. V. Sládka spojuje éra J. Kvapila a dvojího uvedení ve zlaté kapličce, dále v Olomouci a jednou v Ostravě. Tak bychom mohli pokračovat. Pouhý překlad E. A. Saudka znamenal v 50. letech osm provedení hry, překlady M. Lukeše plus úprava jeho textu K. Makonjem pro loutkové divadlo dominovaly v mnoha divadlech v 70. létech. Městská divadla pražská jej v překladu A. Bejblíka a v režii M. Dočekala uvedla před dvanácti lety.
KRÁL LEAR – první titul letošní divadelní sezóny Městských divadel pražských je tentokráte představen v novém překladu Jiřího Joska a v režii Petra Svojtky.
Shakespearova tragedie, ústící do obrazu rozpadu světa, jehož řád byl rozvrácen, byla na českých jevištích uváděna vždy v krizových dobách – v minulosti například za 2. světové války. Nynější nastudování přichází v době důsledků finanční i společenské krize. Nenese v sobě pouze stále velmi aktuální téma a varování před zmarem, ale zároveň poselství o naději ve zmoudření a v obrození zkažené společnosti.
V titulní roli krále Leara, prchlivého starce, jež se v bouřích vztahů, živlů a citů ocitá na pokraji šílenství a teprve tehdy dochází k trpkému poznání o neuchopitelném smyslu všeho pozemského úsilí, se v současném dramatu představuje Jan Vlasák – výkonem bravurním a velice věrohodným. Jeho dcery: pohrdavá Goneril (Veronika Gajerová), zákeřná Regan (Barbora Lukešová) a milující Cordelie (Máša Málková) zobrazují i barvami svých šatů tři polohy (i ženských) světů. První dvě si porozumí, jak s otcem naložit, ovšem pouze do chvíle, nežli mezi ně vstoupí nevlastní syn hraběte z Glostru (Vladimír Čech) zrádný Edmund (Viktor Dvořák) jako milenec obou sester. Všechny další postavy jsou důležité: dramatičnost děje jen umocňují.
Scéna, rozdělena patrem na horní a dolní část, velmi dobře vystihuje svrchovanost pána-nutnosti poddaného, štěstí lásek-zlobu strachů, sen-skutečnost, mládí-stáří.
Na zadním plátně promítaná v úvodním vstupu živá tvář panovníka při projevu, proměňující se výrazy obou nápadníků Cordelie, podoby věrných i zrádců přispívají k větší dynamičnosti. Sny Leara znázorňují především po špičkách přecházejíci či tančící všechny tři dcery napůl ještě dívenky. V závěrečné scéně jsou prostřídány s dospělými představitelkami. Obě starší, pro svou lásku k jednomu muži, se navzájem zahubí: v dolní přední části scény již navždy sní svůj věčný sen. Na patře si v podobě dívenek prohlížejí nejmladší sestru – dospělou, kterou oběsili. Tu jako svou nejmilejší – mrtvé děvčátko otec tiskne zoufale v náručí. Opona mezi přední a zadní částí jeviště symbolicky odděluje minulost a přítomnost, svět již uniklý a život jsoucí a její průsvitnost charakterizuje velmi křehkou hranici mezi těmito polohami. Temné pozadí charakterizuje nebezpečí, přední nasvětlený prostor střízlivou přítomnost i víru v naději budoucnosti. Moderní oděv postav souzní s překladem do současného jazyka.
Nejnovější dramatizaci KRÁL LEAR v pražském divadle ABC stojí za to vidět.
Olga SzymanskáHow to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
inzerce
Amerika II. aneb z deníčku vydavatelky
Tato kniha vzniká nyní na mém počítači. A je to bomba! Pracuji na ní jen chvílemi (což ovšem obnáší hodiny), protože hlavně denně dělám Český dialog. Ale oba tyto, jak by se dnes módně řeklo – projekty, jsou pro mne moc důležité. Časopis se snažím zlepšovat, přibyli v poslední době dobří autoři, přibývají čtenáři po celém světě…
A kniha? Bude o téměř třiceti letech časopisu, který jako jediný vydávaný z ČR vede léta dialog s Čechy doma i ve světě. Byly všelijaké pokusy jiných zdejších periodik ujmout se tohoto tématu, ale všechny ztroskotaly. Český dialog vytrval a to přes veškeré, a někdy opravdu velmi těžké překážky. Především v prvních ročnících, kterými nyní listuji a vybírám z nich perly, jsou velmi cenné články od autorů věhlasných jmen jako je Josef Škvorecký, Jaroslav Strnad, Alexander Tomský, Jiří Ješ aj., či neznámých, ale kteří napsali ze světa, kde žijí, zajímavé postřehy, ohlasy či názory. První ročníky byly opravdu mimořádně živé a dynamické. Po mé první cestě do daleké Austrálie v roce 1997 se začala českou společností šířit „blbá nálada“ a i ta je zde velmi plasticky vylíčena.
Kromě politiky jsou zde samozřejmě i moje cesty do světa za krajany. Napsala jsem o nich sice už pět knížek, ale ne o všem…tady to pokračuje. Například New York, Kanada, Jižní Amerika, Švédsko aj. A na webových stránkách budu ráda uveřejňovat některé ukázky a vy je, doufám, budete rádi číst. Budou nejspíš v rubrice OSTATNÍ, ale ještě před tím, než tam spadnou, tak na stránce hlavní.
Jestli budete mít o knížku zájem, už se můžete hlásit, promítnu do množství tištěných výtisků.
Eva Střížovská
Pište na cesky-dialog@seznam.cz
nebo volejte na tel. 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad