Údolí nočních papoušků (Stanislav Moc)

Itikani

Dva románové příběhy Stanislava Moce se mohou odehrát kdekoli na světě, i když jsou zasazeny do prostředí australské divočiny, kde kupoodivu žijí Češi. S jinými vyznavači volného života koupili farmu uprostřed kouzelného údolí, ale k jejich smůle jsou zde zásoby vzácné vody a nerostů. Kamarádské soužití v osadě zničí touha po rychlém zbohatnutí a také spekulanti s pozemky pro rozšíření blízké městské zástavby.

Druhý román vznikl z příběhů a legend domorodců. Itikani a Lamara jsou stejní milenci jako Romeo a Julie nebo Tristan a Isolda. I když jsou z jiné kultury, jsou lidsky nádherní a jejich smělost je utvářena magií a průnikem různých světů.

Oba romány staví zázrak lásky a opravdové přátelství proti tomu, co smysl života ohrožuje a ničí. Autorovo vyprávění je ryzím dobrodužstvím, ve kterém se osudy rozdílných lidí překvapivě sbližují.

Tak se píše v knížce na obalu. Já bych k tomu dodala, že zvláště první příběh je klasickou pohádkou pro dospělé s napětím, s prvky krimi až hororu odehrávající se jnv exotickém prostředí australské přírody. Vystupují zde hrdinové kladní, například učitelka Marie s částečně domorodou krví, či mladý Borek a naopak záporní a zlí jako Baba a Věšák. Mezitím tací, kteří se v každé společnosti přimknou k silnějším, k vítězům a hlavně tam, kde jim z toho kyne nějaký prospěch. Příběh by se skutečně mohl odehrát kdekoli, protože charakterová podstata lidí je všude na světě stejná, ale když v Austrálii, kterou autor důvěrně zná, neboť tam dlouhá léta žije, je velmi čtivý, přečetla jsem ho “na jeden zátah” a Standovi Mocovi, kterého jsem měla možnost osobně poznat, se s obdivem skláním.

Vydalo nakladatelství ŠulcŠvarc.